Roubenka s doškovou střechou


V malebné krajině mezi Malou Skálou a Turnovem, v obci Rakousy, si na místě staré stodoly architekt Petr Fuchs postavil letní ateliér s rákosovou střechou. Dnes stavba funguje jako ateliér, galerie a hospůdka.

Za architektem Fuchsem jsme se vydali do míst, která patří k těm nejpůvabnějším v naší zemi. Území, kterým se vine řeka Jizera, se počítá k pěti nejkrásnějším údolím v Evropě. V kraji objevíme také zříceniny několika hradů jako gotický Vranov, Frýdštejn nebo zajímavá skalní města. Vzpomeňme třeba Betlémské skály, Kalich, Klokočské skály, Suché skály a další. Odjakživa to sem táhlo turisty.
I my se cestou kocháme pohledem z okna automobilu. Projíždíme obcí a hledáme cíl naší dnešní návštěvy. Víska se pyšní několika chalupami tradičního turnovského typu, ale my vyhlížíme novou roubenku s rákosovou střechou. Silnice se zužuje a začínáme se míjet s cyklisty, kteří si toto místo velmi oblíbili. Pak se před námi vynoří stará chalupa, na kterou navazuje roubenka s rákosovou střechou. Spolu s námi k ní zamíří několik cyklistů, kteří se zdraví s majitelem.

Z ateliéru se stala hospoda U Cvrčků

To nám již Petr Fuchs vychází v ústrety a vítá nás slovy: „Původně to měl být můj letní atelier, ale díky turistům a cyklistům dostal novou funkci. Je z něj malá galerie s posezením pro cyklisty, koloběžkáře a turisty.“ A zatímco otvírá vrata, rozhlížíme se kolem.
Nová roubenka s otevřenou konstrukcí sousedí s dílnou s garáží, která vznikla po zastřešení průjezdu a bezprostředně tak navazuje na starou chalupu. Došková střecha vypadá, že je až na vlnu nad lunetovým oknem vystřižena podle pravítka. Do konstrukce jsou zasazena bílá okna, velké dveře jsou spíše vrata. Jejich křídla se otevírají jako náruč a pohostinně zvou návštěvníky dál.
Vstupujeme a ocitáme se v rozlehlé a vysoké místnosti s dřevěnou podlahou, rozdělené trámy na tři funkční zóny. Ve středové vstupní části je podlaha vytvořena z dubových špalíků a majitel tady postavil cihlový krb, který využívá také jako černou kuchyni. Ve stěně, k níž je krb přistavěný, jsou dveře k toaletám.

Dřevo, dřevo a zase dřevo

Nádherně to tu voní dřevem a škvírami mezi trámy sem vane čerstvý vzduch a prosvítá slunce. Z centrálního prostoru se vpravo vchází do galerie s posezením, nalevo je výčep. V galerii si prohlížíme vystavené skleněné plastiky a fotografie několika projektů architekta Petra Fuchse. Víme, že k chalupám nemá daleko, protože se podílel na záchraně a opravě deseti dřevěných památek lidové architektury, připomeňme si alespoň skanzeny v Jablonném nad Orlicí nebo v Kouřimi. A zůstaneme-li v místě, zachránil před zbouráním i nedaleký Boučkův statek s kamenným hospodářským traktem, v jehož zrekonstruované budově dnes prosperuje hospoda a v patře se nachází galerie moderního umění 60. a 70. let minulého století a muzejní expozice o historii regionu Malá Skála.
Petr se loučí s hosty a přesedlává z role hospodského do své profese architekta. Usedáme na lavici k jednomu z fortelných dřevěných stolů. „I architekt si občas potřebuje ,máknoutˈ rukama. Já dělám sklo, ukazuje na plastiky vystavené na stěně. Je to moje hobby a relaxace. Ale celý život jsem se z padesáti procent zabýval lidovou architekturou Čech a Moravy. Po absolvování ,Umprumkyˈ jsem začal projektovat ve Státním ústavu památkové péče a ochrany přírody a během let jsem si detailně ,osahalˈ tradiční roubené stavby a teď jsem konečně navrhl svůj letní ateliér. Vlastně jsem tu v létě pracoval vždycky, protože jsem tady na tom místě, ještě ve staré stodole, trávil téměř každé prázdniny s dětmi a kreslil jsem tu projekty.“
Architekt Fuchs vypráví, že když asi před třiceti lety dvě stě let starou chalupu koupil, neměl čas na její rekonstrukci. Má v úmyslu zachovat její původní styl, a tak s úpravami ještě čeká. Opravil zatím pouze střechu, aby do stavby nezatékalo. Stará stodola ale chátrala, trámy byly napadeny tesaříkem a hnilobou. Museli ji zbourat a majitel se rozhodl, že na jejím půdorysu postaví ateliér s galerií, kde bude vystavovat své projekty, vize a díla.

Architekt míní, úřady mění

Když se stavbou začal, chodili se na ni dívat projíždějící cyklisté a vyptávali se, kdy že tu hospodu otevře. A tak rozhodnutí krajských úředníků vybudovat v kraji cyklostezku Green Way Jizera, vnuklo architektu Fuchsovi nápad doplnit vybavení stavby o výčepní stolici a pozvat turisty nejen k odpočinku a malému osvěžení, ale také k prohlídce galerie.
Zaujala nás studie zastřešení mostu. „To je most v Malé Skále,“ vysvětluje Petr Fuchs. „Byl postaven za minulého režimu. Je fádní, vůbec není hezký, v zimě se špatně uklízí, konstrukce promrzá a povrch pak klouže. Mělo by se s tím něco udělat. V mém ateliéru FuxTeam jsme vypracovali studii zastřešení mostu dřevěným krovem. Je to estetické a zároveň funkční řešení, které by dobře zapadlo do architektury regionu,“ dodává.
Vzpomínáme na zajímavou expozici Austrálie, Oceánie v Náprstkově muzeu v Praze, která také pochází ze zmiňovaného ateliéru. „Vymyslel jsem expozice v deseti dalších muzeích. Můžu jmenovat třeba Husův dům v Kostnici, Muzeum Jana Amose Komenského v Uherském Brodě, Praha srdce Evropy v Madridu a mnoho dalších. Navrhl a zrealizoval jsem třeba také promítání deseti audiovizuálních programů na sklo. Pořádal jsem výstavy, realizoval jsem expozice pro veletrhy včetně světového EXPO 1993 v jihokorejském Taejonu. Ale nejraději navrhuji a stavím atypické, ale praktické rodinné domy,“ přiznává architekt. „Proto jsem také pro místní jogíny navrhl meditační centrum i studánku. Je to pro mne výzva, jak skloubit zásady lidového stavitelství s novou funkcí. Celou stavbou jsem nechal prorůst strom.“

Došková střecha

Na otázku, jestli si právě proto zvolil na svou dřevostavbu doškovou střechu, Petr Fuchs odpovídá hned poté, co vystoupáme do patra a prohlížíme si došky zblízka. „Došková střecha je od nepaměti nejlepší izolací, jakou známe. Kdysi se slaměná střecha dělala z ručně vymlácené žitné slámy. Jenže tehdy byla stébla 150 centimetrů dlouhá. Taková sláma se dnes nikde nesežene. Tak jsem si řekl, že střechu nechám vyrobit z rákosu.“
A zase narazil na problém. Aby střecha byla funkční, měla mít stébla sílu 3 až 4 milimetry. „Jenže u nás mají stébla rákosu průměr okolo jednoho centimetru. Je to tím, že deště spláchnou z polí do rybníků hnojivo a rákosí se pak velmi daří. Nakonec jsem si střechu objednal v Maďarsku. Přivezli mi kamion rákosu a přímo na místě vyrobili střechu. Věřili byste, že je na ni poskytnuta třicetiletá záruka?“
Vracíme se do přízemí. Náhle se zvedl vítr a mezerami mezi trámy začalo profukovat. Všímáme si, že v policích pod trámy jsou umístěny knihy, a ptáme se, zda tady zůstávají i přes zimu. Dostáváme překvapivou odpověď. Zatím tu přečkaly jednu sezonu a nic se jim nestalo. „Dřevo pracuje jeden rok. Až dokonale vyzraje a stavba se usadí, rozhodneme se, jak dřevo natřeme a zda budeme spárovat,“ uzavírá architekt Petr Fuchs a zve nás k prohlídce celého pozemku.

Zahrada na kraji lesa

Část travnatého pozemku se rozkládá ve svahu, který končí lesem. Kopeček je za chalupou částečně odkopán a zpevněn zídkou z gabionů. V zahradě najdeme spoustu klidných odpočinkových míst a nechybí tu ani bazén. Na kopečku je umístěn seník, aby bylo kam uklízet seno nasušené na zahradě. Neformální zahrada odpovídá stylu domu. Před chalupou kvetou květiny jako z babiččiny zahrádky. Nacházejí se tu listnaté i jehličnaté stromy a keře. A na okrajích pozemku pak zahrada volně přechází v louku a les.
Zahrada i s kouskem lesa má rozlohu necelé 4 000 metrů čtverečních. Je to maximum, co může zvládnout praktikující architekt o svém volnu. Proto hodlá část zahrady osadit jedlou kukuřicí a na další části vytvořit pro děti malé bludiště z habrů.

Nahlédnutí do chalupy

V roubence je útulno. V přízemí domu s klenutými stropy jsou hospodářské místnosti a černá kuchyň. Po schodech odtud vyjdeme do patra, vlevo je otevřený seník a vpravo se nachází letní ložnice.
Původní nábytek a pec s kamny nás okamžitě přenesou do starých, klidných dob, kdy se čas počítal od vstávání do usínání se slepicemi. Občas je tu slyšet zabečení oveček, které se pasou na nedaleké louce, takže atmosféra let dávno minulých je naprosto dokonalá.
Okolo pece je umístěna dřevěná lavice, která v chladných dnech zve k posezení a nahřátí zad. Na stěně vedle pece je zavěšena masivní dřevěná deska se dřezem. Všímáme si, že na zápecí, na které se dostaneme po vyzděných schodech, nechybí duchna a polštáře. Určitě se tu krásně odpočívá, když je venku nevlídně a v peci praská oheň. Na útulnosti místnosti dodávají poctivé trámy a dřevěný strop a podlaha, která je zpola ze dřevěných prken, zpola z pálené dlažby.

Text: Helena Štětinová
Foto: Vladimír Hájek

Roubenka s doškovou střechou


Komentáře

Napsat komentář