Loukov


Loukov je typickou pojizerskou vesnicí, kde dodnes stojí několik pozoruhodných roubených patrových statků s pavlačemi. A dochovaly se i některé pilířové brány, kterými se vjíždí do dvorů.

Památkově chráněný dům čp. 28 stojící v Loukově na návsi má lomenici z šedesátých let minulého století

Vesnička Loukov, patřící ještě do Středočeského kraje, leží šest kilometrů severovýchodně od Mnichova Hradiště. Je situována na skalnatý svah nad meandrující Jizerou a nachází se přibližně ve výšce 235 metrů nad mořem.

Pohled do historie

Udržovaná zaklenutá brána s dřevěnými vraty u čp. 9 na návsi s pěknými nikami po stranách

Při pohledu do dávné historie a dochovaných písemností se dovídáme, že osada zvaná Lúka vyrůstá u řeky Jizery někdy kolem roku 1200. Původní pojmenování vzešlo od okolní rozlehlé luční krajiny. V pozdějších letech se z Lúky stává Loukov. Ten byl odjakživa velmi zámožnou osadou. V roce 1225 byl darován Bolemilou Bavorovou řádu johanitů v Dubě, později přešel na řád cisterciátů sídlící v nedalekém klášteře v Hradišti nad Jizerou. V době husitského revolučního hnutí byl tento řád rozvrácen a ves spadla pod královskou korunu. Od té doby se majitelé vsi několikrát vystřídali. V roce 1565 je Loukov připojen ke svijanskému panství. Po roce 1621, kdy byl majitel Jáchym Ondřej Šlik popraven na Staroměstském náměstí v Praze, byla ves s jeho ostatním majetkem zkonfiskována.

Později statky odkoupil Albrecht z Valdštejna. Valdštejnové drželi panství do roku 1820, kdy jej prodávají knížeti Rohanovi. O rok dříve zachvátil Loukov velký požár, během něhož shořela fara, věž kostela a dvě stavení. Při opravách dochází v areálu hřbitova k výstavbě rohanské hrobky, původně šlikovské, dodnes významné architektonické památky.

Roubená stodola se širokou valbovou střechou na pozemku čp. 28 z první poloviny 18. století

Kdysi vedly přes Jizeru lávky, v roce 1813 byl přes řeku postaven most. V roce 1830 však přišla povodeň, která jej strhla. Ke stavbě nového mostu došlo až v roce 1834 (později se stavěl nejméně ještě dvakrát) a o dva roky později byla obnovena i věž kostela.

Ve dvacátých letech minulého století byl do Loukova zaveden elektrický proud a také zde byl vystavěn vodovod. V roce 1932 měla vesnice 440 obyvatel a byly v ní evidovány tři hostince, lihovar, tkalcovna, obchod se smíšeným zbožím, spořitelní a záložní spolek, holič, kolář, kovář, tři krejčí, dva řezníci, zámečník a trafika. V roce 1952 bylo založeno JZD. V roce 2006 tu žilo 166 obyvatel.

Patrové statky s pavlačemi

Protáhlá náves je z obou stran lemována poměrně velkými usedlostmi se štítovou orientací. Patrové domy byly ještě před sto lety kryty doškovými střechami s kabřincem, do ulice měly štít bedněný, směrem do zahrady valbu. Dnes na střechách převládají novější typy lehkých krytin.

Pohled na statek čp. 28 ze dvora. Na roubenou část plynule navazuje kamenné přízemí (bývalé chlévy), nad ním je roubené patro s dlouhou pavlačí. Tady se dříve sušil chmel

V patře podél dvorní stěny probíhá pavlač. Tady se sušil chmel, který se tu kdysi pěstoval. V přední části domu bývala vysoká světnice, nad ní pak obytné polopatro. V zadní části domu se nacházely komory přístupné z pavlače a pod nimi chlévy. Na roubenou hmotu obvykle plynule navazuje hospodářská část stavěná z pískovcových kvádrů. K usedlostem ještě patřily prkenné i málo vídané roubené stodoly, roubené patrové špejchary a kolny.

Náves Loukova byla lemována ohradními zdmi z pískovcových štuků s pilířovými zaklenutými bránami. Ještě dnes si je možné bývalou krásu návsi představit, protože tu zůstalo stát několik statků, které se změnily jen málo.

Například čp. 27, statek Šonských, kteří jej obývají po pět generací. Konstrukce stavení se dochovala možná až z roku 1620. V domě jsou dodnes pozůstatky po dymné jizbě. Proti domu stojí roubený patrový špýchárek z počátku 17. století, roubená stodola s valbovou střechou hlouběji v zahradě je o sto let mladší, tedy z počátku 18. století. Zajímavý je i kamenný chlév, jehož základní kámen byl položen roku 1884. Ve chlévě je k vidění u nás jedna z prvních traverzových kleneb je podepřených ocelovými nosníky.

Na hřbitově u goticko-renesančního kostela Nejsvětější Trojice můžete vidět hrobku Rohanů

Čp. 27 bylo spojeno s vedlejším statkem s čp. 28 do jednoho hospodářství. Oba domy jsou řešeny podobně, čp. 28 však má v průčelí novodobou skládanou lomenici. I u něj se dochovala roubená stodola. V rohu severní části návsi stojí i hodnotné čp. 10. Jde o roubený dům z roku 1767, který má nad světnicí s vysokým stropem nízké polopatro.

Mladší zástavba

Domy postavené později, na přelomu 18. a 19. století, mají již nízkou světnici, ale ostatní konstrukční prvky mají shodné se zmiňovanými staršími stavbami. Hezkým příkladem je čp. 26 nad návsí. U této chalupy je odbočka z hlavní komunikace procházející celým Loukovem do části místními zvané „V Chaloupkách“. Zástavbu tu tvoří menší přízemní domky poloroubené konstrukce. I mezi nimi je pár pěkných chalup.

Chalupa čp. 10 v rohu návsi. Stejně jako u domů čp. 27 a čp. 28 se nad světnicí nachází ještě polopatro

Ve vsi se dochovalo i několik pozoruhodných pilířových bran z pískovcových štuků a také původní hospodářská stavení. I když vesnice byla v posledních desetiletích narušena novodobou necitlivou výstavbou, přesto stojí za procházku. Ostatně Loukov je od roku 1995 vesnickou památkovou zónou, a máte-li v Pojizeří chalupu, kterou budete rekonstruovat, můžete právě tady hledat inspiraci.

text: Martina Lžičařová
foto: Martina Lžičařová a Petr Živný

Loukov


Komentáře

Napsat komentář

Když se řekne

polopatro
Je to nevyvinuté patro s nízkou stěnou, která je pokračováním stěny přízemní (na rozdíl od podkroví, kde je prostora vestavěna do podstřeší). V lidovém stavitelství slouží hospodářským i obytným účelům.

Statek Šonských má čp. 28. Opět velmi cenná památka. Není zcela jasné, z jaké doby pochází. Majitel tvrdí, že je možné, že dřevěná konstrukce má původ někde kolem roku 1620