Chalupy dostaly šanci


Obě chalupy stojí v rozlehlé zahradě, ohraničené dnes pěkným plaňkovým plotem. Měly ětěstí, že se v nich zabydleli právě Kateřina s Christopherem. Ona se po letech strávených v Anglii do rodného kraje vracela, on teprve krásy její domoviny objevoval.

Nejdřív se proměnila tato chalupa – vlevo zděné bývalé chlévy, na něž vpravo navazuje znovu postavená roubenka

O tom, že je na Kokořínsku volná chalupa, se dozvěděli počátkem devadesátých let od známých. Byla obyvatelná, ale roubená část do půli shořelá, okna trojdílná, všude samá zeď. A namísto dnes skutečně kouzelné zahrady bylo několik dvorků plných smetí a plevele.

Boj se sanitrem

Problémem zděného stavení o rozměrech 10 x 19 metrů však nebyla jen nevhodná konfigurace místností. Z podlah čpěl sanitr a na zdech byly nepěkné výkvěty soli. Bývalým majitelům to zřejmě nevadilo. Ti noví se však rozhodli dát své budoucí bydlení do pořádku a obrátili se na architekta Karla Doubnera.

V kuchyni s jídelnou, zvětšenou vybouráním dělicí příčky, má Kateřina všechno pěkně po ruce

„Ve zděném domě byl původně v přízemí chlév a v patře seník. Hospodáři bydleli v roubence obrácené štítem k východu. Když shořela, přesunuli krávy do sklepa pod roubenkou a sami začali ostávat ve chlévě,“ vzpomíná pan architekt na okolnosti této zajímavé zakázky. Když zpracoval projekt, v němž se opět na přání majitelů objevila i roubená část stavby, přikročil se stavební skupinou k ozdravění stěn.

„Sanitr lze z konstrukcí odstranit dvěma způsoby. Restaurátoři radili přikládat na stěny náčinky z buničiny, navlhčené destilovanou vodou. Ta má schopnost sanitr vytáhnout. Ovšem náčinky se musí přikládat dostatečně dlouho. Představa, že se bude třeba čtrnáct dnů přikládat na sto devadesát metrů čtverečních vlhká buničina, byla samozřejmě nepředstavitelná. Proto jsme se rozhodli pro druhou, poněkud nákladnější variantu. Sanitr ze stěn umí vytáhnout i sanační omítka, která se vždy, když pojme vlhkost s dusičnanem draselným, seškrábe. Proto se jí říká obětovaná omítka. Tento postup se opakuje několikrát, dokud zeď není čistá. V našem případě byla až třetí omítka v pořádku.“

Prostor k životu

V roubené přístavbě vznikla knihovna; zabudované přeplněné police jsou přístupné z ochozu

I když byla podle obrysu na štítě chlévů přistavěna nová roubenka, rozhodli se majitelé zachovat i bydlení i ve zděném domě. Při západní štítové stěně domu je byt pro správce, protože Kateřina s Christopherem pobývají část roku v Anglii, kde mají potomstvo. Na tento byt v přízemí navazuje Kateřinina pracovna a pak kuchyň s jídelnou, z níž je samostatný východ do zahrady. A v patře je ložnice majitelů a dva pokoje pro hosty s dalším sociálním zařízením.

„Hledali jsme uplatnění i pro dřevěnou stavbu, kterou sroubil ze smrkových trámů tloušťky pětadvacet centimetrů tesař Jaroslav Kulhavý. Nakonec se majitelé rozhodli pro velkou knihovnu. Prostor jsme ponechali otevřený až do krovu, ve výšce patra je ze všech stran ochoz. Majitelé si přáli, aby roubení zvenku bylo v odstínu mahagon. Jenže tmavé dřevo se na slunci zahřívá, tudíž hodně pracuje,“ připomíná architekt Doubner. „Mezi jeho zimním zvlhčením a nabobtnáním a letním vyschnutím jde po letech až o patnácticentimetrové rozdíly. Při tom už se hroutily zabudované police na knihy. Umístili jsme je tedy jen na severní stranu, která byla nejstabilnější, a knihy pomáhají jako tepelná izolace.“

Co může zavinit práh

Sesychání dřeva navíc způsobovalo velkou prodyšnost stavby, kde bylo nutné dobře vyřešit topení. Knihovně vévodí výkonný krb a do podlahy bylo instalováno podlahové topení. „Jeho povrch tvoří tvarovaný hliníkový plech působící jako zrcadlo, takže bylo možné použít prkennou podlahu. Ohřátá voda do podlahy i do radiátorů v ostatních místnostech proudí z kotle v kotelně na druhé straně domu.

Dvě řady chmelových vikýřů v šindelové krytině patro dostatečně osvětlí

„Knihovnu však stále nešlo vytopit a zjistili jsme, že podlahové vytápění nefunguje. Zkoumali jsme všechny součásti systému a majitelé dokonce topení reklamovali. Jeho dodavatelé ale neobjevili žádnou vadu. Mně se nakonec podařilo zjistit pomocí siderického kyvadla, že voda proudí vedením přes saunu a záchod bez problémů, ale na rozhraní s roubenkou je konec. Dál bylo vedení zcela studené. Uvědomil jsem si, že tam několik dnů po topení byly instalovány podlahy a prahy. Zdroj problému byl skutečně tam. Práh držel dvěma šrouby, jeden se strefil právě do přívodní trubky a druhý do odvodní.“

Nemohli na ni koukat

Po pěti letech od chvíle, kdy se Kateřina s Christopherem nastěhovali do obnoveného domu, přikoupili ještě sousední starou roubenou chalupu. Nemohli se prý dívat na to, jak chátrá a postupně se jim před očima rozpadá. Byla totiž několik let zcela opuštěná a stála prakticky ve vodě. Její bývalá krása se však dala tušit. Jde o chalupu památkově chráněnou, proto se rozhodli rekonstruovat ji pod dohledem památkářů. Projekt zpracoval opět architekt Doubner.

Štít památkově chráněné chalupy je v tradiční barvě lískového ořechu, konstrukce roubenky je nově utěsněna a ošetřena prostředky proti plísním a hmyzu

Nejdřív bylo nutné odvodnit vlhkou roubenku, která nemá sklep a jejíž základy připomínají tlapku žáby nebo šneka v řezu (směrem dolů se rozšiřují), i stodolu, trvale podmáčenou blízkým rybníkem. Okolo celé stavby byla vykopána drenáž a na její dno umístěna trubka, odvádějící vodu směrem ke staré nepoužívané studni. Voda se kolem ní začala hromadit, a tak jsme trochu prohloubili dno v jílovité půdě a vznikl pěkný rybník s přepadem do potoka a spodního rybníka, kam odtéká přebytečná voda. V interiéru jsme pak nechali okolo stěn vykopat ´dýchací´ kanálky, s nasáváním čerstvého vzduchu z venku a s odtahem stávajícím komínem.“

Pak následovaly dva roky stavebních prací, během nichž se zdevastovaná chalupa proměnila v azyl pro rodinu i přátele, kteří do tohoto utěšeného koutu rádi přijíždějí. Poskytuje pohodlí v prostředí, které dýchá starými časy.

Světlo i do podkroví

„Je to úžasná chalupa, ale musím říct, že za tu cenu bychom postavili dva nové domy,“ komentuje paní Kateřina, která se na chvíli „utrhla“ od práce na milované zahradě. „S památkáři jsem se střetla, jak se to někdy stává, jen kvůli oknům a toaletám,“ vzpomíná na dobu před téměř dvaceti lety. Okna jsou nakonec replikami původních. Kvůli prosvětlení částí stavby dokonce tři nová přibyla. Dvě na jižní straně dole a jedno v patře na severní. „A koupelny jsou tu dnes dvě a tři splachovací záchody,“ vypočítává s mírným zadostiučiněním.

Koupelna v zešikmení střechy má jednu stěnu roubenou. Vyklápěcí okna ve chmelovém vikýři jsou opatřena izolačními dvojskly

Hodně vzrušeně se prý diskutovalo také kolem podkroví, které mělo podle názoru památkářů zůstat „černou dírou“. Když majitelka tvrdošíjně odmítala, napadlo architekta Doubnera, že by se daly ve střeše naložit dlouhé úzké vikýře, tzv. „štičí hlavy“, jaké se dělávaly v sušárnách chmelu. V podkroví tak vznikl krásný prostor, v němž je pracovna, koupelna, několik ložnic a v hřebeni dokonce sál s kulečníkem.

Skutečnost, že stavení bylo v dezolátním stavu, protože bývalý majitel neměl na opravu, se nakonec ukázala být výhodou. Neudělaly se totiž ani žádné nevhodné zásahy. Klenby v přízemí sice byly spadlé stejně jako obrovská pec, komín byl zadehtovaný, povalový strop nad patrem zdevastovaný a okna se rozestupovala, ale všechno bylo možné repasovat, rekonstruovat nebo použít jako předloha pro repliku. A tak se stalo.

Slovo architekta

Rekonstrukce památkově chráněného objektu, který se má stát i příjemným místem k životu, vždycky znamená hledání přijatelných kompromisů. Na projektu v případě této poloroubené stavby, staré zhruba dvě stě let, se ještě detailním návrhem podílel architekt Libor Culka.

Do prostorné jídelny s tradičně bíleným stropem i trámy se dobře hodí nový rustikální nábytek

Podařilo se také získat grant z ministerstva kultury. Stanovení jeho výše je vždy spojeno s dokladováním jednotlivých návrhů. Ministerstvo hradí rozdíl mezi běžnou a jimi požadovanou verzí úprav. Zaplatili například rozdíl mezi cenou běžné betonové střechy (asi 200 Kč/m2) a šindelem, kde metr čtvereční stál 1200 Kč. Střecha stála dva miliony – a z fondu oprav majitelé dostali 30 tisíc. Je úžasné, že majitelé příspěvek přijali – a poslali ho štafetou dál stavebníkům, kteří by neměli na kvalitní rekonstrukci dostatek prostředků. Až částku vrátí, zapůjčí ji dalším…

Osvětlit a propojit prostor

Rekonstrukce částečně změnila jak charakter, tak vzhled domu. Původní chlévy, navazující na roubenou část stavby, i půda, kde se skladovalo seno, se upravily k obytným účelům. Změna přinesla nutnost tyto prostory osvětlit a větrat. V podkroví jsou nové okenní otvory, inspirované podobou chmelových půdních větráků, které se jako stavební prvek v kraji dosud vyskytují. Těší mě, že ve střeše vypadají tak dobře. Zásluhu na tom samozřejmě má pan Josef Drdlík, šindelář z Hlinska v Čechách. Ze stejného důvodu byly dodatečně proříznuty dva okenní otvory v severní a jižní fasádě.

Jedno ze tří čtyřtabulkových okének, mířících k návsi na severu

Na přání investorů jsme prorazili také druhé vchodové dveře, jimiž se zpřístupnila zahrada na jižní straně, aniž by bylo nutné dům obcházet. Několik dveřních otvorů, logicky spojujících prostory, bylo vybouráno i v interiéru. Užitečný je zejména ten, spojující dnes světnici s kuchyňkou.

Podlahy, stropy, topení

V přízemí obytného domu jsme zachovali krásnou původní keramickou dlažbu. Prkenné podlahy však nebyly v dobrém stavu a bylo nutné nahradit je novými ze smrkových palubek. Dřevěné trámové stropy byly zachovány, pouze povrchově ošetřeny, tedy stejně jako dosud nabíleny. Násypy na těchto stropech jsme také mohli zachovat. V podlaze bývalé komory nad chlévy byl násyp snížen, aby byla v místnosti přijatelná podchozí výška.

Klenby do traverz v bývalých stájích byly vyspraveny přezděním vypadlých částí, rozpadlé cihly byly nahrazeny zdravými. Statická porucha se odstranila vrchním stažením klenby (betonová skořepina se sítí, zachycuje vodorovné síly).

Kamnář Hejral z Rovenska pod Troskami obnovil v síni původní chlebovou pec s peklem a nístějí pro snadnûjší přikládání a sázení chleba

Na půdě byl v úrovni hambalků nově vybudován dřevěný strop. Je obit palubkami a tepelně zaizolován Orsilem.

Topení je řešeno jako ústřední s ohřevem v kotli na propan butan. Na pozemku je umístěn podzemní zásobník. Kotel je ve stodole, v nově vyzděném a zaizolovaném prostoru. Jednotlivé místnosti jsou vytápěny radiátory.

Nově nebo postaru?

Nemohu se nezmínit také o zajímavém řešení, s nímž přišel architekt Culka. Jde o loupané vařené vrbové proutí, které jsme použili jako kryt izolace v podkroví. Shodli jsme se na tom, že když by se trámy nějakým materiálem zcela uzavřely, rozhodně by jim to neprospělo.

Z nevelkého prostoru nad schody je vstup do několika obytných místností, koupelny i do dalšího podlaží

Nová řešení i nové materiály jsou v některých případech a úsecích rekonstrukce užitečné. Uveďme například izolace základů, podlah či střech, plastové vodovodní trubky nebo moderní komínové vložky do starých průduchů. Jsou však i oblasti, kde se vyplatí držet se starých osvědčených metod. Mohu připomenout třeba tradiční kresby spojenými prsty rukou v hlíně, jimiž byly a jsou ozdobeny hliněné omítky na stropech ve světnici, nebo příčky v patře, které jsou z vrbového proutí v rámu s hliněným omazáním.

TEXT:  MARIE RUBEŠOVÁ
FOTO:  FRANTIŠEK VAŇÁSEK A KAREL DOUBNER

Chalupy dostaly šanci


Komentáře

Napsat komentář