Lhota pod Radčem


Na Rokycansku jsou v mnoha vesnicích půvabné kostelíky, kaple i vzácné soubory dřevěných roubených stavení. Jednou z takových vesniček je Lhota po Radčem.

Nad Lhotou pod Radčem se tyčí mohutný zalesněný hřeben

Obec je vzdálena 15 kilometrů severovýchodně od Rokycan. Leží na jihovýchodním svahu mohutného zalesněného hřebenu. Jméno Radeč je odvozováno od vrchu Hradec (později Radeč). Jádro zástavby vesnice je soustředěno podél dlouhé návsi na mírném svahu. Při pohledu z horní části návsi, které vévodí farní kostel sv. Filipa a Jakuba, můžeme obdivovat rozlehlost středu vesnice. Její půdorysné uspořádání je příkladem vrcholně středověkého kolonizačního sídla v této oblasti.

Od hrádku k obci

Kolem roku 1200 vystavěl Oldřich z Mitrvaldu na vrchu Radeč strážní hrádek. Dnes jsou z něj již jen ruiny. První písemná zmínka o lhotském hradu je z roku 1343, o obci Lhota z roku 1352. Dřevěné usedlosti postavené do podkovovitého tvaru dotvrzují, že zakladatelé Lhoty byli Slované – Češi.

Dům čp. 1 má průčelí a zápraží již novodobě upravené

V průběhu 14. století střídala Lhota často své názvy, například Vlčkova, Včelákova, Dlouhá. Tehdy vznikla také tzv. Malá Lhota, ze které se dodnes zachoval pouze mlýn. Za třicetileté války byla obec včetně kostela a fary vypálena, dnešní pozdně barokní kostel vznikl až v 18. století.
Po válce se velké množství obyvatel ze Lhoty vystěhovalo za lepšími životními podmínkami. V roce 1654 tu bylo šestnáct obydlených a patnáct opuštěných usedlostí. V roce 1890 žilo v obci 668 lidí, v roce 1900 už jenom 542 a po 1. světové válce, v roce 1921, 513 lidí. Po 2. světové válce se Lhota vyvíjela podobně jako ostatní české vesnice.

Dobře dochované roubenky

Zajímavé urbanistické kvality Lhoty pod Radčem umocňuje množství dobře zachovaných roubených staveb. Nejvíce jich je na severozápadní straně návsi. V téměř autentické podobě se zachovala usedlost čp. 3 i s komorami. Celoroubená stavba má povalbovou střechu s jednoduchou lomenicí ve střední části bedněnou svisle a po stranách vstřícně. V průčelí roubenky jsou sdružená okénka s nadokenními a podokenními římsami.

Roubený dům čp. 2 je v průčelí pod štítem přezděný

Vedlejší roubený dům čp. 2 s navazující roubenou sýpkou je v průčelí pod štítem přezděný. Lomenici má vstřícně bedněnou. Sousední dům čp. 1 je roubenka v kožichu s polovalbou střechou. Její průčelí a široké kryté zápraží je však již novodobě upraveno.

Další cenné chalupy se dochovaly ve vnitřním prostoru návsi, zejména jsou to čp. 70 a 51. Chalupa čp. 70 upoutá dvířky ve štítu se střídavě šikmo skládanou lomenicí. Dům čp. 51 má sedlovou střechu a k jeho trojdílné dispozici patří i zděný chlév.

Chaloupka jako z pohádky

V horní části návsi je dominantou již zmíněný kostel sv. Filipa a Jakuba. V parčíku okolo kostela je zrenovovaná barokní socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1744. K vidění je zde i veřejná studna s jednoduchým přístřeškem se sedlovou střechou.

Na roubenku čp. 31, dochovanou v původní podobě, navazuje zděná stodola

Blízko kostela okouzlí návštěvníka Lhoty pod Radčem v původní podobě dochovaná malebná roubenka čp. 31, která připomíná chaloupku z pohádky. Její střídavě šikmo bedněná lomenice je částečně schovaná za větvemi starého ořešáku. Kouzlo autentičnosti umocňují i tyčky dřevěného plotu porůznu nakloněné tíhou času.

Hodnotné jsou také sousední domy čp. 32 a 33. Posledně zmíněný ukrývá ve dvoře dobře dochovanou kolnu rámové konstrukce. Rozlehlá je usedlost čp. 30 s pěkně klenutou bránou do dvora vedle menší branky. Dům však je už bohužel novodobě upravovaný.

Řady zděných domů

Po požáru v obci roku 1842 se zejména v její dolní části začaly stavět zděné domy. Řady těchto domků po obou podélných stranách návsi jsou většinou z druhé poloviny 19. století a mají výrazově prostou podobu pozdního klasicismu. Takovými jsou například čp. 43, 53, 58, další řada domů byla již zmodernizována.

V parku u kostela je veřejná studna s jednoduchým přístřeškem

Výstavba Lhoty pokračovala i ve 20. století, ale většinou v jejích okrajových částech. Bez rušivé novostavby se bohužel neobešlo ani historické jádro (prodejna uprostřed návsi). Celkově si však obec v pěkné lesnaté krajině uchovala své původní kouzlo. V širší oblasti křivoklátských lesů a Rokycanska patří Lhota pod Radčem k nejvýznamnějším souborům lidové architektury. Po několika opakovaných návrzích byla roku 2004 vyhlášena vesnickou památkovou zónou.

TEXT: PETR PETŘÍČEK
FOTO: LUDĚK ŠVORC


Komentáře

Napsat komentář

KDYŽ SE ŘEKNE…

VRCHOLNĚ STŘEDOVĚKÉ KOLONIZAČNÍ SÍDLO
Jde o sídlo z období vrcholného středověku, tedy ze 13. – 14. století. Tehdy se kolonizují a osídlují i oblasti ve vyšších polohách. V důsledku změn majetkových vztahů i mocenských poměrů v zemi dochází i ke změně půdorysných typů vesnických sídel. Jejich jádro se soustřeďuje podél dlouhé návsi. Proměna se ukázala natolik prospěšná a zásadní, že přetrvala po staletí a je dodnes základem půdorysného uspořádání středočeských vesnic založených v tomto období.

Roubenka čp. 70 se dvířky ve střídavě šikmo skládané lomenici