Na východ od Klínovce


Krušné hory patří mezi naše neprávem opomíjená horstva. Jistě v tom sehrála roli ekologická katastrofa v uplynulých desetiletích, kdy podstatná část lesů zanikla. Dnes se však již naštěstí situace obrátila.

Vesnice Jindřišská má bezpochyby nejhezčí náves v celém Krušnohoří

Před časem jsme se věnovali oblasti jihozápadního Krušnohoří, tedy Karlovarsku, dnes obrátíme pozornost na hlavní hřeben části hor severovýchodně od masivu Klínovce (1243 m), ležící na území Ústeckého kraje.

Kraj rud a barevných kovů

Hrázděná chalupa čp. 92 v obci Vysoká

Krušné hory jsou naším nejdelším horským masívem a tvoří přirozenou hranici Čech a Saska. Krajina centrálního Krušnohoří má charakter vysoko položené drsné pláně, kterou převyšují ojedinělé vrchy s nadmořskou výškou přes 900 m (Velký Špičák, Jelení hora, Loučná). Směrem do vnitrozemí horský hřbet spadá velmi strmými a vysokými zlomovými svahy, do Saska úbočí klesá mnohem pozvolněji.

Na severovýchodní straně pak plynule pokračují hřebenem pískovcových masivů Děčínska s dominantní stolovou horou Děčínský Sněžník. Za rozhraní obou horských pásem se považuje Nakléřovský průsmyk a navazující údolí Petrovického potoka, kudy vede tradiční cesta z Prahy do Drážďan.

Jindřišská, východní strana návsi s hrázděným domem čp. 5 a převažující zděnou zástavbou

Krušné hory byly většinou kolonizovány až v době vrcholného středověku, i když česká jména některých vesnic ukazují na slovanské obyvatelstvo a snad tedy i starší původ. Pro vznik osídlení zejména v širším okolí Chomutova měla velký význam aktivita řádu německých rytířů, kteří měli v Blatně řádový hrad – komendu, spravovanou blatenským komturem. Její, byť nenápadné zbytky se tu dochovaly dodnes. V době Václava IV. však rytíři museli své majetky odevzdat králi a tím krátká, ale významná etapa zdejší kolonizace končí.

Od vrcholného středověku získávala na významu především těžba rud barevných kovů. Naleziště rud chránily četné hrady (Hasištejn, Riesenburg, Kyšperk). Teprve v době pozdního středověku a raného novověku se však rozvinula dobývka rudných ložisek ve velkém měřítku. Především v 16. století proto vznikala stejně jako v jihozápadní části Krušných hor četná nová renesanční horní města a městečka.

Život jen na úpatích hor

Horní městečka mají obvykle přísně geometrický pravoúhlý (šachovnicovitý) půdorys se středním čtvercovým náměstím (Hora sv. Šebestiána, Výsluní, Měděnec, Mikulov). Některá záhy po svém založení ztratila svůj význam a ustrnula v počátečních fázích svého vývoje (Místo, Hora sv. Kateřiny).

Jindřichova Ves, dvojdomy na východní straně návsi

Horská oblast s dlouhotrvajícími zimami se nehodila pro trvalé zemědělské osídlení. Vrcholně středověké zemědělské vesnice proto vznikaly jen v okrajových polohách hor (Petrovice), na svazích obrácených do vnitrozemí (Boleboř, Jindřišská, Vysoká), při dálkových cestách (Křimov), nebo v okolí blatenské komendy (Květnov). Jejich půdorysy ukazují na středověká založení – většinou mají oválné nebo podkovovité návsi s paprsčitě rozměřenými lány (pásy půdy) za jednotlivými usedlostmi, nebo jsou tvořeny rovnoběžnými řadami obdobně uspořádaných usedlostí a plužiny (orné půdy). K těm dlouhým (říkáme jim údolní lánové) patří např. Petrovice či Vysoká, oválné návsi s paprsčitě uspořádanými usedlostmi má třeba Jindřišská či Radenov. Zajímavým příkladem je vesnice Boleboř, spojující oba druhy zástavby.

Na konci středověku se osídlení zastavilo před vrcholovou nehostinnou oblastí vlastního hlavního hřebene hor. Výše položené horské vesnice vznikaly vesměs až v novověkém období při dodatečné kolonizaci lesnatých, dosud neosídlených území.

Tento hrázděný dům čp. 1 v Jindřichově Vsi patří již k Načetínu

Tyto nové vesnice nebyly většinou zaměřeny klasicky zemědělsky, neboť vznikaly v souvislosti s rozvíjejícím se průmyslem (především železářstvím a zpracováním rud barevných kovů) a souvisejícími hospodářskými aktivitami (těžba dřeva, pálení dřevěného uhlí). Obyvatelé si ke skromnému živobytí přilepšovali drobnou domácí výrobou; vyráběli např. dřevěné hračky a perleťové knoflíky.

Tyto raně novověké vesnice mají většinou nepravidelný půdorys s rozvolněnou zástavbou na horských mýtinách, jen výjimečně doplňovanou pravidelně parcelovanými řádkovými osadami. Tím se nijak výrazně neliší od horských osad na Šumavě a v Jizerských horách. Typickým příkladem je třeba Kalek, nebo Rudolice v Horách.

Stavby hrázděné i zděné

Starší generaci lidové architektury severovýchodního Krušnohoří tvoří patrové hrázděné domy. Robustní fortelné stavby mají jen velmi jednoduché a střídmě řešené hrázděné konstrukce a jejich stěny jsou často chráněny proti povětrnosti bedněním nebo šindelovým obkladem (často dekorativně skládaným – objevují se např. šindely seříznuté do špičky). Obklad stěn patra obvykle přechází i do štítu.

Chalupa čp. 46 v Rudolicích v Horách (dříve část Nové Rudolice) je typickým příkladem chudšího zděného stavení se šindelovým štítem a budkou zádveří - „sněhovým domečkem“

Místní zajímavostí jsou arkýřové záchody, připomínající prevéty středověkých hradů a především kryté budky zádveří před vstupy do síně – říkalo se jim zde „sněhové domečky“. Oba tyto prvky nás nenechají na pochybách, že obyvatelé Krušnohoří byly nuceni vypořádat se s dlouhotrvající sněhovou pokrývkou a nepřízní počasí.

Patrové hrázděné domy se dochovaly např. v Blatně (čp. 7, 8, 9, 11 a několik dalších), Boleboři (čp. 6, 10, 13 a 58), Kryštofových Hamrech (č.e. 7 – dříve čp. 34 a čp. 7), Načetíně – Jindřichově Vsi (čp. 1), Jindřišské (čp. 5, 14, 20 a 24), Křimově (čp. 3, 10, 16, 17, 18, 20 a 24), Květnově (čp. 1), Radenově, Vysoké (č.e. 92 a další) a ojediněle i jinde. Objevíme je i v několika dobře dochovaných hornických městečkách, např. v Mikulově a Výsluní.

Jakkoliv jsou patrové hrázděné domy nejatraktivnějším prvkem krušnohorské lidové architektury, vzhled vesnic určují spíše stavby zděné. K pěkným příkladům starší klasicistní patrové architektury patří třeba dům čp. 90 v Kalku, s průčelími členěnými vykrajovanými lizénovými rámy (ani u něj nechybí typická budka „sněhového domečku“). Mladší patrové domy, vesměs zcela bez výzdoby, jsou někdy chráněné obdobně jako starší domy hrázděné šindelovým či prkenným obkladem. Řada pěkných zděných patrových domů dodnes obklopuje půvabnou náves v Jindřišské nad Jirkovem.

Květnov, dům čp. 11 s hrázděným patrem a šindelovým obkladem průčelí

Početnější jsou však prostší domy přízemní, někdy se šindelovými či bedněnými štíty. I ty mívají často jako ochranu před vstupy „sněhové domečky“. Dochovaly se např. v Jindřichově Vsi nebo Rudolicích (v původní části zvané Nové Rudolice, dnes Rudolice v Horách, kde dodnes ve spojení s půvabnou horskou přírodou tvoří malebné celky).

Krušné hory byly mimořádně těžce postiženy poválečným vysídlením a následným (naštěstí jen dočasným) uzavřením hraničního pásma. Řada zdejších lidnatých vesnic zanikla zcela, jiné byly zdecimovány na pouhé torzo. Teprve od 60. let nastala pozvolná obnova života v Krušných horách díky zájmu rekreantů především z průmyslových aglomerací v podhůří. To sice na jednu stranu přineslo záchranu posledních zbylých staveb lidové architektury, na druhou stranu zde však (často na místě původních vesnic) vznikaly chatové kolonie, které jen dokončily urbanistickou zkázu.

Pohled na kostelík v téměř zaniklé osadě Malý Háj, navazující na Rudolice, s typickou horskou krajinou pastvin

I přes tento nepříznivý novodobý vývoj se zde dochovalo několik vesnic se zbytky historické zástavby. K bezesporu nejcennějším patří poměrně dobře dochované a malebně působící vsi Jindřišská, Jindřichova Ves a Nové Rudolice (Rudolice v Horách), jakkoliv prořídlé. Zajímavě a malebně působí i Kalek, především ve spojení s okolní horskou krajinou.

Hrázděný dům čp. 13 v obci Boleboř

Spíše jednotlivé stavby nás zaujmou v Blatně, Boleboři, Kryštofových Harmech, Květnově, Radenově a Vysoké. Velmi hodnotnou, avšak současně zchátralou a nepřívětivě působící vesnicí je Křimov, který kromě asi nejcennějšího souboru krušnohorských hrázděných domů poučenému návštěvníkovi nabídne i pozoruhodný, byť zdevastovaný opevněný středověký kostel sv. Anny.

TEXT A FOTO: ING. ARCH. JAN PEŠTA

Na východ od Klínovce


Komentáře

Napsat komentář

KDYŽ SE ŘEKNE…

  • ARKÝŘOVÝ ZÁCHOD
    Jde o prostor, umístěný buď přímo v obvodové zdi, nebo vyložený před ni. Inspirací pro konstrukci těchto záchodů byly tzv. prévety na středověkých hradech. Jde o nepřehlédnutelný architektonický doplněk stavby, který ústil do hradního příkopu nebo jiné vhodné vodní nádrže. Arkýřové záchody nesloužily často jen k lidským potřebám, ale i k vyhazování různých odpadů.
  • SNĚHOVÝ DOMEČEK
    Je to lidový název pro zádveří, který vznikl z německého Schneehausel. Chrání vstupní část stavení před nepohodou. Rozšiřuje prostor vstupní síně a odkládá se zde obvykle svrchní oděv i obuv. Jde však o zcela uzavřený prostor, vyznačující se samostatným tepelně-vlhkostním režimem oproti klimatickým poměrům v exteriéru.