Proměna kamenného domu


Přijeli jsme do vsi, schované mezi poli, kde končí silnice. Vesnička opravdu dostála svému jménu – jmenuje se totiž Víska. Do návsi hledí svým vysokým štítem i nově zrekonstruovaný kamenný dům manželů Adamových.

Proměna kamenného domu

Dům vypadá impozantně, je patrový s podkrovím, ve dvorní fasádě jsme napočítali vedle sebe devět oken! Patří k němu kamenná kůlna, situovaná hezkým štítem také do návsi, a vzadu na dvoře kamenná stodola.

Ve slunečním svitu se vyjímá štítové průčelí se světle modrou a žlutou omítkou. K té se dům vrátil na základě stavebního průzkumu. Zbytek domu a hospodářské budovy ukazují své kamenné zdi z pískovce.

Jaké je asi stáří domu? „Jeho vznik určitě sahá před rok 1878. Dům měl původně dřevěné patro, které vyhořelo, a v tomto roce bylo dostavěno kamenné,“ objasňuje pan Adam, který nás uvítal na zápraží. Stodola je dokonce ještě starší. „Víska je památkově chráněná, nedávno slavila 610 let od založení. Konzultovali jsme proto rekonstrukci domu s památkáři. Ceníme si hlavně pomoci pana architekta Jana Pešty, inženýra Vítězslava Kulhánka a architekta Romana Kleina, který opravy projektoval,“ pochvaluje si spolupráci s nimi majitel domu.

Dům bez základů

Do návsi se dům dívá štítem v novém barevném kabátu, zato kůlna si ponechala svůj kamenný „anglický“ vzhled. Její štít zdobí větrací průduchy

Když Adamovi usedlost před třinácti lety kupovali, byla ve velmi špatném stavu. Dům neměl základy, stěny byly popraskané, okna ani dveře nebyly původní – někdo z předchozích majitelů zazdil oblouky oken a vsadil obyčejná čtvercová okna. Na to přišli současní majitelé po nálezu zbytků původního rámu. Některá okna byla zazděna úplně. Dveře v interiéru byly také z hromadné bytové výstavby. Zachovat se nedaly žádné podlahy. A záchod byl na zahradě.

„V domě se zpočátku nedalo bydlet,“ vzpomíná na krušné začátky ve stanu na zahradě Zuzana, když už sedíme v příjemné světnici nad šálkem čaje. „Byly tu vlastně jen dvě obytné místnosti, tahle a dnešní ložnice nad námi. Museli jsme oklepat v domě všechny omítky a udělat nové, vápenné, postavit komín, abychom mohli připojit ústřední topení. Kotel na pevná paliva, který máme, ale už na všechny místnosti nestačí, chtěli bychom ho vyměnit za výkonnější ekokotel.“

Dům bylo nutné stáhnout táhly, udělat základy – postupně vykopat kus pod obvodovou stěnou do hloubky jednoho metru, vyzdít, vykopat další kus… „Náročná byla i oprava krovu. Bylo potřeba nasunout přes dvacet metrů dlouhý trám, který by podepřel krov. Při jeho zvedání pomáhali všichni muži z vesnice,“ vzpomíná pán domu. Na střeše je dnes místo eternitu položena břidlice. Množství na tak velkou střechu sháněli čtyři roky.

Bydlení v patře

Mluvit o tom, že bylo potřeba udělat nové rozvody vody a elektřiny, asi není třeba. Po vybourání zazděných okenních oblouků byla v celém domě vsazena nová okna, která vyrobil podle nalezeného původního rámu pan Luboš Andrš z Březinky. „Okna jsou taková, jako dříve, bez těsnění. V zimě je tu sice chladněji, jak to protahuje, ale také sucho,“ říká Tomáš.

Adamovi nejdříve zobytnili patro. Ve veliké manželské ložnici, v níž má hlavní slovo uklidňující modrá barva – na stěnách, některých kusech nábytku i radiátorech – se nejen spí, ale také provozuje hudba, čte, pracuje, maluje. Z fotografií je patrné, že výtvarné umění hraje v téhle rodině velkou roli. Oba manželé se mu aktivně věnují, Zuzana výtvarnou výchovu učí na základní škole v Mladé Boleslavi. Kouzlu barev a štětců propadly i děti.

Dětský pokoj v patře sloužil zpočátku všem čtyřem ratolestem, dnes v něm už kralují jen mladší dvě – třináctiletý Štěpán a desetiletá Dorotka. Ačkoliv do všech ostatních místností se už vstupuje zrenovovanými starými dveřmi, tady asi zůstanou ty panelákové… Nejstarší Julie, studentka výtvarné školy, je tak hezky pomalovala, že se jich děti nechtějí vzdát.

Julie vyzdobila původní hladké dveře do dětského pokoje malbou, takže je teď sourozenci za dřevěné nechtějí vyměnit

Hala mezi oběma místnostmi byla kuchyní a jídelnou – než se nedávno konečně přestěhovala do veliké zrekonstruované světnice v přízemí. Z haly v patře se teď stala knihovna, místo pro sledování televize a práci na počítači.

Pro hladký chod domácnosti je samozřejmě nezbytné WC a koupelna. Obojí vzniklo v místnosti za halou (původně to byl jeden prostor). Stěny zdobí barevná keramická mozaika, kterou paní Adamová vytvářela po nocích.

Přízemí v novém

Velkou proměnu prodělalo přízemí domu. Nejprve tu majitelé vybudovali dva pokoje pro starší děti, pro Julii a Jáchyma. Původně se tyto prostory využívaly pro hospodářské účely. Julie má proto ve svém pokojíčku několikera dvířka od pece z vedlejší místnosti – slouží k vyhrabávání popela.

Poslední obydlenou místností se stala velká světnice s kuchyňskou linkou, jídelním stolem a kachlovými kamny s pecí. Dá se v ní upéct chleba i pizza. „Topení ve světnici už nešlo napojit na kotel, museli jsme ho vyřešit jinak. Na internetu jsme našli kamna na prodej, dojeli jsme si je sami rozebrat a kamnář nám je postavil. Ke kamnům jsme si vymysleli ještě pec na ležení,“ ukazuje nám pán domu a Štěpán s Dorotkou předvádějí, jak se na ní leží. Vedou na ni pohodlné cihlové schůdky.

Nábytek z bazarů a z trámů

V ložnici se také provozuje hudba a maluje. Celý dům zdobí obrazy rodičů

Místnosti jsou převážně vybaveny starším, zrenovovaným nábytkem, který doplňují zajímavé knihovny. Adamovi je vyrobili z trámů, stejně jako manželskou postel. Stylově se do tohoto interiéru krásně hodí. Návštěvník ale vnímá především obrazy, kterými je všude obklopen, a které tu vytvářejí příjemně uvolněnou atmosféru. Chodbu například zdobí veliký kulatý obraz – Zuzana ho namalovala na desku od stolu. Z jejích rukou pocházejí i různé textilní doplňky, například nápadité panely s aplikacemi kolem schodiště do patra. „Při rekonstrukci jsme učinili také zajímavé objevy,“ vzpomíná majitelka. „Například při opravě schodiště se přišlo na zazděný prostor pod ním. Ukrýval vstup do poměrně velkého sklepa, který dnes využíváme na ukládání některých potravin,“ vede nás paní Adamová do sklepa. Není tu jediný. Pod kůlnou na dvoře je také vstup do sklípku.

Součástí obytného stavení je hospodářská část. Je to poměrně velký prostor, který by šel v budoucnu zajímavě využít. Už dříve tu byly bohužel strženy klenby, místnost je otevřena až do krovu.

Stodola a kůlna volaly po opravě

Také hospodářské budovy vyžadovaly opravu. Musela se zvednout střecha stodoly, aby bylo možné opravit stěny pod ní. Při opravě bylo třeba část stěny rozebrat, před tím ještě všechny kameny očíslovat a pak znovu postavit. Tomáš si nemůže vynachválit mladého kameníka a sochaře pana Rensu. Vše spočítal, s každým kamenem si pohrál.

Všimli jsme si, že kamenná stěna domu má ve sluníčku zvláštní narůžovělý nádech. „To proto, že jsme přidávali do směsi na spáry drcené cihly,“ prozrazuje pan Adam.

Úpravy se dočkal i dvůr – zmizely samozřejmě dřevěné boudy, betonový chodník nahradila dlažba ze starého pískovce. Vše prozářily pestré květiny v květináčích.

I zahrada se mění

Ke starším stromům a keřům přibyly stromy dětí. Rodiče je vysadili, když se přistěhovali, nebo při jejich narození. Tak tu roste Štěpánův třináctiletý topol, Dorotčin desetiletý Pančičův smrk a třináctileté jeřáby Jáchyma a Julie. V zahradě, která působí velmi přirozeně a nevyumělkovaně, najdeme i zeleninovou zahrádku nebo dětský kout na hraní s pískovištěm. Tomáš razí heslo, že dům i zahrada by se měly budovat z toho, co je v jeho okolí. „Dům jsme koupili s tím, že se mu přizpůsobíme. Při úpravách jsme postupně zjišťovali, jak všechno fungovalo a přirozeně na sebe navazovalo.“ Dominantou zahrady je kamenný stůl. V létě se u něj stoluje, každý rok k němu také přicházejí poutníci na slavnost Božího těla, založenou farářem Janem Nepomukem Jiřištěm z Bělé p. B. „I návštěvami těchto lidí a obnovenou tradicí se nám podařilo dům vrátit do života tohoto kraje. Díky domu jsme se seznámili s řadou milých lidí, bez nichž bychom byli duševně chudší,“ uzavírá Tomáš.

TEXT: IVA TVRZOVÁ
FOTO: PAVEL VESELÝ


Komentáře

Napsat komentář