Novohradské hory

Rubrika: Kam na výlet, Region, Regiony a vesnice, rss-feed

Temná hradba Novohradských hor uzavírá nejjižnější výběžek Čech proti sousednímu Rakousku. V jejich podhůří se dochovala řada lánových vesnic a čtyřboké dvorce, zvané Vierkanty.

Náves v Blansku u Kaplice je lemována přízemní podélně orientovanou zástavbou

Na severovýchodě Novohradské hory ostře vystupují z rovin jižního Třeboňska, na severozápadě se rozplývají do kopců a kopečků. Nejdále na sever zasahují do historického Doudlebska v povodí Malše Slepičí hory s nejvyšším vrchem Kohout.

Část Vierkantu v Děkanských Skalinách

Novohradské hory – to jsou hluboké pralesy, průzračné bystřiny i černé lesní rybníky. Pocit tajuplnosti zvyšují pozůstatky opuštěných lidských sídel, po nichž zbyla jen jména na starých mapách. Cetviny, Pohoří na Šumavě, Jiřice, Lukov, Pivonice, Rapotice, Stříbrné Hutě a další osady a samoty navždy zmizely z povrchu země. Na každém kroku tu pociťujeme dědictví někdejší železné opony.

Lánové vesnice

Do drsných podhorských poloh pronikalo osídlení vesměs až na konci 13. nebo ve 14. století. V průběhu 14. století získali prakticky celé Novohradské hory i jejich podhůří Rožmberkové, kteří si zde udrželi dominantní postavení až do konce středověku. Osídlení časem postupovalo do stále vyšších poloh. Na něm se podíleli hlavně cizí kolonisté, kteří také do české části novohradského podhůří přinesli typ tzv. lánových vesnic. V jižních Čechách jsou poměrně vzácné.

Ojedinělý patrový dům čp. 14 ve vsi Dluhoště lánového typu

Řada lánových vesnic se dochovala právě v úzkém pásu, lemujícím podhůří Novohradských a Slepičích hor. Patří k nim Malonty, Meziříčí, Dluhoště a Kuří na západě, Hartunkov, Rychnov u Nových Hradů, Kondrač či Mezilesí na severu, nebo Dlouhá Stropnice a Šejby na východě. Směrem do vnitrozemí již lánové vsi neobjevíme.

V tradičně české oblasti v kopcovitém severním podhůří Slepičích hor nacházíme vesnice s velkými návesními prostory (Besednice, Blansko, Hradiště či Soběnov), případně drobné vísky, tvořené jen několika usedlostmi (Děkanské či Pusté Skaliny).

Strohé horské dvorce

O novověkou kolonizaci horských údolí se přičinili Buquoyové, kteří novohradské panství získali roku 1618. Ve druhé polovině 18. století tu vznikaly osady panských dřevařů a vorařů. Postupně k nim přibylo několik skláren, které brzy dosáhly světového věhlasu (Černé Údolí, Mlýnský Vrch, Terčí Huť, Skelná Huť, Stříbrné Hutě, Janovy Hutě, Nové a Staré Hutě, Pavlína a další). Většina skláren ale ukončila svůj provoz již před rokem 1900 a dnes po nich není ani památky.

Jeden z pěkných Vierkantů v Kondrači -čp. 10

Podobu starší dřevěné generace staveb dnes již z terénu neznáme. Jedna z posledních roubených chalup – čp. 28 – dožívá v Blansku u Kaplice. Podle dobových vyobrazení ale víme, že zde stávaly rozložité roubené domy se širokými polovalbovými střechami a bedněnými štíty, podobné těm šumavským. Z vnitrozemí Čech sem pak pronikaly domy s rustikálně barokními štíty.

Pro zemědělské podhůří Novohradských a Slepičích hor jsou typické mohutné uzavřené čtyřboké dvorce, tzv. Vierkanty. Nacházíme je v celém českorakouském pomezí od horního Povltaví přes Novohradské hory a podhůří až po Českou Kanadu a Novobystřicko. Svým architektonickým řešením ovlivnily i severněji položené Třeboňsko a Blanský les. Sevřené a strohé dvorce však připomínají spíš pevnosti než výstavné barokizující statky sedláků z jihočeských nížin.

Středověká Kondrač

Jednou z nejtypičtějších vesnic novohradského podhůří je Kondrač (dříve též Kondrac, německy Neudorf), poprvé připomínaná roku 1367. Do jejího vývoje zle zasáhly události třicetileté války: roku 1654 zde bylo celkem 27 usedlostí osazených a 10 pustých.

Kaple v Kondrači

Kondrač je vynikající ukázkou středověkého kolonizačního sídla. Zástavba velkých usedlostí je soustředěna po stranách úžlabiny potoka s několika rybníčky. Na jednotlivé usedlosti navazovala pravidelně vyměřená lánová plužina, v dolní části vsi rovnoběžná, v horní paprsčitě uspořádaná. Nejcennější lidovou stavbou je usedlost čp. 5, velký čtyřboký dvorec (Vierkant) se symetrickým dvouštítovým průčelím a středním polopatrovým křídlem s průjezdem uprostřed. Ve štítech jsou sdružená okénka. Téměř shodný vzhled má usedlost čp. 10 i dvůr čp. 7, který se liší eklektickými fasádami. Dvorec čp. 14 má v čele patrový podélně orientovaný dům s vjezdem a jednoduchou fasádou s kvádrovanými nárožími. K dalším cenným kondračským dvorcům patří čp. 33, 34, 37 (dnes opuštěný, má v čele křídlo s půlkruhově zaklenutým vjezdem), čp. 38+39, 40, 46 (s jednoduchými fasádami členěnými rámy), čp. 47 a 64. Prostředí střední části vsi doplňuje kaple s věží, před níž je kamenný kříž z roku 1916.

Usedlost čp. 5 v Kondrači je typickým příkladem uzavřeného čtyřbokého dvorce

Po druhé světové válce původně kompaktní zástavba do značné míry prořídla. Nejhůře byla postižena střední část vsi, kde vzniklo i několik architektonicky nevhodných novostaveb (chaty a domky). Přes všechny novodobé ztráty však Kondrač představuje jeden z nejcennějších celků zděné lidové architektury novohradského podhůří.

Určité památkové hodnoty si uchovaly také další vesnice v podhůří Novohradských hor – drobná víska Děkanské Skaliny nad říčkou Černou s několika velkými čtyřbokými dvorci, lánová vesnice Dluhoště nebo městečko Blansko u Kaplice s úhledným náměstím a gotickým kostelem.

Osada dřevařů a sklářů

Abychom si učinili představu o historické podobě dnes již převážně zaniklých sklářských osad, navštívíme vesničku Černé Údolí. Leží na dně a na svazích vysoko položené kotliny na soutoku říčky Černé a jejího bezejmenného pravobřežního přítoku.

Typický sklářský dům (čp. 5) v Černém Údolí

Osada, určená pro lesní dělníky a voraře, byla založena hrabětem Johannem Buquoyem roku 1774. Další osídlení ovlivnilo založení sklářské hutě v letech 1837-38. Sklárna vyráběla křišťálové a hyalitové sklo a okenní tabule, dále hodinová sklíčka a později též barevné a katedrální sklo. V průběhu 19. století získalo sklo z Černého Údolí značného věhlasu nejen v rakouském mocnářství, ale i v zámoří. Roku 1903 byla sklárna zrušena.

Vesnice vznikla na styku tří katastrálních území – Benešova nad Černou, Starých Hutí a Pivonic. Její nejmladší částí byla pravidelně vyměřená sklářská osada podle silnice do Hojné Vody. Z celé vesnice se nejlépe dochovala právě sklářská kolonie.

V málo známém městečku Besednice se zachovala řada malebných usedlostí s půvabnými klasicistními a empírovými štíty

Osada se skládá z typových klasicistních domků a dvojdomků, situovaných v řadě podle silnice. Jsou podélně orientované, zděné, kryté širokými polovalbovými střechami. Nejvýstavnější a také nejlépe dochovaný je dům čp. 5 uprostřed osady, snad původně správcovské obydlí, sousedící se sklárnou. Základní uspořádání si uchovaly také domky čp. 1, 2, 3, 4, 6, 7 a 8.

Černé Údolí bylo značně postiženo poválečnými událostmi – zejména odsunem německy mluvícího obyvatelstva a zřízením rozlehlého pohraničního pásma. Většina staveb v průběhu druhé poloviny 20. století zanikla, jen několik domků a chalup bylo využito pro rekreační účely. Bývalá sklářská kolonie u silnice do Hojné Vody se naštěstí dochovala v téměř nenarušené podobě.

TEXT A FOTO: ING. ARCH. JAN PEŠTA