O páté, ale i kdykoliv jindy…
Traduje se, že zvyk pít čaj o páté, který – jak všichni víme, pochází z ostrovního království Velké Británie – byl nápadem vévodkyně z Bedfordu někdy v 18. století.
V té době byla v Anglii běžná pouze dvě pravidelná jídla – snídaně a večeře. Večeře byla servírována až v pozdních večerních hodinách, a tak byl mezi oběma jídly značný odstup. Zmiňovaná vévodkyně mívala již odpoledne takový hlad, že zařadila do svého jídelníčku svačinu, na niž zvala i své přátele. Zvyk podávání čaje, který se vařil ve stříbrných konvicích a servírovaly se k němu lehké rybí sendviče, opečené toasty s pomazánkami a drobné pečivo, se brzy rozšířil. Ujal se i v britských koloniích a také ve Spojených státech.
Čajovny – speciální restaurační salónky, kde se lidé scházeli nad šálkem čaje – se začaly budovat v Americe i Evropě až v 80. letech 19. století. V luxusních amerických hotelích, jako byly Ritz či Plaza, k podvečernímu čaji hrála i hudba. Odtud se tradice odpoledních čajů s hudbou a tancem pro nezadané přenesla do Evropy a potažmo i k nám.
Tento příjemný zvyk bohužel zanikl, nikdo nám ale nebrání v tom, pozvat pár přátel na čerstvě uvařený čaj a něco k zakousnutí. Dlouhé zimní večery jsou pro čajové dýchánky jako stvořené.
Text Martina Lžičařová, foto Shutterstock
O páté, ale i kdykoliv jindy…
