Místo chalupy letní byt


Tentokrát naše cesta nevedla do žádné roubenky na svazích hor, ale do činžovního domu na okraji jedněch západočeských lázní. Věřili byste, že i tady se dají prožívat báječné víkendy a dovolené?

V den naší návštěvy svítilo sluníčko o sto šest a bílá fasáda domu zářila pod modrou oblohou mezi zelení stromů. „Tamta okna vpravo v prvním patře jsou naše,“ ukazovala hned po vystoupení z auta paní Leeda.

Po schodišti, typickém pro vícebytový dům, jsme vystoupali do patra. Ovšem překročením prahu jsme se rázem ocitli ve venkovském anglickém nebo spíš francouzském domě. Aspoň takový pocit jsem měla, když jsme prošli modro-bílou předsíní do pokoje, zařízeného bílým a šedým nábytkem s patinou a s drobnými dekoracemi ve stejném duchu. Dojem se ještě umocnil ve vedlejší kuchyni a stejnou atmosféru měly i obě ložnice, dívčí pokoj a koupelna.

Místo chalupy činžák

Jak se stane, že si rodina Pražáků pořídí letní byt, a ještě tak daleko od domova? „Poznala jsem tohle městečko při pobytu s dcerou v lázních a místo nás obě doslova okouzlilo. Nejprve jsme plánovali pronajmout si tu trvale byt, ale nic vhodného jsme nenašli. Když už jsem to skoro vzdala, narazili jsme na tenhle malý činžovní dům. Je asi ze 40. let 20. století, patrový s obytným podkrovím, se šesti byty. A jeden z nich byl na prodej,“ vzpomíná na tu náhodu Leeda a vysvětluje: „Nechtěli jsme žádnou chalupu se zahradou, protože v Praze domek se zahradou máme.“

Tady mají možnost využívat společný travnatý dvůr, kus před okny na louce je dětské hřiště, kam si osmiletá dcera Madlenka chodí hrát a rodiče ji mají na očích. „Jsou tu vstřícní lidé, v domě spolu vycházíme. A nejsme jediní, kteří zde mají byt na víkendy,“ konstatuje naše hostitelka.

Stará okna a podlahu zachránila

Byt byl asi dva roky neobývaný a v dost špatném stavu. Paní, která byt prodávala, ho chtěla před tím ještě vylepšit a měla už pozvané řemeslníky. „Měla v plánu vyměnit původní okna za plastová, místo dřevěné podlahy dát plovoucí a strop zakrýt podhledy se světelnými spoty. Včas jsem ji ale zarazila,“ uvádí nás do tehdejší situace současná majitelka. „Hned, jak jsem byt viděla, dovedla jsem si představit, jak bude vypadat, v jakých bude barvách a co kam postavím,“ vzpomíná na úplné začátky Leeda.

Než ale došlo na zařizování nábytkem, čekala Leedu a jejího manžela Davida spousta práce. Bourala se sádrokartonová příčka, která dělila pokoj, zazdily se spojovací dveře mezi dvěma ložnicemi. Rekonstrukce se neobešla bez nových rozvodů vody, elektřiny a plynu. Omítky bylo třeba oťukat na cihlu a udělat nové, opravu potřebovaly i stropy. V ložnicích jsou teď nové štukové, v kuchyni, pokoji a koupelně zůstaly původní trámy, mezi něž přišly palubky a vše se natřelo na bílo. Působí to opravdu velmi příjemně.

Stará dřevěná špaletová okna a dveře bylo nutné repasovat. „A podívejte se na dveře do Madlenčina pokojíčku a do koupelny. Jsou netypické, posunovací, s kováním od kováře a vypadají zajímavě, že?“ ukazuje Leeda na nové dveře.

Pod linem a koberci byly ukryté původní dřevěné podlahy, které řemeslníci sbrousili a nalakovali. V části bytu jsou teď do hněda, v ložnicích mají barvu bílou. Topení vyřešil plynový kotel a radiátory, kotel ohřívá i vodu.

Česká chalupa kontra francouzský styl

„S opravami jsme začali v půlce července 2013 a na konci září jsme sem stěhovali nábytek,“ říká Leeda. Když obdivuji jednotlivé kusy nábytku a sladění barev, hostitelka se usmívá. „Máme obchod s nábytkem a doplňky ve stylu anglického a francouzského venkova,“ prozrazuje. „Dosud jsem zákazníkům nábytek a doplňky jen prodávala nebo zařizovala jednu místnost. Teď jsem si mohla aspoň vyzkoušet navrhnout a vybavit kompletně celý interiér,“ svěřuje se majitelka.

„Chtěla jsem víkendové bydlení zařídit naším nábytkem a vyzkoušet si, jak taková ‚chalupa‘ může vypadat jinak. Ukázat rozdíl mezi klasickou českou chalupou se spoustou přírodního nebo hnědého dřeva a zařízením v anglickém či francouzském stylu ve světlých studených barvách, které vnášejí do interiéru světlo,“ rozmáchla se energická tmavovláska rukou a ukázala kolem sebe. ‚Anglický‘ nábytek doplňuje i několik starších kousků – skříň v ložnici či kubistická skříňka u Madlenky.

Bílá, modrá a šedá

Musela jsem dát Leedě za pravdu. Celý interiér je zařízen v převažujících tónech bílé, šedé a světle modré, ale vůbec nepůsobí studeně, dokonce ani pokoj s kuchyní, jejichž okna jsou situována na severovýchod. Na stěnách převažuje bílá, občas kombinovaná s decentní barevností. „Když jsem po malířích chtěla vymalovat stěnu nad kuchyňskou linkou šedě, nejdřív se bránili, ale pak se jim to taky líbilo,“ vzpomíná majitelka. Šedá pěkně kontrastuje s bílým kuchyňským nábytkem, italskými obklady s různými bílo-modrými dekory a modrým nádobím. Romantiku sem vnáší vyšívaná záclonka po babičce.

Ve vedlejším pokoji, volně propojeném s kuchyní, tvoří pozadí bílému a šedému nábytku – proč ho mít všechen v jedné barvě? – stěna v neobvyklém šedo-hnědo-růžovém odstínu. Vybavení pokoje také není úplně standardní, jaké většinou najdeme na chalupě. Vedle jídelního stolu patří k vybavení rozměrná knihovna a malý pracovní stolek, pohovku tu nahrazuje postel s polštáři. I tady najdeme vzpomínku na babičku – vyšívaný ubrus.

Jinak se bytový textil drží spíše střízlivého stylu. Na oknech visí jednoduché lněné a bavlněné závěsy, na postelích jsou bavlněné přehozy. „Téměř všechno jsem šila sama,“ říká naše hostitelka. Za zmínku stojí i osvětlení. Jde většinou o lampy se střízlivými kovovými nebo skleněnými stínidly. Výjimkou jsou lustry s látkovými stínidly z IKEA v ložnicích, kterým Leeda potáhla látkou i přívodní kabel.

Ložnice každá jiná

Za posuvnými dveřmi z pokoje je Madlenčino království. Pokoj je laděn do modra, s jemně vzorovanou tapetou na jedné stěně a na rozdíl od zbytku bytu i s veselými květovanými textiliemi. Do dvou vedlejších ložnic se vstupuje z předsíně s výraznými modrými stěnami.

V manželské ložnici zkombinovala Leeda bílý nábytek s hnědou postelí, stará skříň s původním secesním kováním má na bílém nátěru jemnou modrou patinu. Zaujal mě odpočinkový kout pod oknem. Žádný ušák a konferenční stolek, ale originální křeslo na kolečkách připomínající průmyslový vozík a stará bednička jako stolek. Křeslo jsem vyzkoušela, sedí se v něm báječně. Ložnice je dobrým příkladem toho, že lze kombinovat nábytek různého původu, stylu i barev – a výsledek je výborný.

Další ložnice slouží staršímu synovi, případně hostům. Opět tu majitelka a designérka v jedné osobě nakombinovala bílou, šedou a modrou – šedou postel, bílou skříň a modrý stolek, tentokrát v chladnějších tónech. Za zmínku stojí zastínění oken. Poloprůsvitné bílo-modré textilie doplňuje neprůhledný květovaný závěs.

Koupelna a předsíň

Někde jsou koupelna, toaleta a předsíň jakousi popelkou, vždyť se v nich nikdo dlouho nezdržuje. To tady neplatí. „Koupelna není velká, ale stačí,“ lakonicky hodnotí Leeda další místnost v bytě, kterou si prohlížíme. S obklady s dekorem jemných proužků působí opravdu jako vystřižená z anglického venkovského domu. Dobře sem ladí pásková dlažba se vzhledem kamene, kulaté kamenné umyvadlo na skříňce i drobné doplňky.

Vracíme se do předsíně. Je to barevně asi nejvýraznější místnost bytu. Sytě modré stěny kontrastují s bílými dveřmi a stropem a šedou lavicí. Oblíbené barvy paní domu.

Kouzelná a čistá příroda

Paní Leedu a její rodinu okouzlila zdejší krajina. „Všude kolem je krásná příroda, čistý vzduch, cesty jako stvořené na výlety. Chodíme do lesa, jezdíme na kolech,“ vypočítává naše hostitelka zdejší výhody. „Dcera tu má kamarádku, holčička dříve chodila do stejné školy v Praze jako Madla.“

Letní byt je ale přece jen trochu z ruky… „Jezdíme sem vždy na víc dní. Loni jsme tu trávili Vánoce i Nový rok, zimní prázdniny, Velikonoce, v létě tu jsme tři až čtyři týdny. Občas přijedeme i na prodloužený víkend a ten bychom nejraději nastavili ještě a ještě o další den…“

www.anglickasezona.cz

text: Iva Tvrzová
foto: Pavel Veselý

Místo chalupy letní byt


Komentáře

Jedna reakce na Místo chalupy letní byt

Napsat komentář