Topení elektřinou


Tam, kde není zaveden plyn, máme k dispozici na topení elektřinu, pokud se chceme vyhnout méně komfortnímu vytápění pevnými palivy.

Elektrický topný žebřík v koupelně

V současné době je způsobů, jak vytápět obydlí pomocí elektřiny, celá řada. Je to sice způsob finančně nejnákladnější, ale komfortní, bez jakýchkoliv zplodin a dostupný v podstatě všude, kde je zaveden elektrický proud.

Akumulačky nebo kotel?

Chceme-li vytápět byt nebo dům o větším počtu místností, je výhodnější pořídit si etážové topení s elektrokotlem. Jestliže potřebujeme topit jen v jedné či dvou místnostech, je lepší každou vybavit samostatnými akumulačními kamny. Protože kamna se „nabíjejí“ mimo energetickou špičku, většinou přes noc, můžeme pro ně mít na odběr elektřiny zvýhodněnou sazbu. Topení přes den pak lze regulovat pomocí zapnutí větráku, který vhání teplý vzduch do místnosti.

Olejové radiátory, přímotopy a topné žebříky

Rychle a čistě vyřešit vytápění, bez jakýchkoliv stavebních prací v bytě, nám pomůžou olejové radiátory. Jedná se o radiátory na kolečkách, takže se dají převážet po místnosti i po celém domě. Vyrábějí se v různých velikostech a s různým příkonem. Na radiátoru lze většinou nastavit tři stupně.

Olejový radiátor

Přímotopy jsou samostatná tělesa, která instalujeme podobně jako radiátory etážového topení, jimž jsou i podobné, přímo na zeď. Podle velikosti místnosti jich tu může být i více. Stejně jako u olejových radiátorů platíme za elektřinu, kterou v ten moment spotřebováváme.

Elektrické topné žebříky se instalují především v koupelnách, ale výrobci nabízejí tato topidla i v originálních tvarech a rozměrech, vhodných také do obytných prostor. Tady mohou tvořit i předěly.

Elektrické podlahové vytápění

Většímu rozšíření teplovodního podlahového vytápění bránila především jeho náročná instalace. Elektrické podlahové vytápění je z hlediska funkčnosti naprosto shodné s teplovodním – to elektrické se však snáze instaluje, je flexibilnější, nevyžaduje žádnou údržbu a pořizovací náklady jsou nižší. Rozhodnout se můžeme pro elektrické topné kabely nebo topné rohože.

Elektrická topná rohož Ecofloor pro podlahové vytápění

Použití topných kabelů nebo rohoží je závislé především na tvaru vytápěné plochy. Do nepříliš členitého prostoru se hodí topná rohož. Urohože je předem daná rozteč mezi smyčkami, a tím i její šířka a délka, takže s ní lze pokrýt přesně vymezenou plochu. V případě členitého prostoru je vhodnější, ale současně pracnější, použít topný kabel.

Topné rohože jsou v závislosti na výkonu určené jako hlavní zdroj vytápění pro objekty s nízkými tepelnými ztrátami (nízkoenergetické stavby) nebo pro komfortní vyhřívání podlahy v místnostech s občasným provozem (koupelny, kuchyně).

Principem podlahového topení je zahřát konstrukci podlahy na teplotu jen o něco vyšší, než je teplota vzduchu. Protože však hřeje velká plocha, je tento systém schopen vydat dostatek energie k vyhřátí místností – proto se obecně označuje jako velkoplošné nízkoteplotní vytápění.

Sálavé panely

Nejmladším typem elektrického vytápění a dosud nejméně známým jsou sálavé panely. Jedná se o desky z kamene, mramoru nebo skla (to může být i s dekorem nebo dokonce jako obraz). Mohou být různě velké, s různým příkonem. Umísťují se na stěny podobně jako radiátory, ty skleněné se upevňují i výš na stěnu jako obrazy, případně mohou být na stropě.

Elektrický sálavý panel Ecosun G v koupelně

Sklo je materiál, který je velmi estetickým a nadčasovým doplňkem v koupelnách i obytných místnostech. Tyto atraktivní panely jsou proto vhodné do jakéhokoliv interiéru. Například sálavé panely ECOSUN G se skleněnou čelní deskou nebo skleněný sálavý GR panel nabízí firma Fenix Jeseník v několika výkonových řadách (300 W, 600 W) a barevných provedeních, panel GR i jako zrcadlový.

Způsob vytápění je u těchto panelů založen především na sálavé složce tepla, tím se liší od jiných způsobů vytápění, u nichž převládá konvekční přenos.

Co je sálavé vytápění

U konvekčního vytápění je topným tělesem ohříván vzduch, který předává teplo při proudění po povrchu ohřívaného předmětu (stěny, nábytek). Z hlediska poměru předávaného tepla je u tohoto systému sálavá složka minimální. U sálavého vytápění je poměr obrácený – záření neohřívá vzduch, ale volně jím prochází, a ke sdílení tepla dochází především sáláním. Zářivý tok se po dopadu na předměty (stěny, podlaha, nábytek, člověk) částečně odrazí (asi 15 %), ale jeho větší část (asi 85 %) pohltí předměty, na které dopadá. A tady dochází k přeměně sálavé energie na energii tepelnou – předměty se zahřívají. Díky zvýšené teplotě předmětů oproti teplotě vzduchu se teplo následně odvádí konvekcí – od předmětu se ohřívá vzduch. Tento princip je také označován jako infračervené vytápění.

TEXT: IVA TVRZOVÁ
FOTO: FENIX A SHUTTERSTOCK

Topení elektřinou


Komentáře

Napsat komentář

Hlavní výhody topení sálavým teplem…

  • V případě ohřevu předmětů a osob sálavým tokem na 20 – 22 °C je možné zajistit tepelnou pohodu v krátkém čase a již při teplotách vzduchu 18 – 19 °C a dochází tak k úspoře energie minimálně o 18 – 24 %.
  • Někdy lze sálavé topné panely využít k cílenému ohřívání přítomných osob a proti klasickému vytápění vybraných prostor dosáhnout více než 50% úspory nákladů na vytápění – tzv. zónové vytápění.
  • Je možné docílit podstatně rovnoměrnějšího rozložení teplot – rozdíl 1 až 2 °C mezi podlahou a stropem (u konvekčního vytápění je udáván rozdíl 1 °C na 30 až 50 cm výšky).
  • V důsledku sníženého proudění vzduchu v místnosti je omezeno i víření prachových částic, a tím je také sníženo nebezpečí případného vzniku různých onemocnění (astma, záněty sliznic apod.).
  • Díky zvýšené teplotě stěn je zmenšena možnost vzniku povrchových kondenzací, vzdušná vlhkost není výrazně snižována.

…a nevýhoda

  • Pokud se osoba nenachází přímo ve směru sálání tepla (proti panelu), tepelná pohoda se dostaví později (až se ohřejí stěny a nábytek a pak od nich vzduch).