Dlažba zahradu obohatí


Vydláždit určité části zahrady je účelné. Musíme zpevnit cesty, sedací zákoutí, okolí bazénů i další místa. Dobře zvolená dlažba však může prostor také opticky obohatit.

Různá velikost a kladení dodá monotónní dlažbě na zajímavosti; snadněji se také vyměňuje poškozený kus

Dříve se na zpevnění důležitých míst v zahradě používalo to, co bylo v daném místě k dostání. Většinou šlo o porfyr, žulu, čedič nebo pískovec. Přírodní kámen z nejbližšího okolí je stále ceněn. K mání však je široká škála dalších materiálů.

Cesty zahradou

Cesty v zahradě budujeme pokud možno už při jejím zakládání, abychom je později nemuseli vést přes hotové a osázené plochy. Do venkovských zahrad se stále nejvíc hodí přírodní kámen. Štípaný, lámaný i řezaný. Velmi trvanlivé jsou žula a rula, extrémní tvrdostí vyniká také kvarcit (křemenec).

Mezi barevně kvetoucí záhony se hodí cestička z menších nepravidelných kousků kamene

K nejrozšířenějším u nás patří pískovec, který má i zajímavou barevnou škálu – od světle žluté a narůžovělé až po modravě šedou. Příjemně působí také opuka v krémových až žlutavých tónech. Některé její druhy se však časem rozpadají. Břidlice je naopak hutný a odolný materiál, který působí zajímavě zejména v přísném geometrickém tvaru.
K tradičním stavbám se hodí kámen štípaný, a když řezaný, tak nebroušený. Velmi dobře zde působí i žulové dlažební kostky. Chaty a modernější stavby si mohou dovolit hladší povrchy. Pro méně frekventované cesty a na menší zahrádky postačí šlapáky, „pohozené“ v trávníku.

Cenově zajímavou alternativou pro tvorbu cest i dalších zahradních prvků jsou dlažby z umělého betonového kamene. Ten se snaží přídavky různých výplní, chemických modifikátorů a aktivních minerálních přísad imitovat přírodní materiály reliéfem, strukturou i barevným provedením. Nespornou výhodou těchto náhražek je pevnost, mrazuvzdornost a oděruvzdornost.

Stará betonová dlažba zkrásněla barevným keramickým kachlem, orámovaným hladkým betonovým rámečkem

Ze scény, či přesněji z cestiček v zahradě, nezmizel samozřejmě ani klasický beton. Buď v přirozené barevnosti a v podobě velkých hladkých nebo vymývaných čtverců, anebo v široké škále pigmentů. Tuto betonovou dlažbu výrobci nabízejí s pemrlovaným (mechanicky zdrsněným), otryskaným nebo rumplovaným (uměle opotřebeným) povrchem. K oblíbeným patří i betonová zámková dlažba, která velmi dobře roznáší zátěž, i její varianta zatravňovací, vhodná pro ty, kdož chtějí mít zpevněnou plochu a přitom se nechtějí vzdát zeleného koberce.

Velké kamenné placáky, usnadňující chůzi mezi keři, přecházejí ve štěrkovou cestičku

Pěkným materiálem pro zahradní cesty jsou pálené cihly. Vysoce pálené zvonivky jsou sice mnohem trvanlivější (i dražší) než cihly klasické, ale ke staré chalupě se nehodí. Velmi trvanlivá je i kamenina. Mezi květinovými záhony se velmi často objevují také cestičky sypané štěrkem. Jeho zbarvení je tak rozmanité, jako je široká nabídka přírodního kamene.

Ať je na co koukat

Pro vydláždění terasy nebo zpevnění odpočinkového zákoutí v zahradě můžeme využít prakticky všech výše uvedených materiálů. Otázka estetického působení však tady hraje ještě větší roli než u cest. Při občerstvení, grilování nebo relaxaci strávíme víc času než pobíháním po zahradě a je při tom příjemné dívat se na zajímavou dlažbu, nebo i na její různé kreace.

Jako šlapáky nemusíme do trávy pokládat jen kameny...

Kombinovat můžeme barevné varianty stejného typu dlažby, vytvářet odlišné lemy či akcenty v ploše, střídat tvary a velikosti stejného barevného tónu, nebo vkládat do monotónní plochy zcela odlišné dlaždice. Zajímavé však jsou i kombinace různých materiálů – kámen s cihlami, beton se štěrkem nebo dlažebními kostkami.

Můžeme kombinovat i více druhů dlažeb a vytvořit tak netradiční vzory. Ovšem nezapomeňte, že příliš pestrá směs může soupeřit s výsadbou nebo s dalšími sousedícími zahradními prvky. Překročit hranici mezi zdařilou kombinací a nevkusem je velmi snadné.

Při vydláždění terasy nebo sedacího koutku v zahradě lze využít i různých mrazuvzdorných materiálů, které nám zbyly z jiných realizací. Taková řešení mohou být pěkná a také levnější než nakoupit dlažbu na celou terasu. Dobré je také pravidlo: vyplnit jedním druhem dlažby co největší plochu a doplňkovými materiály ji jenom ozdobit.

TEXT: MARIE RUBEŠOVÁ
FOTO: HELENA POLÁKOVÁ, IVA TVRZOVÁ, PAVEL VESELÝ A SHUTTERSTOCK


Komentáře

Napsat komentář

PROSPĚŠNÉ RADY

  • Zpevněné plochy přiléhající ke stavbě by měly mít spád asi 2,5 %, tj. 50 mm na dva metry.
  • Větší dlážděné plochy potřebují pevný podklad, nerovnosti by rušily dojem.
  • Pokud se vám terasa z betonových čtverců zdá monotónní, vyjměte na několika místech jednu či více dlaždic a nahraďte je deskami z přírodního kamene nebo cihlami.
  • Cesty mohou prodloužit či zkrátit zahradu: položení širokých pásů dlažby ji opticky zkrátí a naopak úzké a skládané tvary ji prodlouží.

 

NÁPADŮM SE MEZE NEKLADOU
Stará betonová dlažba zkrásněla barevným keramickým kachlem, orámovaným hladkým betonovým rámečkem. A žulové kostky doslova rozkvetly starými taškami a úlomky materiálů, nalezenými při přestavbě chalupy.

Žulové kostky doslova rozkvetly starými taškami a úlomky materiálů, nalezenými při přestavbě chalupy