Viděli jsme cestou LXV.


Tentokrát se podíváme na Vysočinu, do okolí Žďáru nad Sázavou, a na sever Čech, na Děčínsko.

Spodek s vrškem neladí

Tato nevelká chalupa se do vesnického prostředí skvěle hodí, ale proporce spodní části stavby k šíři štítu je „na hraně“. Štít sám o sobě je perfektní. Po obvodu je olemován dřevěnými lištami, prkna mají pěkné přelaťování a v ploše jsou tři větrací okénka svědčící o tom, že na půdě je tradiční ukládací prostor. Krásná je i roubená spodní část, opatřená vápenným nátěrem. Klasická ven otvíravá okna s větracími okénky v horní části jsou v líci. Prostě všechno dobře, jenom k sobě spodek s vrškem trochu neladí.
Roubené stěny zřejmě původně končily tam, kde je nasazena deštěná část. K obytnému stavení se asi přistavělo o něco vyšší hospodářské křídlo, chlívky, dřevník… A domek byl najednou nízký a střecha malá. Tak obojí zvětšili. Stěny o nástavbu obloženou prkny s laťováním spár obdobným jako ve štítě, střechu zřejmě nasadili novou. Protože stavení nešlo rozšířit, přesadili střechu víc nad zápraží. Přesah je zhruba o 30–40 centimetrů širší, než bývá u excentricky nasazených sedel obvyklé.
Nešťastnou volbou je engobovaný typ tašky. Jde o současný módní styl vyznačující se perfektní barevnou stejnorodostí, což není na malém venkovském domku to pravé. Neštěstím těchto tašek je, že se na okrajích a v souběhu střech špatně skládají, pokud musí být seříznuty. Proto se zde improvizuje plechem. Bylo by dobře opatřit kontrastní plech tady i na okapech nátěrem v barvě krytiny. Hlavně by měl být matný.

Dům se zateplením

Při prvním pohledu je dům krásný, ale při druhém člověk najde pár nesrovnalostí. Hmotově jde o typickou stavbu pro severozápad Čech – je patrová, s vysokým dřevěným štítem s námětky, zděným spodkem a pavláčkou směrem do dvora. Obednění štítu by bylo v pořádku, ale vodorovná prkna přes celou šířku štítu nad a pod okny nejsou v souladu s tradiční chalupou. A bílá okna s bohatě vyřezávaným rámováním na tmavém pozadí působí až moc cukrátkově.
Soudě podle bezchybně hladké omítky a oken hodně „utopených“ ve fasádě je stavba dodatečně zateplená. Může tam být kolem 10 i více cm izolace, což zesílilo plášť zhruba o 15–20 centimetrů a vedlo k sešikmení spodní části prkenného obkladu podkroví. Majitelé se snažili tu hloubku zmenšit zaoblením ostění, které je kvůli světlu natřeno bíle. Tmavé široké stuhové šambrány spolu s okny natřenými palisandrem trochu připomínají parte. Lepší by byly bílé, jen vytažené v omítce. Těm nahoře by naopak asi tmavé rámečky prospěly.
Přes původní, možná kamennou podezdívku domu jsou obkladové pásky z umělého kamene (asi související se zateplením). Kolem zahrádky s převahou jehličnanů je slušný plot. Některé laťky jsou řezané, ty vyšší vypadají jako půlkuláče – a vše je sjednoceno oblíbeným palisandrem. V tomto kraji poblíž hranic s Německem je tato tvrdá barevnost tradiční, ale je škoda, že se rozšířila prakticky po celé republice.

TEXT: ING. ARCH. JAN HUBÁČEK A ING. ARCH. TOMÁŠ KOREČEK
FOTO: MARIE RUBEŠOVÁ


Komentáře

Napsat komentář