Na Drtině je veselo


Nedávno rekonstruovaná usedlost Na drtině

Usedlost Na drtině, to je jihočeská klasika: široká brána a bíle omítnuté stavení se svatým ve štítě. Nedávno rekonstruovaná chalupa však má i něco navíc. Majitelé tu vybudovali několik netradičních teras, z nichž ta největší slouží jako jídelna pod širým nebem.

K vybudování teras majitele inspiroval několikaletý pobyt v Austrálii, kde se hodně žije venku. Tu první „terasu“ určitě nepřehlédne žádný kolemjdoucí. Je usazená pod staletými lipami, kde bývala vždycky lavička. „My jsme tohle místo trochu odrazili od terénu nízkou betonovou podezdívkou, vydláždili je a vybavili stolem se dvěma lavicemi,“ vysvětluje nám mladá a sympatická majitelka. „Stůl je samozřejmě v modré barvě, takže perfektně ladí se vstupními vraty i s okny. Je odsud hezký pohled do okolí a v létě úžasný chládek.“

Ke statku patří rybníček

Na rybníček je majitelka, vystudovaná vodohospodářka, náležitě pyšná

Když statek s modře orámovanými okny obejdete, objevíte za stodolami výstavu starého polního nářadí a hlavně dolík s nově vybudovaným rybníčkem. A právě u něj jsme začali naši obhlídku okolí statku, při které nás provázela mladá a velmi milá majitelka. „Původně tu býval malý rybníček, ale když jsme pozemek koupili, v dolíku bylo smetiště a v něm rostlo křoví. „My jsme jámu vyčistili bagrem a čekali, jestli se v ní začne shromažďovat dešťová voda. To se nestalo, takže jsme nechali prohlubeň vyložit fólií, přivedli sem vodu z jedné z našich studní a teď už nám dělá jen radost.“

Nad jezírkem majitelé vybudovali rozlehlé dřevěné molo na posezení a opalování. Vyzkoušeli jsme ho a zjistili, že se z něj také velmi dobře pozoruje život v rybníčku a vodní rostliny.

„Když se nám tohle vodní dílo podařilo, tak jsme na opačné straně statku, u silnice vytvořili ještě jeden rybníček. Ten je jen pro rybky a také pro zvěř, aby měla kde pít.“

Hospoda Drtina

Petr a Veronika Mandelovi na možnost koupit usedlost poblíž Blatné narazili před šesti lety na internetu a hned se do statku zamilovali. I když je zpočátku lekal svou velikostí, koupili jej a během následujících pěti let zrekonstruovali. „Manžel je stavař, takže rekonstrukci dokázal zorganizovat a zvládnout,“ vysvětluje paní domu. „Všechny dispozice obytné části jsme nechali nezměněné, velkou výzvou jsou stodoly. Dům je dlouhý třicet metrů, na šířku má usedlost nějakých dvacet metrů, takže stavbu ještě můžeme dolaďovat.“

Za socialismu tu byly uskladněné zemědělské stroje

Zemědělská usedlost smalým hospodářstvím ležící na polosamotě se u cesty z Blatné do Kožlí datuje už od 16. století. Podle místní kroniky svoji dnešní podobu dostala během přestavby v roce 1889. Dlouhá léta, až do roku 1950, zde byla formanská hospoda “U zeleného stromu“, ale podle jména někdejších majitelů Drtinových se tu také říkalo a stále ještě říká Na drtině.

„Za socialismu tu byly uskladněné zemědělské stroje a stavení vypadalo dost zašle, ale vytušili jsme jeho potenciál stát se moc pěkným bydlením. Když jsme s rekonstrukcí začali a seznámili se s místními, našli jsme pamětníky, kteří přesně popsali, kde seděla muzika a jak paní hospodská chodila do sklípku přes silnici pro pivo,“ vypravuje majitelka. „Dozvěděli jsme se také, že za Rakousko-Uherska dostali domácí od císaře pána kus pole výměnou za povinnost poskytnout projíždějícím formanům pivo a chléb zdarma. „My bychom tu časem chtěli vybudovat něco jako ekologické centrum,“ říká Veronika Mandelová.

Terasy á la Austrálie

Dnešní Drtina měla to štěstí, že oba manželé mají rozlet, který jim dal několikaletý pobyt v Austrálii, kde střídavě s jižními Čechami pobývají. „Snažili jsme se sloučit staré prvky s potřebami dnešní doby. Už od počátku jsme na dvoře statku plánovali zastřešenou terasu, která by navazovala na jídelnu.“

Majitelé tak během rekonstrukce zrušili jedno okno vedoucí z kuchyně do dvora. Místo něj vznikly dveře, kterými se vchází přímo na verandu. „V Austrálii jsme si zvykli na posezení venku na verandě a nechtěli jsme si je odepřít ani tady. Původně jsme chtěli jen něco menšího, aby se sem vešel stůl, ale pak jsme se trochu rozšoupli a výsledkem je terasa na české poměry až rozmařile velká. Ale my ji využijeme. V létě na verandě trávíme víc času než v domě; slouží jako jídelna i jako herna pro děti, psy a kočky.“

Aby terasa na hliněném dvorku nebyla smutná, majitelé hned vedle ní vybudovali záhon s jahodami, kosatci a rákosem. „Je tu vlhká půda a rostliny část té vlhkosti odpaří.“ Podobně slouží i bříza vedle stodoly. „Břízy se sázely mezi studni a dům tak, jak to máme i my, právě kvůli snižování vlhkosti.“

Další terasa vznikla během rekonstrukce střechy nad hospodářskými budovami. „Když jsme sundali střešní tašky na půdě nad stájemi, výhled nám vyrazil dech. Čekal na nás krásný západ slunce s pohledem na horní rybníček a pasoucí se srnky. Litovali jsme, že jsme si bydlení nezařídili tady. A pak jsme se rozhodli, že ve střeše uděláme velký vikýř s dřevěnou podlahou a budeme tu mít podkrovní terasu s oknem do krajiny. Využíváme ji v období, kdy je venku chladněji, odpočíváme tu a děti si sem zvou kamarády na šipky nebo stolní tenis. Dokonce jsem si sem dala triedr na pozorování srnek a ptáků!“ Pomohly staré fotografie

Rekonstrukce fasády statku Drtina svědčí o tom, že u nás dobří řemeslníci stále ještě nevymřeli

Při rekonstrukci fasády se majitelé drželi dobových fotografií včetně naznačených, ale setřených psaníček. Staré kamenné parapety zbavili bílé omítky, aby vynikl jejich materiál. Ve štítě zedníci při omítání odkryli nezřetelný obrázek postavy na koni. „Usoudili jsme, že asi šlo o svatého Václava, a tak jsme oslovili místního výtvarníka Jiřího Karmazína, který nám svatého znovu namaloval – a asi mnohem hezčího, než byl ten původní.“

Spodek zdí statku je obložen žulou, která byla původně zasypaná zeminou zanedbané předzahrádky. Zeminu majitelé odkopali, aby pěkná žula vynikla a přitom objevili odvětrávací otvory, které obnovili. Byla to také vhodná chvíle pro provedení parafinové izolace proti vlhkosti.

„Loni jsme tu konečně založili záhon, vlastně jenom takový pruh vysypaný mulčovací kůrou a kameny. Roste tu máta a další trvalky, docela se jim daří a pěkně nám voní do světnice.“ Bydlení v tanečním sále

V největší místnosti v domě, která má něco přes šedesát čtverečních metrů, si manželé zařídili obytnou světnici kombinovanou s pracovnou. Tady býval sál s výčepem a hostinskými stoly. Majitelé zpočátku uvažovali, že místnost prosvětlenou početnými okny hned ze tří stran rozdělí. „Ale pak jsme tu se známými trávili Silvestra, zrovna sem zasvítilo sluníčko a nám došlo, že dělit ji by byla věčná škoda. Zůstalo to beze změn,“ vypravuje naše hostitelka.

„Ve vsi žijí dvě babičky, které si pamatují, jak tu býval rozestavěný nábytek a k čemu ta která místnost sloužila. Hodně nám to pomohlo při rozhodování, jak stavení přizpůsobit rekreačnímu bydlení a nezaplašit genia loci.“ V hospodské místnosti manželé nakonec prostor rozdělili jen nízkou přepážkou, na níž bude stát velké akvárium. V menší části za akváriem je pracovna, zbylý prostor zůstal otevřený a uzpůsobený pro rodinná posezení.

Co šlo, to jsme zachovali

Vše, co bylo možné, majitelé zachovali, renovovali nebo nechali vyrobit podle historických vzorů. „Měli jsme štěstí na řemeslníky. Oni se mezi sebou znají a umějí doporučit, který tesař, zedník nebo instalatér pracuje dobře nebo bude ochotný vyhovět našim představám o rekonstrukci.“

V této místnosti je vybavení, které má nějakou tvář a minulost. I dveře jsou repasované podle těch původních

Dveře si majitelé nechali repasovat od truhláře, okna mají nové rámy a izolační dvojskla, ale zachovávají původní rozměry. Podlahy bylo nutné vyměnit za nové, ale je to smrk natřený olejem. Po domě je rozvedeno ústřední topení, kvůli atmosféře majitelé občas přitápějí v kamnech. „Vybavení jsme sháněli po bazarech a v pozůstalostech, takže hodně věcí má patinu a svůj příběh,“ vypravuje Veronika. „Police na knihy původně stávala ve spíži jedné staré paní, která ji měla plnou kompotů. Ani radiátory jsme nekupovali nové, opískovali jsme a natřeli staré, vyřazené ze zrušeného domova důchodců. Je na nich vidět, že pocházejí z padesátých let a netrčí tu jako něco supermoderního.“

Nebojíme se kombinovat

Na obytnou světnici v hostinské místnosti navazuje kuchyň, která v zimě slouží i jako jídelna. Stojí tu prvorepubliková kachlová kamna se zápecím a vedle nich moderně vybavená linka koupená v Ikea. Prostor odlehčují recesní nápisy: smaltované cedule o zavírací hodině z původní hospody či tabulka, která stolovníky informuje, že se nacházíme v Komsomolské ulici.

V dalších interiérech si majitelé pohráli se světlem a s netypickou výmalbou. „Nebudujeme skanzen, dětský pokoj i ložnici jsme proto vybavili ryze současně. Jen jedna dekorace zaručeně z běžných obchodů není. Zelenou manželskou ložnici dekorují dva staré medicinbaly nalezené na půdě chalupy. „Možná, že i díky nim máme pořád ten správný odpich,“ směje se Veronika.

TEXT: RADKA BOROVIČKOVÁ
FOTO: ZDENĚK ROLLER


Komentáře

Napsat komentář


TOPENÍ BIOMASOU

„Dost jsme si pohráli s topením,“ říká majitelka. Do statku je samozřejmě zavedená elektřina, ale plyn už ne. Proto majitelé řeší vytápění kvalitním kotlem na biomasu. Kotel je uzpůsobený na dřevěné pelety, ale může se v něm topit i obilím. „Kupodivu zemědělci jsou velmi často ochotní prodat obilí i na topení. Provoz kotle je díky automatickému podavači nenáročný na čas i práci a popelem, který nepochází z uhlí, se dá i hnojit.“