Dům se dvěma tvářemi


Před lety tu bylo zahradnictví. Dnešní majitel rozestavil v zahradě své kamenné plastiky a na bývalé půdě si zařídil ateliér. Zanedbaný dům a zahradu proměnil v příjemné místo k životu.

Dům ze zahrady má úplně jinou tvář, fasáda je porostlá přísavníkem. Z pokojů v patře je příjemný výhled do zeleně

Zděný domek stojí ve středu středočeské Dobříše asi od roku 1850. Janovi se zalíbil už před lety. Po nějakém čase se stalo pořízení nového bydlení pro našeho hostitele aktuálním. Vyhlédnuté stavení v té době změnilo během krátké doby dva majitele, než ho v roce 1992 konečně Jan koupil.

Dvě tváře domu

Dům má dvě tváře, jinou ukazuje při pohledu z ulice, jinou předvádí ze zahrady. Domek totiž stojí na okraji zahrady, která se svažuje do dolíku s potůčkem. Z ulice je dům přízemní, ze zahrady patrový.

Na původní domek navazuje vlevo nižší přístavba, na snímku je vidět jen z části

Na návštěvu jsme přijeli za horkého letního dne. Dům se nám z ulice předvedl v zářivě žlutém kabátě, ozdobeném na nové přístavbě Janovou malbou Svatohorské madony. Když jsme sešli venkovním schodištěm do zahrady, kam pronikaly prudké sluneční paprsky přes listoví stromů, okouzlila nás fasáda porostlá zeleným přísavníkem pětiprstým.

Rekonstrukce byla nezbytná

„Původně se z ulice vcházelo vrátky na malou terásku se vstupem do domu a na schodiště do zahrady. Z dob zahradnictví se zachoval u opěrné zdi skleník z roku devatenáct set třicet čtyři,“ ukazuje náš hostitel. „Stavení vyžadovalo dost úprav zvenku i zevnitř – nebyl tu rozvod vody, elektřiny ani kanalizace, dům byl vlhký, s opadanou omítkou. Střecha byla naštěstí v pořádku,“ konstatuje Jan.

Za těmito dveřmi pod venkovním schodištěm býval suchý záchod a „koupelna“

Bylo také nutné vyřešit funkční členění domu. Ten nabízel kromě malé předsíňky už jen úzkou dlouhou kuchyňku směrem do ulice a dva průchozí pokoje otočené do zahrady. Nevábná koupelna a suchý záchod se nacházely o patro níž, pod venkovním schodištěm, přístupné přímo ze zahrady. Původně to byly sklady zeleniny. Přízemní prostory pod obytnými místnostmi sloužily a slouží jako dílna a sklad.

Šikovné ruce jsou k nezaplacení

Janovy ruce jsou zvyklé zacházet hlavně s malířským a sochařským náčiním, ale při úpravách domu a zahrady se chopily i dalšího nářadí. Náš hostitel se pustil do rekonstrukce sám, jen na některé odborné práce si pozval řemeslníky. Hotovo bylo až po deseti letech. Zpředu bylo nutné dům odizolovat, pomohl metr hluboký výkop, drenáž a Ipa. Jan zvětšil dům přístavbou – přibyla vstupní předsíň, moderní koupelna a WC. Uliční strana a přístavba pak dostaly stejnou novou žlutou omítku.

Barevné obrazy a sluníčko svítící do oken vyvolávají v jídelně optimistickou atmosféru. Za skříní jsou vidět zazděné dveře do druhého pokoje, na stropě dodatečně vložený trám

Zajímavou proměnou prošla okna do ulice a boční do zahrady. Venkovní křídla nahradilo dvojité vakuované sklo v celku, které se neotevírá. „Do zadního pokoje jsem proboural přímý vstup z kuchyně a průchod mezi pokoji zrušil. Když jsem vyhodil staré podlahové krytiny v pokojích, objevily se kvalitní dřevěné podlahy. A podívejte se, jak prokoukly dveře po odstranění nánosů barev. V zadním pokoji jsem ještě vloženým trámem zpevnil povalový strop,“ ukazuje Jan. Zadní pokoj slouží především jako jídelna pro návštěvy, Jan tráví většinu času v předním pokoji, kde má knížky a počítač.

Proměnila se i půda, po zateplení a vybudování podlahy tu vznikla Janova ložnice a rozlehlý ateliér. Izolační vatu a polystyren na stropě zakrývají dekorativní polystyrenové desky, na podlaze kryjí násyp ze škváry a armovaný škvárobeton koberce. Přibyla střešní okna, trámy dostaly nátěr Luxolem.

V předním pokoji má Jan své oblíbené prvorepublikové křeslo a knihovnu plnou knih

Srdcem domu je starý sporák v kuchyni, dům ale vyhřívá i ústřední topení.

Veselý interiér

„Nic jsem nekupoval, vše jsem našel nebo dostal,“ vysvětluje způsob vybavování domu Jan. „V kuchyňce jsou spodní skříňky vyzděné, v pokojích jsem využil jednotlivé zajímavé kousky nábytku. Třeba křeslo po tetě z období secese – dá se polohovat, jen jsem opravil čalounění. Jako knihovna mi například slouží stará registračka, bíle a červeně natřená.“

Velkou roli hrají v interiéru Janovy vesele barevné obrazy. Jsou jich plné stěny. Kromě abstraktních maleb visí na stěnách zarámované fotografie předků i předchozích majitelů domu. To vše doplňují kamenné a kovové plastiky, stará keramika, sklo, hudební nástroje. Všude je průvodcem reprodukovaná hudba z rádia, přehrávače či grama.

Zahrada se skleníkem

Na terásce před skleníkem našly místo Janovy pískovcové plastiky

I v zahradě se snoubí staré s novým. Z výsadby zůstaly původní jen dvě jabloně a červený rybíz, ostatní stromy a keře vysadil Jan. Zmiňovaný skleník slouží po opravě částečně k pěstování bylinek, částečně pro různou rukodělnou činnost. Kamenné okraje dnešního záhonu jsou pozůstatkem bývalého pařeniště. A na staré betonové terase to sluší moderním pískovcovým plastikám.

Přes zahradu teče potůček, který vytéká ze staré jímky. Ta dříve sloužila jako nádrž vody na zalévání zahrady. A pod stromy na trávníku, který Jan seká kosou, je příhodné místo pro zahradní stůl, židle a gril. V létě je tu radost posedět.

www.janheller.cz

TEXT: IVA TVRZOVÁ
FOTO: PAVEL VESELÝ

Dům se dvěma tvářemi


Komentáře

Napsat komentář

Tenkrát…

Takhle vypadal domek před dvaceti lety. Vstup do domu byl z boku, za brankou. Teď je tu přístavba s předsíní, koupelnou a WC. Nová omítka domek doslova rozzářila.

Takhle vypadal domek před dvaceti lety