Dřevěný šindel nezklame


Střechy z dřevěných šindelů mají jedinečné vlastnosti a nezaměnitelný vzhled. I po staletích je dřevěná šindelová krytina stále aktuální.

Dřevěné šindele se používají k pokrývání střech už stovky let a za celou dobu se jejich prověřené tvary nijak zásadně nezměnily. Problém je snad jen v tom, že zatímco v minulosti šlo o sice pracně vyráběnou, ale skoro všem dostupnou krytinu, dnes je dřevěný šindel drahé a exkluzivní zboží. Logicky právě pro pracnost a náročnost výroby, kterou ani v současnosti nijak zvlášť neulehčí a neurychlí žádná technika. Alespoň v případě více ceněných a kvalitnějších štípaných šindelů.
Existují i šindele řezané, které jsou levnější, ale jen třeba smířit se u nich s určitými kompromisy, pokud jde o vlastnosti. A narazit můžete i na šindelové obklady určené pro svislé plochy (fasády, štíty), které nemusí splňovat náročná kritéria vodotěsnosti střešních šindelů a na domě i tak vytvoří praktický a originální štítový i fasádní obklad.

Štípaný je nejlepší

Originální štípaný šindel tvoří zhruba patnáct milimetrů silná destička o šíři osm až patnáct centimetrů a délce padesát až šedesát centimetrů. Konečný tvar se upravuje pořízem. Tradiční výroba šindelů vyžaduje štípané měkké dřevo (smrk, modřín) s minimálním množstvím suků. Klasické štípané mají oproti šindelům řezaným až trojnásobnou trvanlivost. To proto, že štěp jde takzvaně „po třísce“ a saje vodu méně než šindel řezaný, jehož řez jde přes léta.
V Čechách se v minulosti rozšířil zejména štípaný šindel spojovaný na pero a drážku, které do sebe při montáži zapadají a vytvářejí těsný spoj na svislé spáře, podobně jako u palubek. Pro Moravu, zejména v oblasti Beskyd, je typický spíše alpský styl štípání šindelů z modřínového pomalu rostoucího dřeva, pro něž je typická do roviny seříznutá spodní hrana. Na střechy se zakřivenými plochami se používaly šupiny, tedy dole zaoblené šindele o délce dvacet až čtyřicet centimetrů, které v ploše skutečně připomínají šupinatou rybí kůži.

Pokládka šindelů

Šindele vydrží přinejmenším třicet let, tlaková impregnace dřeva prodlouží jejich životnost dokonce až na osmdesát let. Maximální životnosti lze dosáhnout za předpokladu správně provedené pokládky a následné péče, kterou tato specifická krytina vyžaduje.
Tak jako se s léty nemění technologie výroby šindelů, zůstává stejný i způsob jejich pokládání na střešní konstrukci. Tradičně se šindel přibíjel na latě s přesahem deset až patnáct centimetrů. Na střechy se stále dává jednoduché a dvojité krytí, šindele se upevňují na latě pozinkovanými či kadmiovými hřeby. Hliníkové hřebíky jsou rovněž vhodné zejména pro smrk i modřín, ale pokud jsou šindele impregnovány látkami na bázi solí chromu, mědi nebo boru, budou hliníkové hřebíky korodovat. Při nákupu ošetřených šindelů tedy zjistěte u výrobce složení impregnace.
Šindel o délce 50 centimetrů je třeba zakládat přes sebe po 40 centimetrech. Deset centimetrů je minimální přesah, může však být až patnáct centimetrů. Šindel se až na výjimky podkládal a pokládá dvojitě na řídké laťování (dvě latě) nebo na husté laťování (tři latě). Rozteč latí při použití půlmetrových šindelů je okolo 35 cm. Na husté laťování se klade dvojitá vrstva šindelů s roztečí latí zhruba dvacet centimetrů a přesahem šindelů osm až deset centimetrů. Pro pokrytí nároží, úbočí, případně pro vykrytí různých ohybů, zlomů a netradičních tvarů střechy se šindele různě upravují a přitesávají, zpravidla přiříznutím do klínovitého tvaru.

Pro dlouhou výdrž

Trvanlivost šindelů výrazně prodlouží správná impregnace a povrchové i hloubkové ošetření a také průběžná péče, kterou střecha z dřevěných šindelů vyžaduje. Prověřený výrobce obvykle garantuje dostatečné ošetření dřeva hloubkovou impregnací a doporučí, kdy a jak šindele dále ošetřovat. Tradiční ochrana spočívá ve čtyřiadvacetihodinovém namočení například v roztoku modré skalice či Wolmanitu CX-10, k povrchovému ošetření lze použít Bochemit, Karbolineum, zmíněný Wolmanit, případně lněnou fermež. U modřínových šindelů není impregnace díky vysokému obsahu pryskyřice nezbytná.
Péče o šindelovou střechu pak spočívá zejména v obnově nátěru jednou za pět let. Před tím však zbavte povrch krytiny veškerých nečistot, prachu, případně i mechu a lišejníků. Nátěr slouží především k ochraně dřevěné střechy před opotřebením vlivem slunečního záření, vody a celkového působení povětrnostních podmínek, na něž je dřevo citlivější než například pálené či betonové tašky nebo plech. Vyplatí se i sezónní kontrola střechy a také včasné odstranění případných následků velkého množství sněhu, větrů či krupobití.

www.purmann.cz, www.sindel-stresni.cz

Text: Richard Guryča
Foto: Petr Zhoř, Shutterstock a archiv firem

Dřevěný šindel nezklame


Komentáře

Napsat komentář

Tip

Firma Josef Drdlík z Hlinska v Čechách vyrábí šindele tradiční metodou štípání ze smrkového nebo modřínového dřeva pokáceného v zimním období. Vybírá se dřevo s hustými letokruhy, které se mírně stáčí do leva. Šindel se následně opracuje pořízem, jediná strojová práce je drážka, zhotovená na fréze.