Chalupy na Hané


Ve východním cípu Hané, mezi Kroměříží, Holešovem a poutním místem Hostýnem na obzoru, stranou rušných silnic stojí obec Rymice s udržovanými lidovými stavbami.

V čís. 6 můžete vidět rekonstruovanou sedlářskou dílnu

První zmínka o Rymicích se datuje rokem 1353. Ves ale vznikla dříve, leží totiž ve starém sídelním území, obydleném ještě před vlnou velké německé kolonizace ve 13. a 14. století. To dosvědčuje i fakt, že se jedná o návesní typ zástavby s traťovou plužinou.

Statky na návsi

Menší statky se soustřeďovaly kolem trojúhelníkové návsi, později s kostelem sv. Bartoloměje. Koncem 18. a počátkem 19. století se obec rozšiřovala tzv. vnitřní kolonizací o domkářské kolonie Hejnice, Chmelník, Žabínek a Rváčov – jsou to krásné místní názvy!

V domě čís.104 začínají prohlídky

Všechny zachovalé stavby představují ukázku hanácké varianty moravského panonského domu, rozšířeného v rovinách střední a jihovýchodní Moravy a jižního Slovenska. Jde o hliněnou stavbu pokrytou došky. Charakteristickým rysem tohoto typu staveb je na východní Hané patrová komora se zlomem ve střešní konstrukci, vyrovnávaným krytinou do tvaru mělké vlny. Tato „horní“ komora měla většinou stejnou funkci jako žudro na střední Hané, byla sýpkou. Původní dispozice se v polovině 19. století změnila přístavbou kuchyně a dalších prostor.

Návštěvníka Rymic upoutají na návsi již na první pohled domy s došky čís. 6 a 14, zrekonstruované v sedmdesátých letech minulého století pod vedením pracovníků muzea v Kroměříži do původního stavu, a rovněž obnovená budova kovárny čís. 116 s krásně tvarovaným komínem. Naopak statky čís. 7 a 13 přišly díky dřívějším stavebním úpravám o svoji historickou hodnotu.

V domě čís. 14 na rymické návsi bylo menší hospodářství s výměnkem a komorou v patře

Dům čís. 6 má na trámu ve světnici datování r. 1789, jeho dnešní lokalizace se shoduje s katastrálním plánem z roku 1830. Toto obydlí řemeslníka a rolníka zároveň bylo postaveno z nepálených cihel a pokrývá je sedlová střecha. Stěny jsou ohozeny hliněnou omítkou a u chodníku mají původní výrazně barevnou podrovnávku.

Interiér domu má trojdílnou dispozici se síní, kuchyní a jizbou s horní komorou nad síní. V kuchyni ještě muselo zbýt dost místa pro sedlářskou dílnu, obnovenou jako expozice na Kroměřížsku rozšířeného sedlářství. Návštěvníci tu mohou posoudit pracnost rukodílného sešívání kůží na „koníku“ či šití chomoutů pro koně nebo výrobu kravských postrojů. V jizbě můžete vidět původní selský nábytek.

Zrekonstruovaný je i původní způsob vytápění s cihlovým sporákem a kachlovými kamny. Součástí usedlosti byly přirozeně stodola a chlévy.

Kovárna čís. 116 byla postavena kolem roku 1870 z lomového kamene, střechu kryje břidlice

Architektonicky zajímavou stavbu na návsi představuje i dům čís. 14 z 19. století. Obytná část statku také sleduje linii návesní zástavby. V téměř pravém úhlu na ni navazuje hospodářský trakt s výměnkem. Z průchozí síně stavení trojdílné dispozice se vcházelo do jizby a dolní komory. Nad nimi je patrová komora, osvětlená podobně jako dolní komora obdélnými okénky, v levé části domu jsou ještě vjezdová vrata. V polovině 19. století se přistavovala kuchyně do prostoru dvora, kde se již použily pálené cihly na rozdíl od starší části domu, stavěné z cihel nepálených. Střechu pokrývají také došky, hospodářský trakt s maštalí, chlévy, výměnkem a kůlnou kryjí šindele.

Náčiní a podkova nad vraty prozrazují, že stojíme u vjezdu do dvora kovárny

Pozoruhodná je i protější kovárna čís. 116. Pochází „až“ z poslední čtvrtiny 19. století, základy jsou však starší. Fasáda kopíruje prvky městských staveb se šambránou s klenáky nad okny a s horizontální římsou. Přesto se zachovalo původní vertikální členění místních staveb i s horní komorou. Kovárna byla postavena kolem roku 1870 z lomového kamene, střechu kryje břidlice. Dílna s měchem a původním nářadím je přístupná veřejnosti, podobně jako vykoumaný úchyt na kování tažných zvířat, umístěný na dvorku.

Do Hejnic a k větrnému mlýnu

Část Rymic s místním názvem Hejnice získala své pojmenování díky zdejší bývalé hájence, dnes stanoviště svérázného pana průvodce (čís. 104). Dům s datem 1797 na trámu v jizbě zažil několik přestaveb, sloužil i jako panská kovárna. I zde se zachovala původní trojdílná dispozice včetně patrové komory. Na jedné straně valbová došková střecha má charakteristický zlom nad horní komorou.

Větrný mlýn z r. 1795 je ojedinělou technickou památkou

Blízká stavení čís. 62, 64, 65 a 66 představují ukázky dřívější domkářské zástavby s expozicí způsobu života a práce drobnějších hospodářů – domkářů. V čís. 62 se zástavba soustřeďovala kolem dvorku, obytný dům měl podobné uspořádání jako domy na návsi. Je tu světnička výměnkáře, umístěná kolmo ke kuchyni a jizbě, vjezd do dvorečku je krytý střechou.

U chalupy čís. 64 jsou obytné prostory rovnoběžné s komunikací, chlév je k nim orientovaný kolmo, vjezd do dvorku je také krytý. I zde se v patře nalézá komora. Malá chaloupka čís. 65 se neodlišuje od obvyklého dělení vnitřních prostor. Trámový strop s průvlakem nese vročení 1815. Podobné je i uspořádání sousedního stavení čís. 66. Všechna zdejší stavení mají jednotný ráz díky vertikálnímu členění a jsou součástí zdejšího prohlídkového okruhu, který probíhá o víkendech (od 10, 12 a 14 hodin). K prohlídce náleží i etnografická expozice v tvrzi z druhé poloviny 16. století s ukázkami nádherných hanáckých krojů, selského nářadí a elektrického modelu větrného mlýna.

Vyvrcholením exkurze je prohlídka větrného mlýna, přeneseného z blízkých Bořenovic. Mlýn z roku 1795 představuje svého druhu ojedinělou technickou památku severovýchodní Moravy. Všechny zdejší stavby prošly rekonstrukcí.

TEXT A FOTO: VLADIMÍR KAŇKA

Chalupy na Hané


Komentáře

Napsat komentář

KDYŽ SE ŘEKNE…

  • PRŮVLAK
    Masivní trám, podpírající stropní trámy, většinou zdobený
  • TRAŤOVÁ PLUŽINA
    Tratě představují rozsáhlejší úseky orné půdy, vymezené mezemi nebo cestami
  • DOŠEK
    Snopek z dlouhé slámy, rákosu, orobince nebo kukuřičné natě, sloužící k pokrývání střechy
  • KLENÁK
    Obvykle klínovitě přitesaný kámen klenebního oblouku, někdy vyznačený jen v omítce.