Chalupa s novou tváří


Chalupa manželů Evy a Jana leží na návsi v kdysi poklidné vísce nedaleko Bechyně. Po několik let stavba prodělávala svůj návrat k současné a přesto původní podobě. Dnes její fotku najdeme na webových stránkách obce.

Na návštěvu jsme se vydali v krásně prosluněném dni na sklonku loňského léta. Čím více jsme se blížili na Táborsko, tím více jsme si uvědomovali, proč jihočeská krajina chytá za srdce každého, byť tudy jen projíždí. V mírně zvlněném terénu se mezi lesy objevují rybníky, pohádkové zámky a hrady i malebné vísky. Pro to vše je tato část Čech oblíbená i mezi turisty, cyklisty a vodáky.

Minuli jsme Bechyni a za malou chvilku jsme se ocitli na návsi. Chalupu našich hostitelů jsme poznali okamžitě. Dům se žlutobílou fasádou je do návsi otočený štítem s kapličkovou nikou pro Jezulátko a obnovenou štukovou výzdobou. Opravená brána dostala před časem nová vchodová dvířka i vrata.

Manželé Eva a Jan chalupu většinou vlastníma rukama krok za krokem vraceli do podoby, kterou ztratila několika modernizacemi. Noví vlastníci se netají tím, že v domě se i dnes snoubí staré s novým a na starobylé podobě chalupy se podílejí moderní stavební materiály.

Chalupu máme díky Blance

To již nás vedou manželé do chalupy a paní Eva vypráví: „Chalupu pořídili rodiče v roce 1989. Tenkrát bydleli v Praze na Pohořelci a měli pozemek s chatičkou v zahrádkářské kolonii, která ale zanikla díky přípravám stavby tunelu Blanka. Naši byli zahrádkáři zvyklí aktivně relaxovat. Hledali náhradu a rozhodli se koupit tuhle chalupu.“ Ve vzpomínání pokračuje Jan: „To tu byla ještě poklidná obec, život tady během let zrychlila pila, která vznikla na konci obce. Zapadlá víska o pár chalupách se postupně rozrůstala a podstatně se tady změnil životní styl. Dnes v okolí kvete turistika, a tak jsou i u nás ve vsi již tři penziony pro turisty.“

Během povídání vstupujeme do předsíně s podlahou z půdovek, vybavené malým stolkem, ratanovými křesílky a starodávným kredencem natřeným příjemně zelenou barvou. Vchází se odtud do haly, z níž vedou schody do podkroví a dveře do místností v přízemí včetně koupelny s toaletou. Na první pohled zaujmou zelené akumulačky schované pod kachle, stahovací lampa a hnědě natřené trámy, které ladí s dlážděnou podlahou a kontrastují s bílou výmalbou stěn.

Interiér ve staronovém

Procházíme jednotlivé místnosti v přízemí. Skladba nábytku v sednici dokládá příjemně zvládnutou kombinaci původního vybavení s novými kousky. Je tu spousta místa na přespání na posteli i na rozkládacích pohovkách. O tepelnou pohodu se tady starají kamna na dřevo s proskleným okénkem, které nechá vyznít efektní hru plamenů.

„Chalupa měla obytné jen přízemí, jezdili jsme sem za rodiči a brzy nám zde začalo být těsno. Rozhodli jsme se bydlení rozšířit do podkroví, kde doposud byla jen půda. Nakonec jsme se rozhodli, že si tady připravíme bydlení na důchod, a postupně jsme sem převezli vybavení, z pražského bytu,“ říká Eva.

Původní i dovezený nábytek chalupáři postupně obrousili, namořili nebo barevně natřeli a sladili jej s textilem a dalším vybavením. Všechny starožitné kousky zařízení, které tady objevujeme, Jan s Evou zachránili před zničením, opravili je a probudili k novému životu.

Kuchyně bez kompromisu

Bydlení si manželé vytvářeli pro sebe, a tak tu chtěli mít komfort a zároveň útulno. „V dětství jsem milovala poležení na vyhřáté peci. V chalupě stará pec byla, ale při změně dispozic jsme ji potřebovali přemístit do kuchyně. Navíc jsem po kachlových kamnech toužila. Většinu věcí i úprav si v domě děláme sami, ale pec jsme si nechali postavit od kamnářů. Ti nám ale velmi zásadně opravili naše vize o tom, jak bude pec s kamny vypadat. Romantické představy musely ustoupit praktičnosti, takže pec má místo na ležení pouze pro jednu osobu. Všichni se tu rádi vyhříváme, dokonce i náš pes, a tak se o ležení občas přetahujeme,“ směje se Eva a Jan přitaká.

Protože je kuchyň dostatečně velká, vešla se sem kromě pece a kachlových kamen také jídelna se stolem s rohovou lavicí a židlemi a kuchyňská linka se zabudovanou pračkou, elektrickým sporákem a troubou, které poslouží v době, kdy se nevyplatí roztápět v kamnech.

Pohodlné podkroví

Aby se do chalupy vešli i s rodiči, proměnili manželé postupně starou půdu v podkrovní byt. Po pohodlných schodech vyjdeme do malé haly, která slouží jako pracovna a vchází se z ní do pokoje syna, na kterém se ještě pracuje, do koupelny a velké otevřené místnosti, kde se nachází kuchyňka s jídelním stolem, posezení i místo pro spaní. Také tento pokoj vytápí pohledná kachlová akumulační kamna, tentokrát v bílé barvě.

Aby tu byl dostatek světla, jsou zde kromě malých oken ve štítové zdi ještě střešní a špaletová okna. Strop je snížený, podesta u stěny nabízí úložný prostor. V moderní koupelně s šedým obkladem a dlažbou najdeme umyvadlo, vanu i sprchový kout a toaletu, bojler je ukrytý za stěnou ze sádrokartonu. Procházíme podkrovím a musíme ocenit práci místního truhláře pana Jiřího Roda, který vyrobil schody, dveře a futra, která mistrně usadil do křivých trámů.

Hledání ztracené tváře chalupy

Protože je venku krásně, usedáme pod švestku a posloucháme vyprávění o tom, jak se Eva s Janem snažili vrátit chalupě její původní podobu. Prošla totiž modernizací od předchozích majitelů. Při ní chalupa dostala třeba třídílná okna a kabátek z brizolitu. Oplocení předzahrádky tenkrát zase vylepšil drátěný plot.

„Chtěli jsme, aby naše chalupa měla vzhled typického jihočeského stavení, a tak jsme jezdili po kraji, zkoumali a hledali jsme typické architektonické prvky, které bychom u nás mohli uplatnit,“ vzpomíná Jan. „Fotili jsme fasády, ploty, brány i vrata. Hledali jsme, co nového můžeme použít, co odstranit nebo naopak zachovat,“ doplňuje Eva. A pomohla náhoda. V nábytku po původních majitelích při vyklízení objevili starou kresbu své chalupy. A ta je inspirovala k úpravám fasády.

Rozhlížíme se kolem sebe. Dvůr ohraničuje stěna sousedícího stavení a po celém obvodu zeď, kterou přerušuje hospodářská budova. Ta dnes slouží jako kolna, garáž i dřevník zároveň. Pozemek je kromě zápraží celý zatravněný a stal se velkou zahradou plnou kvetoucích zákoutí. Další zeleň roste v květináčích. V jednom místě našli manželé zasypanou studánku „hlubáňku“, kterou vyčistili a obnovili.

Na místě po zbořené stodole jsou dnes vysoké záhony, kde paní domu pěstuje melouny, zeleninu a dýně. Také odtud vedou schody na půdu. Vedle je posezení s vinnou révou a grilem. „To vyvýšení vzniklo proto, že jsme někam potřebovali uklidit suť,“ vzpomíná Jan a ukazuje na malé okénko ve stěně s barevným prosklením. „Když se slunce otočí, vznikají v nice u okna i na vedlejší stěně krásné barevné efekty.“

Den se chýlil k podvečeru. Do bývalého chléva, jenž slouží jako dílna a čeká ještě na úpravu, vlétaly vlaštovky, které zde již podruhé během sezóny vyvedly mladé. Říká se, že v domě, kde sídlí vlaštovky, se usadilo štěstí. Tak jej našim milým hostitelům přejeme plnou nůši.

text: Helena Štětinová
foto: Vladimír Hájek

Chalupa s novou tváří


Komentáře

Napsat komentář

Tenkrát…

Z doby přestavby chalupy se zachovaly jen méně kvalitní fotografie, ze kterých je zřejmé, jakou proměnou dům prošel. Velkých změn doznala hlavně fasáda průčelí domu. Na prvním obrázku je kresba původní chalupy, která byla jednou z inspirací k proměně domu.