Romantické Kokořínsko


Kokořínsko je kraj bohatý na lesy, rozeklané skály, divoká údolí i tajuplná místa. Ale také na spoustu pohádkově vyhlížejících starých roubenek.

A k jedné máme teď namířeno. Nepotkáte ji hned u silnice, musí se za ní klikatými cestami trochu do vršku, mezi lesíky a louky. Zastaví nás až zděná brána. A teprve po pár krocích se ukáže velká patrová roubenka v celé své kráse. A to už vychází na zápraží paní Ivana a zve dál.

Bohatá historie

Většina starých chalup, které jsme v našich reportážích navštívili, se může pochlubit barvitou historií. Často se v nich vystřídalo více majitelů a každý přispěl k podobě stavení svým dílem. Zvláště v posledních desetiletích, kdy často prázdné a chátrající domy přešly do rukou chalupářů, kteří do nich znovu vrátili život. Někde byly opravy razantní a rychlé, jindy se chalupy měnily jen pozvolna a nenápadně.
Tak tomu bylo i u této asi dvě stě padesát let staré podstávkové roubenky na Kokořínsku. „Když jsme si chalupu pořídili, byla už nějakou dobu prázdná. Bydlet se v ní ale dalo – měla střechu, podlahy, elektřina byla zavedena, chyběla jen voda. Ale byli jsme mladí, nevadilo nám to. Tenkrát v 60. letech bylo populární chataření, takže manžel byl za blázna. ,Cos to koupil?‘ říkali známí,“ vzpomíná s úsměvem paní Ivana na začátky chalupaření.
„Zpočátku jsme mnoho úprav nedělali. Bydleli jsme v Praze, sem jsme jezdili jen na víkendy a prázdniny. Až později jsme se pustili do menších oprav. Velká rekonstrukce se dělala před devatenácti lety.“

Postupné zabydlování

V domě byly v přízemí kromě veliké světnice ještě jedna místnost a černá kuchyně, v patře nad nimi se nalézaly další dva velké pokoje. Tehdy ovšem vše vypadalo jinak než dnes.
„Místnosti se tu různě stěhovaly. Zpočátku jsme obývali hlavně přízemní světnici, ve které jsme i spali. Místnost přes chodbu sloužila zprvu jako spíž, pak jsme v ní zřídili kuchyni. Pokoje v patře měly původně jen hliněnou podlahu, nebyl v nich ani komín. Později v pokoji nad světnicí spaly děti – dodnes té ložnici říkáme děcák. Ve větším výklenku v patře, kam se nejdříve jen ukládaly věcí, jsme udělali koupelnu,“ seznamuje nás s proměnami chalupy majitelka.
K dalším změnám došlo při velké rekonstrukci. „Novou kuchyňku jsme zařídili v prostoru bývalé černé kuchyně. A v přízemní místnosti mám dnes ložnici,“ vede nás chalupářka do příjemně prosvětleného pokoje.
„Zajímavý objev udělal manžel při prvních úpravách světnice. Na jedné zdi se mu něco nezdálo – a po jejím vybourání se objevil původní kamenný oblouk směrem do černé kuchyně. Druhý oblouk do ní vede z chodby,“ ukazuje paní Ivana.

Došlo i na střechu

I když zpočátku dům nevyžadoval větší stavební zásahy, postupně na ně také došlo. Dnes má roubená stavba nový krov, střechu i dřevěné štíty. Opraveno bylo spárování trámů. Místní truhlář vyrobil podle původních nová okna, dveře i zárubně. Pavlač v patře, na kterou se kvůli špatnému stavu nedalo vstoupit, je také nová.
„Na práce jsme si najímali místní řemeslníky, například firmu pana Tamchyny z Doks,“ říká majitelka. Co se ale dalo ještě použít, to tu zůstalo. Například prošlapaná prkna ve světnici se jen obrátila a dál slouží.
Při obhlídce domu zvenku zaujmou dveře pod úrovní terénu a nad nimi zeď obrostlá tříprstníkem. „Tady na konci domu byl zděný chlév a nad ním seník. Jeho dřevěná část byla špatná, je postavena znovu. Po rekonstrukci si tu manžel zařídil pracovnu,“ vysvětluje naše průvodkyně.
Chalupa má roubení v přízemí natřené na bílo, v patře je černé s bílými spárami. Část vyřezávané dřevěné podstávky je opravena. Černobílou fasádu oživuje zelené rámování oken.

Zařizovali se postaru

Se stylem roubeného stavení ladí i jeho vnitřní vybavení. Žádnou modernu tady nenajdete. „Nějaké zařízení v chalupě bylo, něco jsme sehnali po okolí. Tehdy se lidé ještě starého nábytku zbavovali,“ říká paní Ivana.
Ve světnici se vyjímá několik zrenovovaných malovaných kousků i jídelní kout se soustruženými židlemi a stolem. Pohodlná čalouněná křesla lákají k odpočinku. Méně často v chalupách narazíme na harmonium. „Hrál na něj manžel i děti,“ vysvětluje majitelka. Podobně jsou zařízeny i ostatní místnosti. Také doplňky, osvětlení a obrazy dokreslují styl chalupy.

Proměnami prošlo i topení

Dobře vyřešit vytápění domu je v našem klimatu zásadní otázkou. Ale ne vždy se to povede hned napoprvé.
„Nejdříve jsme ve světnici topili kamny, tak zvaným bubínkem. Potom jsme využívali krb postavený v oblouku černé kuchyně. Etážové topení s kotlem se moc neosvědčilo – v pátek při příjezdu jsme zatopili, chalupa se ale vyhřála až v neděli, když jsme odjížděli. Poté, co jsme v domě udělali nové rozvody elektřiny, jsme si pořídili přímotopy. Vzápětí elektřina zdražila. Dnes mám ve světnici kamna na dřevo, v ložnici si přitápím přímotopy,“ vysvětluje majitelka.

Domeček a altán

V domě je dnes samozřejmě zavedena voda, chalupa má i svou vlastní přírodní čističku. To je to místo s rákosím za „domečkem“, kterého jsme si všimli při prohlídce zahrady.
Domeček, jak ho paní Ivana nazývá, stojí proti chalupě na místě staré kůlny. Její manžel v něm zařídil dílnu, je tu veliká komora, další koupelna a WC a půdička. Domeček je dnes celý obrostlý tříprstníkem neboli přísavníkem tříprstým. „Věřili byste, že je to z jediné rostlinky v květináči? Postupně se rozrostla a pokryla celou stavbu,“ ukazuje s pýchou chalupářka.
Kus od domu je další stavbička – velký dřevěný altán s krbem. „Dříve jsme tam hodně sedávali, obědvali, odpočívali. Je z něj krásný výhled do kraje. Já teď využívám hlavně stůl na terase před domem,“ svěřuje se majitelka. Když tu vyrůstaly děti, měly prý v oblibě zahradní bazének se sprchou a kousek dál od domu hřiště se sítí.

Co všechno skrývá zahrada

Původní zahrada byla podle slov chalupářky mnohem menší: „Po revoluci jsme přikoupili pozemky okolo, aby nám tu pod okny nikdo nepostavil nějakou modernu.“ Dnes obklopuje chalupu opravdu rozlehlá zahrada, která sahá až dolů k lesu. Před lety zasazené stromy jsou pěkně vzrostlé, je tu i malý ovocný sad.
Nerovnosti svažujícího se pozemku vyrovnávají kamenné stupně v trávě. Po několika schodech se sestupuje i na dno bývalého rybníka. „Kdysi jsme na něm bruslili. Pak vyschnul a zůstala bažina. Odvodnili jsme ji, dnes je tu louka jen s malým jezírkem.“
Ale to není všem zajímavostem konec. „Někdo z místních nám jednou prozradil, že na zahradě prý býval sklep. Kopali jsme na místě hustě zarostlém keři – a objevili jsme velký dvoupatrový sklep vytesaný v pískovci! Pojďte se podívat,“ vede nás chalupářka ke kopečku ve stráni porostlém šípkovými keři. Otvíráme dřevěná dvířka, částečně zakrytá trnitými šlahouny, a zvědavě sestupujeme aspoň kus dolů. „Zatekla tam bohužel voda a elektrické osvětlení nefunguje,“ vysvětluje naše průvodkyně.

Život na venkově

Jak drobná paní Ivana dnes zvládá sama péči o tak rozlehlý pozemek? „Vzdálenější část zahrady jsem pronajala jako pastvinu pro koně. Zahradu u domu sekám sama, část mi seká jeden hoch ze sousedství. Záhony se zeleninou jsem zredukovala na rajčata, květiny mám hlavně v květináčích a kamenných korytech u domu,“ vypočítává.
„Dříve, když žil manžel a byly doma ještě děti, nám dům sloužil jako víkendová chalupa. Teď tu už přes čtyři roky bydlím trvale. Přiznám se, že po Praze se mi trochu stýská. Občas si tam zajedu, ale pak jsem zase ráda tady. Mám tu známé a dobré sousedy, kteří pomůžou, když potřebuji. Ve vesnici se koná řada zajímavých akcí, s kamarádkou chodíme po okolí na výlety,“ uzavírá naše povídání paní Ivana.

TEXT: IVA TVRZOVÁ
FOTO: PAVEL VESELÝ

Romantické Kokořínsko


Komentáře

Napsat komentář