Na jihočeských blatech


Na jihočeských blatech

Pro rybáře a myslivce v jedné osobě nemůže existovat krásnější místo k odpočinku nežli Třeboňsko. Za jedním takovým spokojeným majitelem usedlosti jsme se vypravili, abychom zjistili, jak se žije a chalupaří v kraji Emy Destinnové.

Stará (původně zemědělská) usedlost datovaná rokem 1850, je ukryta na okraji lesa na Třeboňsku nedaleko Nové řeky, kterou tolik proslavilo rybaření Emy Destinnové. Místo dosud nic neztratilo ze svého proslulého jihočeského koloritu – z lesa se ozývá žluva hajní, zaslechneme i kukačku. Jediné velké trápení je tu s komáry. Každý večer se chovají s nepříjemnou neodbytností, která však ke kraji rybníků patří.

Bývalí majitelé se vystěhovali do Anglie. Když se před několika lety přijeli podívat, nestačili prý žasnout nad proměnami domu i okolí. Na místě původní stáje vznikla pohodlná místnost s krbem, celé stavení vytápí kotel na dřevoplyn. Dvůr rovněž zkrásněl. Současný majitel na něm vybudoval posezení u venkovního krbu. Do zdi u krbu vsadil krásné kachle pocházející z místní polorozpadlé pece a na amury a kapry z vlastního rybníka si postavil i malou udírnu.

Krásné je i bezprostřední okolí statku. Usedlost rámuje vzrostlý jírovec a borovice. Při příchodu objevujeme i malý ovocný sad a zeleninovou zahrádku. To aby byla vždy po ruce petrželka nebo cibule do bramboračky…

Najít to správné místo

Majitel je původně inženýr silnoproudař, pak pracoval v projektovém ústavu. Získané dovednosti mu umožnily usedlost profesionálně zrekonstruovat a také technicky proměnit mokřadní zahradu na půvabné místo s krásným altánem vlastní konstrukce. „Tohle ‚místo míst‘ jsme hledali hodně dlouho,“ vypravuje majitel. „Když jsme ho před třiceti lety konečně objevili, koupili jsme jen chalupu – a až dodatečně jsme přikoupili i pozemek. Stavení totiž bylo zdevastované a obklopené mokrou loukou. Po rekonstrukci domu, tedy zhruba před devíti roky, se majitel konečně pustil do vybudování zahrady s rybníkem. „Obrátili jsme se o radu a pomoc na rybářství v Třeboni, které rybník vyprojektovalo i vybudovalo.“ Následovalo období zemních prací, bylo nutné vyhloubit a propojit několik melioračních struh a z nich pak stavebník na plánované místo budoucího rybníka svedl vodu.

„Na strouhy nasedá celá kaskáda filtrů, aby voda byla čistá a vhodná i na koupání.“ To byla jedna z podmínek majitelů, kteří přiznávají, že nejdříve přemýšleli jen o jezírku nebo bazénu, ale rybník to nakonec vzhledem k okolní krajině vyhrál.

Za hrází se ukrývají výkonné filtry

Dno rybníka je poměrně hluboké, uprostřed má hloubku tři a půl metru. Majitel měl štěstí, podloží je z čistého jílu, který vůbec neprosakuje. „Lidé, kteří rybník bagrovali, říkali, že bych si tu klidně mohl otevřít cihelnu a měl bych perfektní materiál přímo u ruky. Sami si vytěžený materiál odvezli na utěsňování hrází rybníků a ani nechtěli nic za odvoz.“

Věci byly nakonec uspořádány tak, že rybník patří třeboňskému rybářství a náš hostitel funguje jako správce. Rybí osádku udržuje po vzájemné dohodě tak, aby to vyhovovalo oběma stranám. „Do rybníka jsem musel nasadit štiky a okouny, aby lovili malé rybičky. Jejich jikry sem natahají v neuvěřitelném množství kachny. Ty drobné rybky žerou perloočky a perloočky se zase živí řasami, takže pokud bych tu rybky nechal, koloběh by směřoval k tomu, aby mi tu přerůstaly řasy.“

Život v „divočině“

Mít pozemek ve volné přírodě s sebou nese výhodu, že se na něm spousta rostlin uchytí samovolně. A nejen kolem rybníka. „U dvou balvanů nám vyklíčily dvě borovičky, o kousek dál další tři,“ usmívá se majitel. „Protože kolem sebe mají prostor, jsou krásně rostlé.“ K rybníku pochopitelně patří i rákos, orobinec nebo kosatce žluté – a to všechno také vyrostlo samo od sebe.

Pro technickou závadu jsme nemohli vidět vodopád

Výsadby ve skupinách jsou však dílem majitele. „Rostliny jsme s manželkou vybírali z běžné nabídky a náš hlavní požadavek byl, že tu nechceme nic cizorodého.“ Majitelé nakupovali v zahradnických centrech, část výsadby pochází ze školek Lesů ČR, některé blatky si jen přesadili z lesa. „A protože výběr tuzemských druhů nižších okrasných jehličnanů je dosti chudý, nakonec došlo i na cypřišky a zeravy, ale v decentní míře.“ Nicméně tyto drobné úlitby možnostem sortimentu mají své hranice – smrk pichlavý ještě „prošel“, stříbrný smrk by už tu tvůrci zahrady nesnesli. Opestřejší tóny výsadeb se starají listnaté keře, například tavolníky, které sem na blata také patří.

Duchovní místo majitele – altán s lavicemi – vzdává hold staré řemeslné práci. Trámy jsou ručně tesané, prkna neosámovaná. Stavba stojí jen na zemních kotvách a její půdorys má tvar nepravidelného pětiúhelníku. Zajímavá je střecha ze tří trojúhelníků o nestejném tvaru i výšce. Právě v altánu se schází pestrá a početná společnost přátel majitele, povídá se a hraje na kytaru. „Velkou radost mi udělalo, když muzikanti zjistili, že moje jednoduchá stavba má úžasnou akustiku.“

Krása dubového dřeva

Původní kamna nešla zachránit, ale několik nejhezčích kachlů z nich majitelé usedlosti zasadili do zdí dvora

Dřevo vůbec hraje na zahradě velkou roli. Podlaha altánu, stejně jako cestičky po zahradě, je totiž z dubových špalků zapuštěných dvacet centimetrů do země. „Spotřebovalo se tu neuvěřitelné množství dřeva, protože z dubových kmenů se musí osekat kůra i lýková část, aby dřevo nehnilo,“ vysvětluje majitel. „Bylo to nutné, to víte, Třeboňsko má vysokou hladinu spodní vody. I proto padla u dlažby volba na dubové špalky, těm voda svědčí.“

Veškeré terénní úpravy od vytvoření rybníka po výsadbu majiteli trvaly jen něco přes rok. „Prostě jsme si řekli – jdeme na to, a najednou rozjeli veškeré práce. Škoda, že nyní máme porouchaný vodopád. Určitě by se vám líbil, je konstruovaný tak, že filtr nasává vodu z hladiny, takže v něm zmizí všechen ten utopený hmyz a listí, a pak se nám voda vodotečí vrací čistá. Do rybníka padá z vysokého kamenného přepadu. Však jsme také pro výstavbu vodopádu navezli asi čtyřicet tun kamene.“

Dekorace z utopených dubů

Kromě výsadby zahradu zajímavě doplňují „těla dubů“ vytažená z okolních rybníků. „Jsou tak konzervovaná letitým pobytem ve vodě, že vydrží jakékoli počasí. Jeden nám slouží k zavěšení květináčů a i sám o sobě vypadá zdobně, na druhém se pro radost dětí a tak trochu z recese usadil vodník.“ Pak je tu ještě jeden dubový solitér – samorost, ze kterého vytvořil plastiku kamarád majitele, známý sochař Josef Nálepa.

Dvůr poskytuje stejně příjemné posezení pro sešlosti přátel jako altán

„Udělali jsme jen jednu chybu – první dub jsme neodkornili, protože se nám takhle líbil, ale pak se ukázalo, že dešťová voda pod kůrou dělá neplechu.“

Jak se spravuje rybník

Cílem majitele bylo vybudovat pro svoji rodinu zajímavý a pokud možno jednoduchý prostor k relaxaci, ale ukázalo se, že i tak je tu práce víc než dost.

„Jenom posekání trávy mi zabere až osm hodin, a to tu mám traktůrek,“ vysvětluje majitel. „I rybník si žádá svoje. Musíme hlídat kvalitu vody, vozit ji do Třeboně na rozbory, vytrháváme některé vodní rostliny, aby rybník nezaplevelily. Ono by se tu pak nedalo ani plavat. Pobřežní porosty jsou naštěstí bez problémů. Břehy spadají do hloubky poměrně prudce, takže směrem do vody se rákosí nerozrůstá, a směrem ven zase postačí pravidelné sekání. Taky si tu ‚užíváme‘ se zvěří. Srnci nám při otloukání paroží ničí stromy, občas sem vlezou i divoká prasata. Kormoráni naštěstí náš rybník zatím míjejí, i když na jednom z nadalekých rybníků hnízdí,“ libuje si pán domu. „Takže o kapry zatím nouzi nemáme.“ Konečně o tom svědčí i udírna, z níž v době naší návštěvy vycházela lákavá vůně uzených rybiček.

TEXT: RADKA BOROVIČKOVÁ
FOTO: ZDENĚK ROLLER


Komentáře

Napsat komentář