Niky a výklenky ve zdi


Výklenky ve zdi v interiéru chalupy se dají využít prakticky pro ukládání různých předmětů či jako místo pro hezké dekorace.

Nový výklenek s výrazným kamenným obkladem a osvětlením ani nepotřebuje dekoraci, zdobí místnost sám o sobě

Nejdříve si vysvětleme rozdíl mezi výklenkem a nikou, protože tyto pojmy bývají často zaměňovány. Oboje je prostor vyhloubený do zdi, rozdíl je v jejich tvaru. Výklenek má jako základnu nejčastěji obdélník či pravidelný lichoběžník, nahoře bývá většinou rovný nebo klenutý. Nika má půlkruhovou či půleliptickou základnu a nahoře je zakončena čtvrtkruhovou klenbou. Její tvar vychází z velkých nik pro sochy svatých v kostele. Právě pro sošky svatých patronů byly určeny malé niky v obytných staveních. Častěji se s nimi ovšem setkáme na venkovním štítu domu než v interiéru.

Čemu výklenky sloužily

Větší výklenek zůstal nerozdělený a slouží pro různé dekorace

Ve stavení se mnohem častěji setkáme s výklenky, které měly praktické poslání. Vznikaly především poblíž pece a umísťovala se do nich louč nebo petrolejka osvětlující místnost. Podobné výklenky bychom ale našli i v dalších prostorách včetně hospodářských budov. Otevřený oheň byl ve výklenku přece jen chráněný a nehrozilo tolik nebezpečí, že se volně postavená louč nebo petrolejka převrátí a způsobí požár.

Později se výklenky začaly zvětšovat, vkládaly se do nich dřevěné police a sloužily pro ukládání různých věcí. Ve světnici si do nich hospodyně stavěly nádobí a další kuchyňské potřeby, které potřebovaly mít během vaření při ruce. Nebo v nich našel místo sváteční porcelán či dekorace jako křížek, soška, vázička.

Původní i novodobé

Dnes můžeme v chalupách najít jak původní výklenky a niky, postavené současně s domem, tak ty, které byly vybudovány až dodatečně. Za jejich základ často posloužily nepoužívané dveře či okna, které majitelé z vnější strany zazdili a v interiéru tak nově vznikl výklenek.

U výklenku nad kamny zaujme odhalené cihelné zdivo a keramická mozaika

Náročnějším postupem je vybourání výklenku do stávající silnější stěny. Jednodušeji se ovšem nový výklenek podaří vykouzlit při stavbě nové příčky.

Podoba výklenků

Chalupáři si svých výklenků a nik považují, protože tyto „prázdné prostory“ ve stěnách dodávají interiéru na zajímavosti. Ať malé, nebo velké, mělké, nebo hlubší nabízejí místo pro atraktivní instalaci dekorativních, ale i praktických předmětů denní potřeby.

Z výklenku, celého obloženého a orámovaného dřevem, je příruční knihovnička

I výklenky totožné velikosti a tvaru zdaleka nemusí vypadat všechny stejně. Většinou jsou jako okolní zeď omítnuté – nikde ale není psáno, že musí být i stejně vymalované. Odlišná barevnost k výklenku určitě přitáhne pozornost. Vnitřek lze také obložit dřevem, cihelnými pásky, štípaným kamenem nebo keramickými obklady. Dřevem a kamenem se dá také jen olemovat okraj výklenku. Z praktických důvodů je ale téměř vždy vyloženo jeho dno – nejčastěji dřevem, ale i keramickými půdovkami, kamenem, keramickou mozaikou…

Ve větších výklencích je prostor rozdělen policemi. Mohou být zapuštěné do zdi či upevněné pomocí konzolek, lišt apod. Zajímavého efektu dosáhneme, opatřímeli výklenek vlastním osvětlením. To se uplatní především tehdy, umístíme-li do výklenku nějaké umělecké dílo.

Od džbánu po knihovnu

Dříve tudy vedly z kuchyně dveře do chodby, dnes je na bílých policích s ozdobným okrajem parádní nádobí

Různé velikosti výklenků a jejich situování v domě nabízí odlišné možnosti využití. Menší výklenky jsou přímo stvořené k tomu, abychom do nich naaranžovali chalupářské památky – starý keramický džbán s kyticí suchých květů, hrnečky po babičce, historické kuchyňské náčiní, krucifi x nebo nějaké malé umělecké dílo. V kuchyni do většího prostoru s policemi naskládáme jídelní nádobí nebo potraviny v dózách. A z vysokých výklenků ve světnici se stanou praktické knihovny.

text: Iva Tvrzová
foto: Pavel Veselý, Karolína Neméthová, Zdeněk Roller, František Vaňásek, Petr Zhoř

Niky a výklenky ve zdi


Komentáře

Napsat komentář