Krátká


Krátká je jednou z nejmladších obcí na Novoměstsku. Její zvláštností je, že v době, kdy při pozdní horské kolonizaci vznikaly spíše obce roztroušené po celém katastru, je soustředěna na malé ploše.

První osady na Novoměstsku vznikaly už ve 13. století. Další vlna trvalého osídlení přišla až po pěti stoletích. Osada Krátká byla založena v první třetině 18. století jako obytná kolonie lesních dělníků. Leží ve výšce 710 metrů nad mořem na velmi malé ploše, což není pro zdejší horské oblasti typické.

Vesnička na pasekách

Novoměstské panství patřilo od roku 1699 Nadačnímu ústavu šlechtičen „Mariánská škola“ v Brně. V roce 1721 byla jmenována představenou ústavu pokroková hraběnka Marie Josefa Hohenzollernová. Ta v roce 1727 povolila, aby si dělníci pracující v lese a při těžbě rudy pro kadovskou huť postavili na vykácené části lesa zvaného Teplá domky a obdělávali vymýcené paseky. V osadě, která tehdy patřila pod nynější obec Sněžné, se posléze rozšířilo tkalcovské řemeslo.

Po osmi letech, v roce 1735, když už zde bylo deset domků, dala hraběnka pozemky zaměřit a předepsala jejich majitelům povinnosti vůči vrchnosti. Současně nová obec, které se dosud říkalo podle vymýceného lesa Teplá, dostala název Krátká. Na rozdíl od většiny ostatních v okolí, které se rozrůstaly roztroušeně po celém katastru, si stále zachovávala ucelený ráz. V roce 1764 dostala Krátká vlastní pečeť a znak, v němž jsou korunovaný špičák zkřížený se sekerou. Délka vsi při silnici Kadov–Sněžné je pouhých 200 metrů! Ve směru k Samotínu, osadě nacházející se na samotném okraji centrálního hřbetu Žďárských vrchů, však vede vsí cesta dlouhá zhruba půl kilometru.

Název Teplá si zachoval jen vrch (782 metrů), který je od obce vzdálen asi 1,5 kilometru. Je z něj pěkný rozhled.

Proměny ryze formální

Po vydání tolerančního patentu v roce 1781 se uvažovalo o tom, že by se Krátká stala střediskem evangelíků z horské části novoměstského panství. Měla se tu stavět evangelická modlitebna a zřídit hřbitov. Tomuto záměru se však začali vzpírat obyvatelé tehdejšího Německého (Sněžné) a Líšné, a tak se záměr nakonec neuskutečnil. V roce 1850 byla obec přičleněna ke Kadovu, ale už o 17 let později se Krátká opět osamostatnila. O necelých sto let později, v roce 1964, se pod kadovská křídla opět vrátila. Ani to však není konec proměn. Od roku 1992 je Krátká spolu s vesničkami Blatiny, Milovy, Podlesí, Samotín a Vříšť součástí městyse Sněžné.

Šlo však jen o proměny formální, Krátká si stále zachovávala svou kompaktní podobu i tradiční ráz. Najdeme zde dokonce i zbytky zemědělských úprav krajiny z období pozdní kolonizace. Louky, pastviny a pole zůstaly v menších celcích, malebně členěny mezemi a kamenicemi, většinou porostlými stromy a keři jeřábu, lísky a šípkové růže.

Rezervace lidového stavitelství

V Krátké je 28 domů a 20 obyvatel. Díky jim i díky chalupářům se tu uchoval jeden z nejhodnotnějších celků lidové architektury ve zdejší oblasti. Malebnost staveb, které pocházejí z 18. i 19. století, je umocněna jejich vhodným začleněním do zvlněné krajiny okraje Žďárských vrchů.

Převládá zde typ malých horských usedlostí. Jsou to přízemní roubené i zděné chalupy se štíty s výraznou podlomenicí a lomenicemi zakončenými ve vrcholu plochou valbičkou nebo kuklou s kabřincem. Tradičně mívaly šindelovou střechu a žundr.

V centru návsi Krátké zaujme půvabná zděná chaloupka čp. 4 se šindelovou střechou a pěknou lomenicí skládanou do kříže, jíž vévodí tradiční kukla. Vpravo přes silnici nepřehlédnete velký čtyřboký dvůr přístupný vraty kolny, v němž bývala hospoda. Další zajímavou dochovanou stavbou je bývalá rychta čp. 12, obnovená po požáru. V budově je v současnosti Ekologické informační centrum ochrany přírody přístupné v letních měsících.

Za zmínku stojí i objekt čp. 2. I když číslo popisné naznačuje, že by měl patřit k prvním stavbám v obci, jde o přestavbu z počátku 20. století. Původní dřevěné stavení bylo přezděno a částečně přestavěno. Statek si ovšem zachoval tradiční charakter lidové zástavby.

Území obce nebylo výrazně narušeno novou zástavbou a vesnice byla prohlášena v roce 1995 vesnickou památkovou rezervací. Její malebnost neruší ani dvě nové stavby, které vznikly na základech zdevastovaných chalup. Jejich vzhled respektuje režim památkové rezervace.

Text a foto: MARIE RUBEŠOVÁ

Krátká


Komentáře

Napsat komentář

Když se řekne

  • Žundr
    je označení pro dřevěnou podsíň, kůlnu chránící vchod před deštěm a sněhem. využíval se také jako mlat nebo přístřešek pro dobytek. Jde o výraz nářeční, používaný na západě moravy.
  • Rychta (též fojtství)
    byla centrem staré menší územní správní jednotky zahrnující obvykle více vesnic jednoho panství. Sídlil v ní rychtář pověřený jejím vedením a správou. název dnes používá i řada hostinců a restaurací, které navazují na činnost krčem v bývalých rychtách.