Pod bílým krovem

Odbočili jsme z Plzeňské na Klatovy a pan Šturm trochu zvolnil. Začala jsem vyzvídat, kde je na chalupě jeho oblíbené místečko… Prý je nejpříjemnější sednout si u krbových kamen a dívat se deset metrů nahoru do bílého krovu.

Houpačka, trakárek, trampolína, děti mají na zahradě různá povyražení…

Chalupa se na nás smála v nízkých paprscích listopadového slunce. Kontrast sněhobílé omítky a tmavého štítu zjemňuje zlátnoucí listí třešně a ještě zelená koruna staré hrušně. Kdybych předem nevěděla, že jde o roubenou stavbu „v kožichu“, přísahala bych, že je pod omítkou cihla nebo kámen.

Druhou domácnost ne!

Manželé Šturmovi dobře znali příběhy chalup, které se proměnily v druhou domácnost a druhou porci práce kolem ní. Oba jsou v zaměstnání značně vytíženi, a tak toužili spíš po víkendech, v nichž by je nic nehonilo – s výjimkou tří vnoučků ve věku od tří do šesti let. Hlavně nechtěli chalupu přecpat nábytkem, který už se jinde nehodí.

V roubence je dodrženo tradiční vybavení do puntíku - včetně svítidel a textilu

„Když jsme tu naši hledali, rozhodili jsme sítě hlavně v okolí Klatov, protože moje manželka Ivana pochází z tohoto kraje.“ A zrovna ve vesničce, která je přes kopec od rodiště paní Ivany, byla jedna chalupa k mání. I když sto sedmdesát let staré stavení viditelně potřebovalo gruntovní rekonstrukci, budoucí majitelé neváhali. Zejména je okouzlila stodola, navazující vzadu na chlévy.

„Asi před pěti lety jsme totiž byli na dovolené v Toskánsku. Několik nocí jsme spali ve starém domě, kde jsme měli nad hlavou také otevřený krov. Říkali jsme si tenkrát, že to působí velmi příjemně. No a pohled do krovu stodoly nám ten dojem přivolal…“

Když rekonstruovat, tak pořádně

Přes zmíněné asociace a chuť dopřát si komfort moderního bydlení, chtěli noví majitelé pokud možno ctít charakter stavby, jejíž otisk se objevuje už v katastru z Rakouska-Uherska. „Chtěli jsme přední roubenou část se světnicí, kuchyňkou a předsíní jen opravit a nechat beze změn a nově obydlet bývalé chlévy, podkroví nad nimi a stodolu, upřesňuje náš průvodce.“

Užijte si i vy pohled do krovu, který obyvatelé chalupy milují...

I když měli Šturmovi poměrně jasnou představu, jak by měla chalupa vypadat, uvítali, když jejich dcera přivedla své dva přátele, architekty Štěpána Valoucha a Jiřího Opočenského. Na nich pak bylo nalézt vhodnou míru zásahu, jenž by neporušil charakter chalupy. Od vzletných skic a plánů však pojďme do reality. Člověk by nevěřil, že se všechno odehrálo teprve před pěti lety.

Trámy na štítové stěně pobili kdysi bývalí majitelé heraklitem a eternitovými šablonami. Chtěli je zřejmě ochránit, ale podařil se jim opak. „Dřevo bylo pod tou vrstvou sežrané od dřevokazných brouků, snad tesaříků. Z boků bylo roubení pod hliněnou omítkou celkem v pořádku, ovšem spodní trámy byly zality betonem. Když jsme odbourali toto zápraží, zjistili jsme, že jsou také shnilé.“

Pak následovala náročná akce, při níž se roubená část chalupy pomocí velikých heverů zvedla vzhůru a podepřela kůly. Zasažené trámy bylo třeba vyměnit a svázat na rybinu, aby se celá stěna propojila. „Bylo to dost nákladné a nakonec se dřevo schová pod omítku – a nikdo si ani neuvědomí, jaké drama se tady odehrálo. Ale říkali jsme si, že když už chalupu zachraňujeme, tak pořádně,“ uvedl Karel.

Stěny stodoly i chlévů jsou opatřeny prkenným obkladem; je natřen Soudalem, směsí odstínů ořech a palisandr

Naštěstí našli manželé Šturmovi na většinu řemeslnických úkolů pomocníky v okolí. „Veškeré stavební práce nám dělala na klíč firma Postav Klatovy. Ocelové schodiště vyrobili chlapi ze zámečnictví pana Dudy z Nýrska a dřevěné prvky v roubence, včetně podlah i některých kusů nábytku, zvládl na jedničku truhlář Petr Kotál, manželčin bratranec od Strakonic. Hodně nám pomáhal i náš strýc Václav Kubát žijící v nedalekých Chudenicích. „Ještě v sedmdesáti pěti letech spároval ve výšce pod krovem lícové cihly a natíral dřevěný záklop,“ chválí Karel.

Chalupa téměř nízkoenergetická

Manželé Šturmovi se v pohledu na architekturu i vybavení interiérů většinou shodují. „V Praze jsme si za mlada postavili téměř svépomocí dům. Už tam jsme nasbírali zkušenosti a vyladili si názory. I když musím přiznat, že se přece jen časem mění. Nikdy jsem si třeba nemyslel, že se mi budou líbit kovové schody se zábradlím z oceli,“ ukazuje pan majitel na konstrukci spojující přízemí s podestou.

Teplo z krbových kamen zpříjemňuje posezení v přízemí a stoupá i ke gauči na podestě

„Původně jsme si také mysleli, že dřevěný záklop stodoly necháme v přírodním tónu. Z bílé jsme měli obavu, ale působí velmi dobře. Je tu víc světla a prostor je celistvý. Vývojem prošel i názor na to, zda kamna u stěny nebo v prostoru. Nechali jsme se přesvědčit – a moc si jejich umístění pochvalujeme.“

Mladí kreativní architekti zkrátka padli do noty majitelům, kteří chtěli přeměnit starou hospodářskou budovu na objekt splňující současné nároky na bydlení. A tak jsou pod krytinou na celé sedmadvacet metrů dlouhé střeše polyuretanové desky Izotec, zcela eliminující tepelné mosty. Stodola, která měla s výjimkou tlustších nosných zdí jen třiceticentimetrové stěny, je zvenku izolována tlustou vrstvou kvalitní izolační vaty a obložena prkny. Metrové stěny chlévů ve střední části tepelnou izolaci nepotřebovaly. Byly však léta ve styku s močovinou, což architekti vyřešili provětrávanými předstěnami, které v síni a sociálním zařízení pod omítkou vůbec nepostřehnete.

A roubenka? Ta je zvenčí opatřena hladkou mazaninou, což prý stejně jako vnitřní hliněné omítky bravurně zvládla malá firma z Českého Krumlova, specializující se na památkově chráněné objekty. „Nejdřív na očištěném roubení udělali záseky a připevnili speciální rohože, aby se hliněná hmota s přídavkem cementu na dřevě udržela. Z vnitřní strany už jsme dávali jenom hlínu s otrubami. Směs nám dodala v pytlích firma z Brna, kterou jsem si po zadání hesla „hliněná omítka“ našel na internetu, radí pan Šturm eventuálním zájemcům.

Bílou kuchyň oživují barevné sedačky u dětského stolku

„Chalupa dosahuje téměř parametrů nízkoenergetické stavby,“ chválí si. „Mohli bychom získat i příspěvek z fondu Zelená úsporám, ale nežádali jsme o něj. Firmy, které rekonstrukci dělaly, na to v té době ještě neměly certifikaci. A fakt, že jsme si mohli spolupracovníky vybrat v okolí, byl pro nás cennější.“

Tři barvy stačí

Z obrázků jistě vnímáte, že interiér chalupy je s výjimkou klasiky v roubené části zařízen velmi účelně. „Shodli jsme se s manželkou na tom, že ve stodole a podkroví chceme spíše strohý interiér a omezený počet barev,“ potvrzuje dojem pan Šturm. Celému prostoru vévodí bílá na stěnách, vazbě krovu i zařízení kuchyně. Druhým tónem je dřevo na podlahách a posezení s velikým dubovým stolem. K těm dvěma logicky patří černá, tedy kovové schodiště a rámy velikých francouzských oken, krbová kamna a pohovky u krbu a na podestě. „Souhlasíte?“ – obracím se na pana majitele.

„Skoro. Okna ovšem nejsou kovová. Nakonec jsme se rozhodli pro dřevěná eurookna s nátěrem kov jenom imitujícím. Jsou lehčí a z hlediska termínu dodání byla dostupnější. Výrobce měl sice nejdříve problém s požadovaným rozměrem, ale přesvědčili jsme ho.“

Stejně jako v přízemí, jsou i na podestě a v podkroví dřevěné podlahy

Rozhlížím se po nějaké další barvě, a pokud nepočítám růžové karafiáty na jídelním stole, objevuji jen červené sedačky u dětského stolku a houpací kačery na podestě. Bílý prostor nad schody však oživuje i obraz, na němž je zobrazena Panna Maria Klatovská. „V sedmnáctém a osmnáctém století bývaly tyhle obrazy skoro v každé klatovské rodině. Náš je zajímavý tím, že je na něm i veduta Klatov. Objevil jsem ho náhodou u jednoho klienta v pražském činžáku. Tak dlouho jsem majitele přemlouval, až mi obraz prodal. Deset let čekal v našem pražském bytě, až si tady našel místo.“

I když se chalupa už třetím rokem užívá, je třeba ve stodole a podkroví vyřešit osvětlení a doplnit nějaký ten obrázek. „Tři svítidla jsem už koupil, jen jsem je nestihl nainstalovat. Budou svítit nahoru i dolů a budou to spíše bodová, pocitová světla. Samozřejmě bílá. A možná sem přijdou nějaké fotky. Tady se musí s výzdobou opatrně, obrazy hodně determinují prostor.“ Zdá se tedy, že barev v tom bílobílém prostoru nepřibude ani v budoucnu.

Ze síně lze vstoupit do světnice nebo bývalé černé kuchyně s pecí a udírnou (dveře vpravo)

Ale když se tu prohánějí vnuci majitelů, prý je tady barev až až. „Jsme moc rádi, že se potomstvu na chalupě líbí. Pro všechny je v ní dost místa a není moc o co zakopávat. Akorát si kluci dali – při jejich rychlosti – občas do hlavy o schody, ale to jenom ze začátku.“

Všichni si taky užívají zahradu, která má asi tisíc metrů čtverečních. Sloveso užívají skutečně odpovídá realitě. Jsou tady jen stromy a keře, o které není třeba moc pečovat. K jabloním, třešni, ořešáku, staré hrušni a několika starým švestkám přibyly rybíz a maliny, aby bylo co obírat. A když je potřeba v týdnu něco udělat, nebo chalupu ohlídat, mohou se Šturmovi spolehnout na sousedy. Díky tomu jsou jejich návraty pod bílý krov ještě radostnější.

TEXT: MARIE RUBEŠOVÁ
FOTO: KAROLÍNA NÉMETHOVÁ

Pod bílým krovem