Uprostřed malovaného dvora


Jedna z nejkrásnějších lanžhotských chalup je ukryta ve dvoře tamní hospody. Ale není na tom nic divného. Majitelé hostince prostě dříve bydleli ve dvoře, zatímco lokál zářil do ulice.

Břetislav Osička opravil chalupu na dvoře rodinného hostince s láskou a pečlivostí, která může být inspirací v přístupu k rekonstrukcím tradičních venkovských staveb. Nejde o typickou rekreační chalupu, protože původní obydlí hospodských je součástí areálu hospody současné a slouží spíše pro občasné ubytování známých a přátel při akcích, které se tady pravidelně konají. Ale zároveň to není typický účelově zařízený penzion.

Celý zrekonstruovaný dvůr s bývalým hospodským zázemím včetně ledovny a hospodářských budov v sobě odráží tak trochu eklektický přístup majitele, který má sice rád místní folklórní motivy a lidovou architekturu, ale zároveň se nebojí s těmito tradičními atributy experimentovat a odvážně improvizovat.

Přinejmenším v očích příznivců dechovky a diváků Šlágr TV je přitom Břetislav velkou hvězdou a leckteré posluchače by možná překvapilo, že je jejich oblíbený interpret zároveň zručným stavitelem. Břetislav se směje: „Ano, my jsme i se ženou Jitkou zpěváci, já profesionálně zpívám už třicet let s Moravankou a s manželkou zpíváme i s cimbálovou muzikou. Ale od roku 1992 jsme zároveň hospodští, protože tehdy mi babička nabídla k převzetí restituovanou rodinnou hospodu U Bartošů.“

Před třiadvaceti lety tak začala rekonstrukce areálu, který sestává z hospody, jejího zázemí, někdejších chlévů, stodoly a chalupy, která stojí v uzavřeném dvoře. „Vpředu jsme nechali klasickou pivnici, nově se postavila kuželna, nad původní ledovnou je kuchyň. Zcela autentický je domeček ve dvoře, kde babička celou dobu bydlela. Má dvě místnosti, jizby, jak se tady říká. Zajímavé je, že když hospoda vyhořela, čepovali pivo právě v tom obytném domě. V jedné jizbě spávali, ve druhé točili pivo,“ vypráví Břetislav Osička.

Mezi Moravou a Dyjí

Lanžhot je město s necelými čtyřmi tisíci obyvatel. Je z něj kousek do Břeclavi a ještě blíž do Rakouska a na dohled jsou také dvě nejdůležitější moravské řeky, tedy Morava a Dyje. Zároveň je tradičním centrem folkloru v oblasti zvané Podluží. Ta je známá mimořádně vypracovanými a zdobnými lidovými kroji a také velmi bohatě zdobenou malovanou architekturou.

„Ještě tady pořád celkem běžně potkáte stařenky v krojích. A pořád je tady pár domů s typickým žůdrem, kterému se zde někdy říká i žebráčka. Ale nezbylo jich moc, Lanžhot coby brána na Moravu byl za války těžce bombardován, dvě třetiny domů vyhořely. Jeden starosta po válce sice přispíval na obnovu původních žůder, několik se jich díky tomu obnovilo, ale ne moc,“ říká Břetislav.

„Mám tento tradiční styl moc rád a snažil jsem se ho alespoň ve dvoře obnovit. Stále naštěstí najdete malérečky, které dokážou žůdro vymalovat. Ženy tady ostatně hrály v souvislosti s tradičním stavitelstvím důležitou roli vždycky. Dřív se domečky stavěly z hlíny, přesněji řečeno z kotovic. A zajímavé je, že oprava těchto domů nebývala až tak doménou chlapů, ale spíš žen, které si vždy rozdělaly v kýblu trochu hlíny, vyspravily obrovnávku u základů, vymalovaly žůdro a mohly být hody.“

Malování neboli po moravsku „líčení“ domu u příležitosti hodů je v této části země rozšířenou tradicí. Součástí přípravy na největší svátky bývalo i vyspravování náročných malovaných motivů na fasádě domu. A také uvnitř, například na trámech, kde bývalo v malbách často zakomponováno datum dokončení stavby chalupy.

„Tradiční stavení v Lanžhotě bývala výrazně zdobená. To už se zpívá v jedné známé písničce a je to pro Lanžhot typické, že tady byly na rozdíl od jiných regionů jizby bohatě malované i uvnitř. Třeba kolem trámů a v místech, kde se jinde na jihovýchodní Moravě interiéry tak výrazně nezdobily,“ přibližuje náš hostitel tradice místního dekorování fasád i vnitřních prostor, kterými se při rekonstrukci výrazně inspiroval.

„Přímo tady pak malovala ornamenty místní šikovná malérečka paní Šírková, která má kolem osmdesáti let a stále maluje. Naštěstí má toto umělecké řemeslo pokračovatelky, existuje už několik mladých děvčat, která se mu naučila. Žůdra se už dnes moc nemalují, ale hodně se malují například mašle na kroje, tam se používají podobné motivy jako při zdobení domů.“

Ledovna, pávi i holubi

Areál dnešní hospody U Bartošů byl hostincem odjakživa a patří k němu i typické malované žůdro. Hospoda byla mezi domy, které na konci války vyhořely, přesto žůdro v plánech obnovy nechybělo.

„Babička tady bydlela celý život, i když ji komunisti hospodu samozřejmě sebrali. V roce 1992 ji mně a mé manželce nabídla k převzetí. Byla to pro mne výzva, protože miluju historii a baví mne místní architektura. Všechno jsem tady proto dělal sám, přesněji řečeno zedník, helfr a já. Na nic jsme nenajímali žádné firmy, jedině na kuželnu, kterou jsme si ale stejně nakonec dodělávali sami. Většinou to probíhalo tak, že jsme se zedníkem za provozu realizovali představy, které nebyly zakresleny v plánech, ale měl jsem je v hlavě,“ vzpomíná Břetislav.

Současná podoba areálu se tedy rodila za pochodu. Zmíněná kuželna byla asi nejnáročnější součástí projektu a zároveň je příkladem toho, jak si stavba postupně sama říkala o své využití. Po jejím dostavění totiž nad ní vznikl prostor, z nějž je dnes takzvaná slovácká jizba, která se využívá pro různé oslavy a hostiny.

„Zajímal jsem se v souvislosti s rekonstrukcí i o to, jaké motivy maleb se tradičně používaly a co vlastně symbolizovaly. A zjistil jsem, že zmíněná žůdra byla obvykle dekorovaná dvěma jednoduchými motivy proti zlým duchům. Pak se ty symboly dál rozšiřovaly a vylepšovaly, každá malérečka měla své vlastní prvky a typické,malůvky‘ měla i každá vesnice,“ vysvětluje Břetislav.

Obytný domek ze smíšeného zdiva dostal podobu tradiční, bohatě zdobené lanžhotské chalupy. V dalších částech dvora můžete spatřit motivy, které jsou tradičními malbami spíše inspirovány. Zajímavé je využití sytých barev, ale i masivního dřeva a také cihel, kterými je dvůr vydlážděn.

„Pálenými cihlami se běžně dláždilo. Za komunistů se staré cihly vyhazovaly, přitom ty původní vydrží hodně. Každý rok vyměním tak maximálně jednu nebo dvě, když se rozpadnou kvůli vlhku a mrazu. Jsou kladeny na sucho, na vrstvu zhutněné drti a písku. Jde o opravdu tradiční postup, dříve bývaly na každém dvoře, někdy i před domem.“ Původně bylo sezení pro hospodské hosty situováno zhruba do půlky současného dvora a od půlky měli Břetislavovi prarodiče hospodářství. „Chovali prasata a můj děda, který měl zvířata rád, choval třeba i pávy, morčata nebo holuby. Důležitou součástí hospodářství byla ledovna, která se dnes využívá jako kuchyň.“

V současné době se pro posezení hostů a při pořádání kulturních akcí využívá celé zázemí někdejšího hospodářského dvora včetně stodoly, jejíž střecha tvoří vkusné zastřešení pódia a miniamfiteátru. Zákoutí dvora zdobí zdaleka viditelné i nenápadné detaily z rozsáhlé Břetislavovy sbírky starých předmětů. Mimo jiné třeba i původní firemní štít rodinného obchodu. Chalupa pak tvoří zázemí pro občasné ubytování a také krásnou kulisu pro návštěvníky, kteří sem přicházejí za dobrou písničkou nebo třeba humorem lidových vypravěčů, jejichž přehlídku tady Osičkovi pravidelně pořádají.

text a foto: Richard Guryča

Uprostřed malovaného dvora


Komentáře

Napsat komentář