Galerie pod širým nebem


Unavení kolemjdoucí mají možnost si odpočinout na kamenné „antické“ lavičce u vstupu do říše fantazie

O tom, že harmonii a klid můžete nalézt i v turisticky hojně navštěvovaném okolí hradu Okoř u Zákolanského potoka, nás přesvědčila návštěva zahrady v místě zvaném Nový mlýn.

Originální řešení nezvykle rozsáhlé zahrady o rozloze jeden a půl hektaru svědčí o mimořádných schopnostech, citu a lásce současných majitelů, Sidonie Jiravové a Petra Kaftana k okořské krajině. Pokračují v práci Miroslava Jiravy, prvního muže naší hostitelky.

Historie samotného stavení sahá až do dob husitských válek. Podle dodnes zčernalého zdiva ve sklepeních byl v té době mlýn vypálen. Požár jej postihnul ještě několikrát, naposledy v roce 1710. Po rekonstrukci – byl vystavěn ve stylu lidového baroka a tuto podobu má dodnes – je známý jako Nový mlýn. Zpustnul a zchátral až v první polovině 20. století. „V roce 1960 ruinu objevil můj manžel -akademický sochař Miroslav Jirava. Okolí mlýnice bylo celé zarostlé. Tehdy staré mlýny nikdo ani nevyhledával, ale genialita a předvídavost mého tehdejšího muže možná v jeho fantazii vytvořila obraz sochařského ateliéru zasazeného do krajiny,“ vypráví Sidonie Jiravová, nyní vdova po zemřelém umělci.

Pozemek harmonie

Zahradu, kterou předchozí obyvatelé víceméně nevyužívali, museli Jiravovi budovat doslova od kořenů; připomeňme, že to bylo v době normalizace. Koncepce a představy o tom, jak by měla vypadat, vznikaly postupně. „Nejprve jsme s manželem přeložili obecní cestu tak, aby nevedla pod okny mlýna a aby se spojily sousední pozemky. Obnovili jsme mlýnský náhon a z malých jezírek vybudovali větší rybníčky,“ vzpomíná naše hostitelka.

Zahrada v okořském údolí slouží jako galerie pod širým nebem. V každé její části naleznete originální skulpturu

Po nevyhnutelných terénních úpravách se začalo s plánováním, které vystřídala přeměna „měsíční krajiny“ v pozemek plný harmonie. „Je nutné podotknout, že jsme zbudované rybníčky chránili celých patnáct let, protože nám z úřadů vyhrožovali, že je musíme zasypat,“ vypráví Sidonie Jiravová. „Důvod byl nepochopitelný. Asi jsme se vymykali běžnému stylu života a narušovali morálku vesnice,“ dodává. Přes všechna úskalí se majitelům nakonec podařilo zahradu uchránit a mohli tak začít s vytvářením vysněného soukromého ráje.

Čtyři roční období

Bez titulu „zahradní architekt“, jen za asistence své manželky, začal pan Jirava přetvářet pozemek u domu. Inspiraci čerpal hlavně ve své fantazii. A právě podle přeměny krajiny kolem zrekonstruovaného mlýna je vidět, že majitelé milují přírodu a snaží se přenést své estetické cítění i do svého okolí. „Chtěli jsme propojit okolní krajinu s obytnou zahradou tak, abychom vnímali jejich symbiózu a přitom získali pocit domova,“ říká Sidonie.

Pozemek kolem domu se skládá z několika částí. Je tu dost místa na obrovský trávník, soustavu rybníčků i pasáže okrasných keřů, jehličnanů a trvalek. Výsadba je koncipována tak, že ani na podzim a v zimě zahrada nepůsobí šedě a ponuře. Které roční období je tady nejkrásnější? -ptám se majitelů. „Všechna,“ reagují oba okamžitě. „Každé je něčím zajímavé, každé přinese něco nového,“ shodují se.

 

 

Romantika mezi rybníčky

Majitelé nezapomněli ani na odpočinkové kouty. „Důležité pro nás bylo, abychom měli v zahradě několik míst, kde můžeme posedět s přáteli nebo v nich odpočívat jen ve dvou. Vytvořili jsme si sezení na sluníčku, ve stínu, na snídani, nebo třeba na opékání špekáčků,“ vysvětluje majitelka důvody vzniku četných koutků pro relaxaci.

„Jedním z nejoblíbenějších je takzvaný březový háj, kam dopadají první paprsky slunce a kde si také dáváme prvního panáka či sklenku dobrého vína. Dalším je třeba posezení ‚U myšáka‘ (podle názvu známé pražské cukrárny), kde si v létě pochutnáváme na jahodách či malinách se šlehačkou,“ směje se stále dobře naladěný Petr.

„Tahle zahrada s otevřenou galerií oslavila už půlstoletí. Můj druhý muž Petr, také kamenosochař, v díle pokračuje. Zahradu doplňuje drobnými plastikami, navíc se vzorně stará o údržbu,“ říká Sidonie a ukazuje k několika rybníčkům, v nichž bohatě „kvete“ rybí život.

Dřevěná a stále funkční hráz slouží i jako lávka přes rybníky, které jsou napájeny obnoveným mlýnským náhonem

„Hlavní dva rybníčky jsou propojeny dvěma tak zvanými prstýnky. Ten větší je hluboký přes metr a půl, takže se v něm v létě můžeme koupat,“ vede nás Petr zahradou. Dobrou kvalitu vody zaručuje potůček, jímž voda cirkuluje zpět do vodní nádrže. Důkazem čistého prostředí a skutečně zdravé vody jsou raci, kteří tady žijí. „Každý z rybníčků má jiný systém přepadu. Jeden z nich jsem už zmínil, říkáme mu Prstýnek, druhý se jmenuje Zrcadlový vodopád, další je například Brumlák. Každé pojmenování má svůj význam,“ vysvětluje pan domácí.

Bohatá fauna i flóra

Do zahrady vede pomyslná vstupní brána se sochou antické lavice pro unavené poutníky a s kamenem, v němž je vytesán nápis Nový mlýn. Rozlehlý trávník zdobí zahradní plastiky z dílny sochaře Jiravy. Okolí je tvořeno živým plotem z keřů a stromků. Pozemek zkrášlují vzrostlé jehličnany a okrasné stálezelené keře. Při plánování zahrady majitelé nezapomněli ani na trvalky a letničky – astry, kosatce, měsíčky, pivoňky, řeřichy a afrikány.

„Vytvořit zahradu není otázkou financí, ale jde o hledání filozofického přístupu k soužití s přírodou,“ tvrdí paní Sidonie. V průběhu let majitelé sortiment rostlin a dřevin doplňovali, až zahrada nabyla krajinářského rázu. Půvab přírodních zákoutí láká množství ptactva, mezi ním i volavky, ledňáčky a sovy, kteří se usídlují v korunách stromů. I voda má své obyvatele – ryby, hady, žáby, škeble, objevují se i ondatry, které občas prokousávají hráze rybníků. Součástí mlýna byli také vždy domácí miláčci – kočky a psi. Dnes je to bernský salašnický pes Balů, který každého příchozího radostně vítá. Když se majitelům v přírodě něco líbí, nechají se jí inspirovat. „Se Sidonií se díváme po okolí, jaká rostlina kde roste, abychom do zahrady vybrali to nejlepší a nevnášeli do ní ‚cizí‘ flóru, která sem nepatří,“ prozrazuje pan Petr a dodává: „Všímáme si například toho, jak bude strom nebo keř velký, jaké prostředí má či nemá rád, a podle toho hledáme pro každou rostlinu to správné místo.“

Kamenné posezení atypického vzhledu

Mystický dům

Po vybudování zahrady přišel na řadu mlýn.

„Stavení postupně rekonstruujeme, ale chceme zachovat původní ráz. Několik let jsem se v domě bála, až jsme jednou ve sklepě našli náhrobní kámen, který mě dříve strašil. Vyvěsili jsme jej ke vstupním dveřím a od té doby nás dům takzvaně přijal,“ vypráví Sidonie.

K celému pozemku opticky náleží zrenovovaný a stále používaný viadukt, přes který dvakrát denně jezdí vlak. „Kamenný viadukt stavěli před sto třiceti lety Italové, kteří tehdy v mlýně bydleli,“ doplňuje povídání paní Sidonie. Lásku k okořskému údolí a celé zahradě sdílí se svým partnerem a oceňuje jeho trpělivost, zručnost a fantazii, se kterou dokončuje vizi sochaře Jiravy.

Vychutnáváme si pohodu posezení ve skrytu husté zeleně, pod námi bublá potůček.

Je nám líto, že musíme za chvíli vyrazit zpátky do města, bylo by stále ještě o čem povídat. Proto aspoň při psaní využíváme možnosti doplnit text dalšími, již publikovanými komentáři naší hostitelky.

TEXT: NAĎA GHANI
FOTO: GABRIELA UHLÍŘOVÁ


Komentáře

Napsat komentář

KRAJINA HARMONIE

V roce 1960 Nový mlýn objevuje akad. sochař Miroslav Jirava z Prahy. Uchvátí ho okolní krajina stejně jako členy „Okořské školy krajinářské“, malíře Slavíčka, Mařáka, Chittusiho, Lebedu a další. Jirava se zde rozhodne vytvořit svůj dávný sen o krajině „Harmonie“, tj. spojení soch, vody a zahrady. Mlýnici pak použije jako veliký sochařský ateliér. Někteří starousedlíci ho dle tradice oslovují pane otče. On jim s humorem odpovídá, že stále mele, ale někdy „z posledního“. A byla to pravda. První roky na mlýně stály mnoho potu a dřiny. Stály to však za to… (Sidonie Jiravová)

O RYBNÍČKÁCH

V roce 1971 vznikají ve spodní části, přímo před vchodem do mlýna dva větší rybníčky „Potopená katedrála“, „Motýlek“ a malinký „Flaštička“. Majitelé tvarují jejich břehy, osazují zahradu, vytvářejí terasy z břidlice rozebraných stodol a chlívků. V letech 1985 – 1986 se dokončují vstupní plastiky a nová cesta ke mlýnu. V následujícím roce se začíná upravovat vrchní část zahrady. Na místě starého sadu vznikají další rybníčky „Ledňáček“, „Malý prstýnek“ a „Velký prstýnek“. A v roce 1991 i sedmý rybníček „Plivník“, který opticky přerušuje zbytek původní cesty k mlýnu, kudy se staletí vozilo obilí. Je hotovo a zbývá „jen“ vše udržovat. (S. Jiravová)