Viděli jsme cestou XIV.

První stavení jsme objevili cestou z Mělníka ke Křivoklátu, druhá chalupa, jejíž štít rovněž chrání před nepohodou obklad, je z Lužických hor.

Zděná i roubená

Až na pokojové dveře ve fasádě dům zaslouží chválu

Podle předsazení štítu u první stavby soudím, že je to alespoň z tohoto pohledu obezděná roubenka. Okna, používaná od počátku 20. století, byla do starší roubené části zřejmě osazena při dozdění příčného traktu. Jsou dřevěná a také jejich hnědá barva je zde dobrá. U členění fasády v novější části bych volil např. odstín třešeň, který by korespondoval s eternitovým obkladem. Ten lze dobře oživit lazurou na bázi akrylu, používanou na dřevo. Okna se správně zmenšují směrem nahoru. Vpravo ve štítě je jen jedno. Druhé bych naznačil šambránou, tzv. bosou, aby se zachovala symetrie.

Špatně jsou ve fasádě použity interiérové dveře. Patřily by sem výplňové (profilovaná rámová konstrukce s výplní z masivního dřeva ze smrku, tmelená, opatřená na závěr lakem). Lze použít i dveře z bouračky, zhotovené správnou technologií. Pálené holandky domu sluší, ale komín je zřejmě vyzděn vápenostruskovými cihlami, které jsou výborné do vlhka, kde díky použití vysokopecní strusky místo písku sklovatějí, ale teplo komína nesnášejí, vysychají a praskají.

Volit tradiční materiály

K tradiční chalupě na druhém obrázku se nehodí plastová okna ani krytina a obklad z bonského šindelu. Sem patří špaletová okna a když je to možné, tedy i podjímané sklo zasunované do frézovaných H profilů bez tmelu a upevňované kolíčky v přeplátovaných rozích. Originální zřejmě není ani valbička.

Nešťastně je zvolena krytina a obklad, stejně jako plastová okna

Asfaltový šindel je pro střechu, na níž byla kdysi zřejmě lehká krytina, jistě lákavou variantou (váží 3 – 5 kg na m2). U některých levnějších variant však dochází zhruba po 10 – 15 letech k fotodegradaci, odpařuje se organické rozpouštědlo zajišťující pružnost a zůstane jen papírová lepenka, jejíž okraje se zvedají. V úvahu přichází Cembrit (dnes se ovšem barví akrylem, který se z něj splavuje) anebo ekologicky přípustný typ eternitu (v Německu jej koupíte za podobnou cenu a v přijatelné barevnosti).

Štičí vikýř je zde v pořádku, stejně jako jeho zřejmě původní okénka. Tvarově pěkné jsou komíny, na jejich koruně by se ještě lépe vyjímal bubák z pískovce v přírodní barvě. Původně byly jistě barevně odlišeny obložky oken i podstávka. Okna v tomto kraji bývají v bílo-zeleno-červené, což symbolizuje víru, naději a lásku. Všechny prvky konstrukce, o nich jsem se zmínil, však lze časem opravit. Závěrem tedy musíme vlastníka pochválit, že chalupu zrekonstruoval, a tedy zachoval pro další generace.

TEXT: ING. ARCH. KAREL DOUBNER
FOTO: KAMIL VARCOLLER A MARIE RUBEŠOVÁ

Viděli jsme cestou XIV.