Ochrana spotřebitele


Ochranu spotřebitele zajišťuje zákon na ochranu spotřebitele, který je speciálním právním předpisem. Stanoví některé důležité podmínky podnikání, významné pro ochranu spotřebitele. Byl vydán pod č. 642/ 1992 Sb.

Podle ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele je spotřebitelem každý, kdo nakupuje výrobky nebo služby za jiným účelem, než je podnikání s nimi. Spotřebitelem tedy může být fyzická i právnická osoba; podnikatel i nepodnikatel. Rozhodujícím kritériem pro posouzení, zda výrobek či služba byla pořízena pro podnikání či ne, je skutečnost, zda daná věc bude podnikatelem přímo spotřebována, nebo bude spotřebována dalším subjektem, a to buď v nezměněném stavu nebo s nějakou přidanou hodnotou. Podnikatel tak bude spotřebitelem např. při pořízení počítače nebo jiného vybavení kanceláře.

Zákon na ochranu spotřebitele dále stanovuje, na jaké výrobky a služby se vztahuje, a vymezuje některé další pojmy. Určuje, jaké vlastnosti musí mít výrobek, aby se mohl jmenovat např. křišťálové sklo. Důležitým ustanovením je ust. § 2 odst. 1 písmeno r), které se zabývá porušením práv duševního vlastnictví. Sem patří neoprávněná výroba kopií CD a DVD (i vypalování pro přátele je nelegální – legální je pouze v tom případě, máte-li doma koupený originál a vypálíte si jej pro vlastní potřebu jako zálohu).

Povinnosti prodávajícího

Zákon na ochranu spotřebitele v dalších částech stanovuje povinnosti prodávajícího, a to zejména prodávat výrobky ve správné hmotnosti, míře nebo množství a umožnit spotřebiteli překontrolovat si tyto údaje. A také prodávat výrobek ve správné jakosti, prodávat výrobky nebo poskytovat služby za ceny, které udávají cenové předpisy, a také tyto ceny správně účtovat. Prodávající nesmí spotřebitele žádným způsobem diskriminovat a nesmí vést nekalé, klamavé a agresivní obchodní praktiky (§ 4, 5, 5a zákona na ochranu spotřebitele).

Označení výrobku

Prodávající musí zajistit, aby jím prodávané výrobky byly přímo viditelně a srozumitelně označeny:

a) názvem výrobku, označením výrobce nebo dovozce, popřípadě dodavatele, údaji o hmotnosti nebo množství nebo velikosti, popřípadě rozměru, i dalšími údaji potřebnými dle povahy výrobku k jeho identifikaci, popřípadě užití;

b) údaji o složení materiálu, jde-li o textilní výrobky, s výjimkou těch výrobků, které podle zvláštního předpisu povinnosti označování nepodléhají; c) údaji o materiálech použitých v jejích hlavních částech, jde-li o obuv, s výjimkou těch výrobků, které podle prováděcího právního předpisu označování nepodléhají.

Zákon také stanoví, že všechny údaje, které označují výrobek, musí být v českém jazyce.

Reklamace výrobku

Zákon se v neposlední řadě zabývá i reklamací výrobku, na kterou je vhodné zvlášť upozornit. Záruční lhůta u spotřebního zboží je 24 měsíců (u použitých věcí ji lze zkrátit až na 12 měsíců), u potravin 8 dní (může být zkrácena nebo prodloužena – toto však musí být uvedeno na obale), u krmiv 3 týdny, při prodeji zvířat 6 týdnů, při zhotovení věci na zakázku 6 měsíců, u opravy 3 měsíce, u stavby 3 roky, na stavební práce 18 měsíců.

Je-li však u věci vyznačena lhůta k použití (např. v návodu nebo na obalu), končí záruka uplynutím této lhůty. Prodejce může poskytnout záruční dobu i nad rámec zákona. V záruční době lze reklamovat vady, které se vyskytly po prodeji.

Záruka se však nevztahuje na vady, způsobené běžným opotřebením při používání věci (např. ojeté pneumatiky). O tom, zda bylo opotřebení způsobeno běžným používáním nebo nízkou kvalitou věci, musí ve sporných případech rozhodovat soud, zpravidla na základě znaleckého posudku.

Reklamační lhůty

Lhůty pro vyřízení reklamace řeší § 19 zákona o ochraně spotřebitele. O tom, zda se jedná o reklamaci, musí prodejce rozhodnout ihned, u složitějších případů do 3 dnů. Na vyřízení reklamace pak má prodejce lhůtu 30 dnů, do které se započítává i doba na posouzení reklamace. Lhůtu nesmí prodejce prodloužit, a pokud ji nedodrží, může zákazník požadovat výměnu věci za bezvadnou, nebo odstoupit od smlouvy. Má tedy stejná práva, jako by se jednalo o neodstranitelnou vadu.

Prodejce, který je odpovědný za příjem reklamace, musí být přítomen po celou provozní dobu v provozovně a je povinen o přijetí a vyřízení reklamace vystavit písemný doklad (§ 627 občanského zákoníku). Prodejce nemá právo na úhradu nákladů či jiných poplatků spojených s reklamací, a to ani v případě neoprávněné reklamace.

Předkládání prodejního dokladu

V zákoně sice není stanoveno, že je nezbytné tento doklad při reklamaci předložit, nicméně je to nejsilnější důkaz nákupu určitého zboží. Tímto dokladem prokážete, že jste zboží koupili u konkrétního prodejce, kdy jste nákup uskutečnili a jaká byla kupní cena. Samozřejmě, že pokud můžete všechny tyto skutečnosti prokázat i jiným dokladem (např. záruční listem – zde ale nebývá uvedena kupní cena), je i tento dostačující. Další důležitou otázkou je obal zboží. Pokud dojde k reklamaci, není nutné reklamovat zboží v původním obalu. Všechny výše uvedené informace lze použít i při reklamaci poskytnuté služby.

Orgány vykonávající dozor

Důležité je znát, které orgány státní správy, veřejné správy a územní samosprávy vykonávají dozor nad ochranou spotřebitele (§ 22 zákona o ochraně spotřebitele). Především se jedná o Českou obchodní inspekci, Státní zemědělskou a potravinářskou inspekci, krajské hygienické stanice, veterinární správy, živnostenské úřady, celní úřady atd.

Další předpisy

Dalšími předpisy, které upravují práva a povinnosti prodejce a spotřebitele jsou: občanský zákoník/ustanovení o odpovědnosti za vady u kupní smlouvy (§ 619 a násl.) a smlouvy o dílo/zákon č. 59/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku, zákon č. 455/1991 Sb., živnostenský zákon a zákon č. 22/1997 Sb. o technických požadavcích na výrobky.

TEXT: MGR. BARBORA PEKOVÁ
KRESBA: JIŘÍ NOVÁK

Ochrana spotřebitele


Komentáře

Napsat komentář

T!P

SPRÁVA DANÍ A POPLATKŮ, PLATBY V HOTOVOSTI, DAŇOVÉ PORADENSTVÍ

Publikace obsahuje zákon o správě daní a poplatků, který byl v roce 2008 již 6x novelizován. Změnami byly dotčeny i další zákony obsažené v publikaci: zákon o daňovém poradenství, o územních finančních orgánech a o omezení plateb v hotovosti. Nové jsou i pokyny ministerstva financí týkající se prominutí příslušenství daně a místní příslušnosti pro skupiny podle zákona o DPH. Do publikace bylo zařazeno 31předpisů v aktuálním znění a se zvýrazněnými novelami. Více informací na www.spd.sagit.cz.

Sagit, 176 stran, cena 67 Kč