Chata na konci města


Na chatu nebo chalupu se nemusí jezdit přes půl republiky. Lenka a Luboš to mají na svou chatu z bytu na sídlišti jen přes město a malý kousíček. Lenka tam v létě po práci zajde i pěšky.

Chata stojí v zahrádkářské kolonii na okraji jednoho města na Vysočině. Naštěstí jsme Lenku vyzvedli před jejím bytem a na zahradu jeli společně, jinak bychom asi trochu bloudili. Víkendová stavba je ukryta mezi dalšími zahradami a chatami, mezi stromy a kvetoucími keři, vzdálena od rušných silnic, s výhledem na les, louky a protější kopce. Prostě idyla.

Ze sídliště do přírody

„Léta jsem prodávala keramiku, sama jsem ji také točila, měli jsme jí hodně i doma. Když jsme byt jinak zařídili, všechnu keramiku jsem zabalila a říkala, že bude jednou v naší chatě. ,V jaké chatě?ʼ divil se manžel. ,No jednou budeme mít chatu,ʼ odpověděla jsem. Bydlíme v paneláku, tak jsme toužili po dřevěné chatičce, ale někde blízko, kam se dá dojít pěšky nebo za chvíli dojet autem,“ vysvětluje Lenka, co předcházelo pořízení rekreační nemovitosti.
Před osmi lety manželé koupili v zahrádkářské kolonii na okraji svého města čtyřsetmetrovou zahradu s ovocnými stromy. Z nich tu zůstala vzrostlá třešeň a jedna jabloň. Tenhle ovocný strom byste v ní ale na první pohled asi nepoznali – Lenka ji totiž stříhá ozdobně do koule. Dnes už roste na zahradě spousta dalších stromků, keřů a květin. Většinu z nich najdeme při okraji zahrady, aby kolem chaty, situované ve spodní části pozemku, zůstal volný trávník.

Jak se stavělo

Luboš měl nejdříve v plánu postavit chatu vlastními silami. Nakonec se manželé rozhodli nechat si ji podle svého návrhu vyrobit truhlářskou firmou. Do kopání základů se budoucí chatař pustil sám, pak ale raději pozval bagr. Chatu ze smrkového dřeva firma nejprve vyrobila a na zahradě už jen sestavila. Majitel oplechoval střechu a položil kanadský šindel. „Celou stavbu bylo třeba natřít ochranným nátěrem a mořidlem v odstínu dub, dělali jsme to v šesti lidech celý den,“ vzpomíná Lenka. Interiér je opatřen jednou vrstvou bezbarvého laku, včetně podlahy. A zatím drží.

Do chaty na kafe

Přízemní dřevostavba má půdorys pět krát sedm metrů i s terasou a je v ní pouze jedna místnost pět krát pět metrů s malou oddělenou komorou. „Na chatě trávíme hlavně víkendy, zajedeme sem na kafe i ve všední den odpoledne,“ vypráví naše hostitelka, když se po prohlídce zahrady usadíme na příjemné terase. „V létě o dovolené jsme tady někdy týden. Nepotřebujeme tedy žádný velký komfort. V kadibudce za chatou máme chemické WC a tamhle zahradní sprchu,“ ukazuje Lenka do rohu zahrady.
Do kolonie je zavedena potrubím užitková voda z řeky v údolí, na každé zahradě je přívod s kohoutkem. „Používáme ji na zalévání zahrady a pro zahradní sprchu. Pitnou vodu si vozíme, i na mytí nádobí,“ vysvětluje majitelka. „Elektřinu máme v chatě zavedenou, museli jsme udělat jen přívod od cesty k chatě.“

Jedna místnost stačí

A jak se bydlí v chatě, když chladno nedovolí užívat si posezení na terase ani lehátko na zahradě?
V jedné velké místnosti mají majitelé vše, co potřebují k pohodlnému pobytu. Interiér přitom není nábytkem přeplněný, působí vzdušně. Lenka tu uplatnila i svou keramiku a další hezké dekorace, které si přiváží z různých míst, včetně své sbírky medvídků, a vše barevně sladila – s přírodním dřevem vypadá zelená a bílá svěže.
Hned u dveří je věšák a police na boty, pak na příchozího čeká malá rozkládací pohovka se stolkem a skládacími židlemi. „Původně jsme spali na ní,“ komentuje Lenka.
U stěny je kuchyňský kout, který i přes své rozměry působí subtilně. Spodní část „linky“ tvoří pracovní stůl s otevřenými policemi a zásuvkami, nad ním jsou na stěně jen police. Pro vaření slouží dvouvařič a elektrická trouba. Jako umyvadlo použila Lenka stolek se smaltovanou plechovou mísou. Všimnu si na zdi nad ní mosazného kohoutku. „Ten není funkční,“ směje se chatařka. Do rohu místnosti vedle linky postavila příborníček, na kterém je místo i pro památeční předměty. Na druhé straně kuchyňského koutu je již zmiňovaná komora, kde se kromě jiných věcí ukrývá i chladnička.

Pohodlné spaní nechybí

V pravé části chaty je „ložnice“ s velkým dvoulůžkem a rozkládacím křeslem. To kdyby bylo víc nocležníků. Na oblečení stačí otevřený regál, který je vtipně ukryt za šaty na ramínku. Kromě na zakázku vyrobeného příborníku byla většina vybavení zakoupena v IKEA.
„Jezdíme sem teď většinou sami s manželem a psem. Jeden syn studuje vysokou školu v jiném městě, druhému je sice teprve čtrnáct let, ale nemá tu žádné vrstevníky, tak ho to sem už neláká,“ dozvídáme se.
Jestlipak se dá chata využívat i v zimě? „Máme v ní elektrický přímotop, když je na jaře nebo na podzim chladněji, můžeme si zatopit. Ale v zimě tu nebýváme, manžel sem jen zajde na kontrolu,“ vysvětluje Lenka.

Terasa je druhým pokojem

Za teplého počasí se pobývá na kryté terase. Protože je otočena na jih, majitelé sem instalovali žaluzie, kdyby bylo sluníčka už příliš. Vybavena je stolem, křesly a lavicí, nechybí ani regálek s naaranžovanými květinami, keramikou, lucerničkami.
Pro slunění a odpočinek slouží lehátko před terasou na ploše vysypané kačírkem, kousek od zahradní sprchy stojí křesílko, vzadu za chatou je lavička. A jak to bylo se zahradní sprchou? „Původně tu byl gumový bazének, pak hlubší bazén. Spíš jsme ho jen udržovali a ani se moc nekoupali. Zrušili jsme ho a instalovali sem na podklad z kačírku zahradní sprchu, což byl výborný nápad,“ říká naše hostitelka.

Proměna zahrady

Původní ovocnou zahradu proměnili současní majitelé na příjemnou zelenou oázu s několika vyššími i menšími solitéry, se skupinkami keřů různých tvarů a barev a se dvěma nepravidelnými záhony v rozích zahrady, kde se daří jak vyšším a polovysokým dřevinám, tak nižším rostlinám. Většina zeleně je situována kolem plotu nebo chaty. To vše doplňují rostliny v nádobách.
„Manžel se stará o trávník, seká, občas hnojí okrasné dřeviny. Jednou ovšem hnojením zničil všechny vysazené túje u plotu, museli jsme zasadit nové. Před koupí zahrady jsme totiž ani jeden žádné zkušenosti se zahradou neměli, tady jsme se teprve všechno postupně učili,“ říká Lenka. Ovšem podle toho, jak při prohlídce zahrady dokázala pojmenovat většinu zasazených rostlin i odbornými latinskými názvy, zahradničení se jí stalo koníčkem.

Vedou jehličnany

Na zahradě jsou hlavně jehličnany – jen u plotu roste třicet dva tújí, dále zakrslé borovice, tis, modřín, jalovec. Kromě nich můžeme vidět javory, převislý akát, rododendron, vrbu převislou s větvemi až na zem, skalník, převislé jabloňky, šeřík, magnolii, japonskou vrbu, vajgélii, cytisusy, tamaryšek, převislou břízu, dřišťál, hebe, voňavý rozmarýn a řadu dalších rostlin. U některých stromečků se Lenka snaží udržet nízký vzrůst neustálým zaštipováním. Pěstuje ale i něco dobrého na zub – do kovového džberu zasadila měsíční jahody, vzadu u plotu je jahodový záhon a kanadské borůvky.
„Na zahradě se mi dobře osvědčil obyčejný keř pro živý plot, tavola červenolistá, která je dekorativní a hustá,“ chválí chatařka.

Ze zahrady do přírody

„Volný čas netrávíme jen na zahradě,“ svěřuje se naše hostitelka. „Kousek od nás je les, rádi chodíme s manželem do přírody na delší vycházky. Na jednu stranu se dá dojít ke koňské farmě, dole v údolí teče řeka, v létě se dá u splavu koupat,“ vypočítá nám všechny výhody, kterých si tu jako chataři užívají.

TEXT: IVA TVRZOVÁ
FOTO: VLADIMÍR HÁJEK


Komentáře

Napsat komentář