Slovácké poklady


Malované ornamenty, kdysi typické pro domy na moravském Slovácku, postupně mizí. Stejně jako „malérečky“, které toto specifické umění ovládaly.

Přestože jsou malované ornamenty na bílých či žlutých fasádách domů na jihu Moravy doménou skanzenů a památkově chráněných objektů, můžete je stále ještě najít i na mnoha chalupách či domech, užívaných k běžnému bydlení. A také na kapličkách i vinných sklepech. Ač jich v ulicích slováckých vesnic a městeček příliš mnoho k vidění není, stále patří ke koloritu této části Moravy a především lidé odjinud je mají při zmínce o Slovácku „před očima“ stejně intenzivně jako slivovici, víno a pestrobarevné kroje.

S ornamenty je to ovšem složitější. Mimořádnou popularitu a renesanci přinesla tomuto umění až vzrůstající obliba regionu umělci a spisovateli z Prahy a jiných částí země, kteří na Slovácku propadli okouzlení tamní inspirující „jižanskou“ atmosférou. Nejstaršími dochovanými ukázkami barevného ornamentu jsou tak skici Josefa Mánesa z roku 1854, které pořídil za svého pobytu v Břeclavi.

Řada etnografů zastává názor, že ornamenty nemají příliš dlouhou historickou tradici a jsou tak trochu uměle vytvořenou součástí „lidové“ kultury. Jiní odborníci ovšem poukazují na stopy mnohem starší tradice v těchto nástěnných malbách a vazby na pradávné pohanské pověry, jejichž symbolika v některých ornamentech přetrvala dodnes.

Ochrana i ozdoba

Ornamenty jsou především dekorativní prvek, čím pestřejší, propracovanější a náročnější, tím dražší. Tudíž demonstrující „movitost“ majitele domu, který si takto nechal vyzdobit jeho průčelí. Zatímco jednoduché motivy kdysi zvládla na svůj dům namalovat každá hospodyně, na složitější ornament bylo třeba najmout zkušenou malérečku a dobře jí zaplatit.

Kořeny této tradice však nespočívají jen v touze po ozdobné malbě na zdi. Umístění ornamentů kolem oken, dveří či výklenků se soškami svatých či zvyk opatřovat malbami a nápisy boží muka, kapličky nebo zvonice svědčí i o původně ochranných funkcích těchto maleb, jejich návaznosti na pohanské amulety a víru v působení nadpřirozených sil. Z původně magického významu se tak teprve postupem času vyvinul jejich převážně dekorativní a reprezentativní účel.

www.nulk.cz, www.obec-petrov.cz

TEXT: RICHARD GURYČA
FOTO: AUTOR, KUDYZNUDY.CZ

 


Komentáře

Napsat komentář

KDYŽ SE ŘEKNE

Ornamentální malba
Na zděných stavbách byla rozšířena zejména na jihovýchodní Moravě, ale zasahovala až do okolí Brna. Byla soustředěna především na žudru a ostění vchodu do domu, okolo oken, někdy i v podstřešní části. Zdobily se jí i interiéry. Nejstarší formou bylo kreslení třemi prsty v mokré svrchní omítce, přičemž se vytvářely vlnovky, kroužky, klikaté čáry, závitnice. Jiný charakter má výzdoba vnějších stěn obytných a hospodářských stavení na západním Slovensku, založená na proškrabování omítky pomocí jednoduchých nástrojů; její obdobou je výzdoba polí hrázděných staveb v severozápadních Čechách. Další vývoj směřoval k tečkování, kroužkování, vícebarevnému konturování vápnem pomocí malířských štětek až k potiskování ornamentálních vzorů vykrojených z brambor a řepy.


KDE JE NAJDEME?

Ornamenty se v jednotlivých oblastech liší v detailech, vzorech i barevnosti. Seznámit se s nimi můžete ve skanzenu Národního ústavu lidové kultury ve Strážnici či v unikátním souboru vinných sklepů Plže v Petrově u Strážnice.