Renovace nábytku


Při koupi chalupy se často nový majitel stává vlastníkem i některých starších kusů nábytku. Který se vyplatí zachovat a obnovit, a co můžeme očekávat od restaurátora?

Renovované části nábytku restaurátor opět spojí. V tomto případě spoj na kolíčky s použitím lepidla doklepává gumovou palicí

Někdy samozřejmě postačí skutečnost, že se nám starý nábytek líbí nebo vyloženě k nějakému účelu hodí. Kromě toho je dobré také rozeznat, jestli se jedná o originál nebo repliku. Ačkoliv dobře udělaná replika s dodržením všech původních technologických náležitostí má také svou cenu, originál je vždy obohacen navíc historickou hodnotou.

Originál nebo replika?

Odborné posouzení stavu a původu nábytku je nejlepší ponechat na restaurátorovi. Některé odlišnosti však můžeme zaregistrovat i sami. Původní starý kus má tzv. patinu – tj. je vidět působení času na vzhled materiálu. Dřevo stále barevně dozrává a mírně mění tvar při sesychání, původně rovné plochy se místy prohnou a získají větší plastičnost. U skutečně starého dřeva jsou široké jarní letokruhy v kresbě vždy světlejší než tvrdší a tenčí léta.

Stará prvorepubliková selská postel je po renovaci zase jako nová

U uměle zpatinovaného povrchu např. mořidlem se efekt přesně obrátí – široká léta jsou vlivem savosti tmavší a tvrdá jsou světlejší. To se velmi často objevuje u nedokonalých replik z nového dřeva.

Stáří můžeme rozpoznat i podle dalších znaků. Mechanické vlivy při používání nábytku zapříčiní nepravidelné zaoblení původně ostrých hran, např. lišt, klapaček dveří apod. Místa častého namáhání (panty, dotyky dveří s korpusem, dna šuplat s pojezdy) bývají hodně opotřebena. Nelakovaná místa, jako jsou vnitřky šuplat nebo záda, jsou často šedivá a v místech, která nejsou vidět, bývají hrubě opracována (ručně obtesána či vyhoblována).

Co udělá restaurátor

Každý kousek, ať už se jedná o skříň, stolek, židli nebo truhlu, restaurátor pečlivě vyfotografuje tak, aby zachytil veškerá poškození. Poté vypracuje popis a restaurátorský záměr, co by se vlastně mělo renovovat a s jakým cílem. Pak již nastává řemeslná fáze.

V chalupách často bývaly spižní skříně, kterým se také říkalo chlebovka nebo moučnice. Tato je z 2. poloviny 19. století

Nejprve se celý kus nábytku demontuje na jednotlivé části a z nich se odstraní původní laky, pojidla i nečistoty. Případně se ošetří proti dřevokazné houbě nebo hmyzu.

V případě, že některá část bude chybět, nebo nebude již funkční, udělá restaurátor z přibližně stejně starého dřeva nový artefakt věrně podobný chybějící části.

Veškeré lepené spoje se klíží kostním klihem, který je původním pojidlem hojně používaným našimi předky. Jestliže má nábytek poškozené ozdobné vykládání (dřevem jiné barvy, slonovinou, kovem či perletí), je nutné takovou intarzii opravit. Podle druhu renovovaného dřeva se pak na nábytek nanese šelaková politura nebo se ošetří voskem. Závěrem restaurátor opatří nábytek zrenovovaným kováním nebo chybějící nahradí nově vyrobeným.

RESTAUROVÁNÍ MALOVANÉ TRUHLY

www.klabouch.moje-stranky.cz, www.starozitny.cz

TEXT: PETR PETŘÍČEK
FOTO: IVAN POLTAVEC A JOSEF KLABOUCH


Komentáře

Napsat komentář

DOBRÉ RADY

Když je restaurátor daleko, můžeme předejít většímu poškození nábytku částečně sami.

  • Hýbe-li se konstrukce skříňky, židle či stolu, opatrně v místě spoje rozrazíme nepevné části. Brání-li nám v tom staré hřebíky a jiné „rychloopravné“ pomůcky, je nutné je vyjmout. Vyškrábneme starý klíh ze spoje a znovu zalepíme čerstvým klihem.
  • Když nemáme truhlářské svorky, lze spojované části stáhnout i provazem či popruhem. Nepoužíváme žádné nové hřebíky a šrouby!
  • Staré laky nepřevrstvujeme žádným moderním nátěrem (např. laky epoxidovými, akrylátovými, polyuretanovými apod.). Na oživení stačí běžná olejová leštěnka (Diava, Renova).
  • Odpadávající části řezeb či drobných intarzií je lépe dobře uschovat pro odborníka, než nešetrně vyspravit.

ÚDRŽBA NÁBYTKU

  • Důležité je udržovat stabilní vlhkost, přibližně 55 %. Nevyhovující jsou prudké teplotní změny, zejména s příchodem topné sezóny.
  • Blízkost topného tělesa je velkým ohrožením i pro několik set let staré dřevo nábytku. Teplotu v okolí je potřeba zvyšovat postupně.
  • Pro laky a celkově všechny povrchové plochy je devastující prudké denní slunce, zvláště zesílené po dopadu skrz okenní tabuli.
  • Vyleštěné plochy je nejlépe udržovat pouze suchým jemným flanelem. Je-li nutné vyčistit povrch důkladněji, je lépe používat leštěnky určené pouze pro tento nábytek, které obsahují přírodní oleje.