Nedobrovolná rekonstrukce


Dřevěná chalupa, o níž bude řeč, leží v kopcovitém terénu na Semilsku. Když původní roubení ztratilo „glanc“, pobil ji kdosi heraklitem a natřel na bílo. Takovou už ji poznal pan Rostislav, současný majitel.

Dnešní vzhled chalupy s roubením ošetřeným lazurou Xyladecor v odstínu teak

Možná by tu stála v nezměněné podobě dodnes, kdyby se v trámech pod štítovými okny nezalíbilo mravencům. „Objevili jsme je tam s otcem, když jsme chtěli spravovat podlahu. Mysleli jsme, že jsme je vyhnali, ale když jsme po několika letech s bratrem kontrolovali trámoví, objevili jsme zase obrovské hnízdo,“ vzpomíná chalupář.

Tři trámy nestačí

V první fázi se rozhodli, že vymění jen zničené trámy v jižní štítové stěně. Pozvali z Lázní Bělohradu šéfa firmy Lami, kterou jim přátelé doporučili, vše prokonzultovali a shodli se na tom, že půjde jen o tři spodní. „Pak nám to nedalo a udělali jsme sondy také v západní a východní stěně. Dřevo bylo za těch sto sedmdesát let, co chalupa stojí, zvětralé všude, tak jsme s bělohradskými tesaři dojednali výměnu celého roubení,“ pokračuje majitel chalupy. Užívá ji se synem a bratrem a rukou nerozdílnou o ni také pečují.

A takhle chalupa vypadala – obložená heraklitem – ještě počátkem tohoto tisíciletí; vzhledem k nedostatku místa ve stráni je kůlna, používaná i jako dílna, přisazena na její štítové straně

Z literatury zjistili, že jedlové dřevo je trvanlivější než běžně používané smrkové. Dokladem toho byly i trámy střešního přesahu roubenky. Když se před lety shazoval povalový strop, který byl celý zteřelý, tyto jedlové trámy prý byly netknuté. „Řemeslníkům to sice dalo trochu víc shánění a cena byla asi o něco vyšší, ale podařilo se,“ navazuje nit vyprávění Jiří. „Trámy si připravili, naimpregnovali a celé roubení sestavili u nich ve firmě. A tady všechno dřevo dokola vybourali a udělali betonový základový věnec. V té době stála chalupa jen na osmi trámech. Byl to hrozný pohled.“

Ale dál už to prý šlo ráz na ráz. Za půl dne měli řemeslníci trámy vyskládané až nad okna. „Pak už jsme jen koukali, jak cvičí s hevery – šponovali střechu, která přece jen za ty roky sedla trochu dolů, aby tam horní trámy dostali. Ale šlo jim to dobře,“ hodnotí Rostislav.

Dřevo si „řeklo“ o obklad

Ještě než se spáry uzavřely mazaninou, natřeli muži z firmy Lami trámy Bochemitem. A chalupáři už se postarali o další. Ještě před bouráním totiž vyškrábali veškerou mazaninu ze spár a uschovali ji.

Když tesaři odkryli roubení západní stěny, bylo jasné, že nestačí vyměnit jen tři trámy...

„Staří stavitelé dobře znali správný poměr surovin, tedy hlíny, řezanky a možná nějakých štětin. My jsme jenom směs, která už byla vyschlá, ředili silným roztokem Bochemitu a jako ‚armaturu‘ přidávali řezanku ze slámových desek. Trámy v interiéru jsme utěsnili montážní pěnou. Počítali jsme totiž s obložením vnitřních stěn sádrokartonem, abychom zachovali původní bílé stěny.

Když jsme však v pátek večer přijeli na chalupu a viděli na stěnách hliníkovou konstrukci, připravenou pro sádrokarton, vzali jsme šroubováky a do rána jsme ji sundali. Kov nám na tom dřevě připadal nepatřičně. Jiří se pak kontaktoval s architektem Doubnerem, který nám poradil, abychom vnitřní stěny osadili přírodními slámovými ekodeskami. Vyrábí je firma Ekodesky Stramit v Jedousově u Přelouče. Dají se dobře řezat i vrtat, dokonce se z nich, když se spojí tři, dají stavět i baráky.“

Při vsouvání posledního trámu roubení pod mírně sedlou střešní konstrukci se „zapotily“ i hevery

Slámové panely jsou široké 1,20 metru, délku uřízne firma podle přání. Stačilo jen zatelefonovat rozměry a během tří dnů přivezli muži z Jedousova materiál. Na dřevěný rošt přišroubovali panely už zase řemeslníci z Lázní Bělohradu. Přesně vyřízli okenní otvory, spoje zabandážovali perlinkou a přetmelili. Pak povrch napenetrovali a natáhli omítku.

Mezi panely a stěnou je díky tloušťce latěk roštu asi centimetr mezera. A dole jsou slámové bloky posazeny na soklíku, v němž nechali chalupáři vždy zhruba po metru a půl vyříznout průduchy. Díky tomu jsou stěny odvětrávány a dokonce i zatepleny. Když se zatopí v kuchyňském sporáčku, teplý vzduch proudí za panely zdola nahoru – a stěny jsou během několika hodin příjemně vlahé. Přestože se při přestavbě zrušila příčka mezi sednicí a kuchyňkou, tudíž se prostor zvětšil, spotřebuje se teď v zimě méně dřeva než dřív.

V podlaze je dřevomorka

Kdo jednou stráví klidné Vánoce na chalupě, už se mu ty městské nelíbí. Také do čerstvě sroubeného stavení s novou podlahou z pět centimetrů tlustých fošen to oba bratry táhlo. Od místního hajného si jako obvykle donesli krásný smrček. Jenže vstup do Nového roku byl neobvykle dramatický. Právě u roubení za stromkem totiž Jiří zničehonic objevil výkvět plísně. Když odkryli kus podlahy, zjistili, že polštáře i násyp pod nimi jsou prorostlé dřevomorkou.

Při rekonstrukci stavby u vstupu se podařilo porušit přívod vody ze studny; a zhruba po dvou letech se pod podlahou objevila dřevomorka

„Byli jsme z toho samozřejmě pěkně vyděšeni. Jak se tam mohla dostat? Nakonec jsme příčinu objevili. Pod podlahou totiž vedl odpad. A když se dělal po obvodu chalupy věnec, podařilo se jej prorazit. Na Silvestra jsem vyrazil do Jilemnice, kde jsem koupil pořádného ‘mafla’ a do druhého ledna, kdy jsme museli do práce, jsme celou podlahu vyřezali,“ vzpomíná pan Rostislav.

Když sešel sníh, celý násyp pod podlahou vykopali až do 60 – 70 cm a betonový věnec po celém obvodu podezdili. Díky tomu, že byly trámy dobře ošetřeny Bochemitem, byly všechny zdravé. A z čeho je dnes poskládaná ta nešťastná podlaha? „Nejdřív jsme snížený terén pro jistotu zasypali Boronitem, který zamezuje eventuálnímu novému rozvoji houby, a vytvořili příčné betonové pasy. Na ně jsme přizdili cihelné sloupky, pak betonové překlady a po celé ploše jsme položili desky Cetris. Pak už přišly na řadu podlahové polštáře, mezi které jsme uložili deset centimetrů Orsilu. Podlaha je celá z modřínových prken.“

Průvan pod chalupou

Přes cihelné komínky se položily betonové překlady a pak cetrisové desky, na něž přijdou teprve polštáře, Orsil a nová podlaha

Také podlaha v kuchyňce prošla rekonstrukcí. Chalupáři rovněž vykopali celý spodek a do nového štěrkového lože uložili až ke stěně, přiléhající k zápraží, dvoustovky drenážní trubky. „Při tání jde totiž voda ze stráně pod chalupu. Proto jsme chtěli, aby se ten prostor co nejvíc odvětrával a dřevomorka neměla šanci se znovu rozrůst.

Drenážní trubky jsou protaženy ven a zaústěny do příčného cihlového kanálku, který jsme vytvořili už při pokládce pískovcových desek na verandě. Má výstupy na obou stranách,“ ukazuje chalupář. „Nebylo snadné se do něj napojit, je tam málo místa. Ale podařilo se.“
Jestli si myslíte, že si teď v roubence vydechli a složili ruce v klín, anebo že vyrážejí na výlety po Českém ráji, nemáte pravdu. Na řadu přišla ještě renovace štítu a pak i celého podkroví. Ať mají kam jezdit i vnoučata.

TEXT:  MARIE RUBEŠOVÁ
FOTO: MARTIN MAŠÍN A ARCHIV MAJITELU

Nedobrovolná rekonstrukce


Komentáře

Napsat komentář