Chalupa s novou tváří

Rubrika: Chalupy

Chalupa manželů Evy a Jana leží na návsi v kdysi poklidné vísce nedaleko Bechyně. Po několik let stavba prodělávala svůj návrat k současné a přesto původní podobě. Dnes její fotku najdeme na webových stránkách obce.

Na návštěvu jsme se vydali v krásně prosluněném dni na sklonku loňského léta. Čím více jsme se blížili na Táborsko, tím více jsme si uvědomovali, proč jihočeská krajina chytá za srdce každého, byť tudy jen projíždí. V mírně zvlněném terénu se mezi lesy objevují rybníky, pohádkové zámky a hrady i malebné vísky. Pro to vše je tato část Čech oblíbená i mezi turisty, cyklisty a vodáky.

Minuli jsme Bechyni a za malou chvilku jsme se ocitli na návsi. Chalupu našich hostitelů jsme poznali okamžitě. Dům se žlutobílou fasádou je do návsi otočený štítem s kapličkovou nikou pro Jezulátko a obnovenou štukovou výzdobou. Opravená brána dostala před časem nová vchodová dvířka i vrata.

Manželé Eva a Jan chalupu většinou vlastníma rukama krok za krokem vraceli do podoby, kterou ztratila několika modernizacemi. Noví vlastníci se netají tím, že v domě se i dnes snoubí staré s novým a na starobylé podobě chalupy se podílejí moderní stavební materiály.

Chalupu máme díky Blance

To již nás vedou manželé do chalupy a paní Eva vypráví: „Chalupu pořídili rodiče v roce 1989. Tenkrát bydleli v Praze na Pohořelci a měli pozemek s chatičkou v zahrádkářské kolonii, která ale zanikla díky přípravám stavby tunelu Blanka. Naši byli zahrádkáři zvyklí aktivně relaxovat. Hledali náhradu a rozhodli se koupit tuhle chalupu.“ Ve vzpomínání pokračuje Jan: „To tu byla ještě poklidná obec, život tady během let zrychlila pila, která vznikla na konci obce. Zapadlá víska o pár chalupách se postupně rozrůstala a podstatně se tady změnil životní styl. Dnes v okolí kvete turistika, a tak jsou i u nás ve vsi již tři penziony pro turisty.“

Během povídání vstupujeme do předsíně s podlahou z půdovek, vybavené malým stolkem, ratanovými křesílky a starodávným kredencem natřeným příjemně zelenou barvou. Vchází se odtud do haly, z níž vedou schody do podkroví a dveře do místností v přízemí včetně koupelny s toaletou. Na první pohled zaujmou zelené akumulačky schované pod kachle, stahovací lampa a hnědě natřené trámy, které ladí s dlážděnou podlahou a kontrastují s bílou výmalbou stěn.

Interiér ve staronovém

Procházíme jednotlivé místnosti v přízemí. Skladba nábytku v sednici dokládá příjemně zvládnutou kombinaci původního vybavení s novými kousky. Je tu spousta místa na přespání na posteli i na rozkládacích pohovkách. O tepelnou pohodu se tady starají kamna na dřevo s proskleným okénkem, které nechá vyznít efektní hru plamenů.

„Chalupa měla obytné jen přízemí, jezdili jsme sem za rodiči a brzy nám zde začalo být těsno. Rozhodli jsme se bydlení rozšířit do podkroví, kde doposud byla jen půda. Nakonec jsme se rozhodli, že si tady připravíme bydlení na důchod, a postupně jsme sem převezli vybavení, z pražského bytu,“ říká Eva.

Původní i dovezený nábytek chalupáři postupně obrousili, namořili nebo barevně natřeli a sladili jej s textilem a dalším vybavením. Všechny starožitné kousky zařízení, které tady objevujeme, Jan s Evou zachránili před zničením, opravili je a probudili k novému životu.

Kuchyně bez kompromisu

Bydlení si manželé vytvářeli pro sebe, a tak tu chtěli mít komfort a zároveň útulno. „V dětství jsem milovala poležení na vyhřáté peci. V chalupě stará pec byla, ale při změně dispozic jsme ji potřebovali přemístit do kuchyně. Navíc jsem po kachlových kamnech toužila. Většinu věcí i úprav si v domě děláme sami, ale pec jsme si nechali postavit od kamnářů. Ti nám ale velmi zásadně opravili naše vize o tom, jak bude pec s kamny vypadat. Romantické představy musely ustoupit praktičnosti, takže pec má místo na ležení pouze pro jednu osobu. Všichni se tu rádi vyhříváme, dokonce i náš pes, a tak se o ležení občas přetahujeme,“ směje se Eva a Jan přitaká.

Protože je kuchyň dostatečně velká, vešla se sem kromě pece a kachlových kamen také jídelna se stolem s rohovou lavicí a židlemi a kuchyňská linka se zabudovanou pračkou, elektrickým sporákem a troubou, které poslouží v době, kdy se nevyplatí roztápět v kamnech.

Pohodlné podkroví

Aby se do chalupy vešli i s rodiči, proměnili manželé postupně starou půdu v podkrovní byt. Po pohodlných schodech vyjdeme do malé haly, která slouží jako pracovna a vchází se z ní do pokoje syna, na kterém se ještě pracuje, do koupelny a velké otevřené místnosti, kde se nachází kuchyňka s jídelním stolem, posezení i místo pro spaní. Také tento pokoj vytápí pohledná kachlová akumulační kamna, tentokrát v bílé barvě.

Aby tu byl dostatek světla, jsou zde kromě malých oken ve štítové zdi ještě střešní a špaletová okna. Strop je snížený, podesta u stěny nabízí úložný prostor. V moderní koupelně s šedým obkladem a dlažbou najdeme umyvadlo, vanu i sprchový kout a toaletu, bojler je ukrytý za stěnou ze sádrokartonu. Procházíme podkrovím a musíme ocenit práci místního truhláře pana Jiřího Roda, který vyrobil schody, dveře a futra, která mistrně usadil do křivých trámů.

Hledání ztracené tváře chalupy

Protože je venku krásně, usedáme pod švestku a posloucháme vyprávění o tom, jak se Eva s Janem snažili vrátit chalupě její původní podobu. Prošla totiž modernizací od předchozích majitelů. Při ní chalupa dostala třeba třídílná okna a kabátek z brizolitu. Oplocení předzahrádky tenkrát zase vylepšil drátěný plot.

„Chtěli jsme, aby naše chalupa měla vzhled typického jihočeského stavení, a tak jsme jezdili po kraji, zkoumali a hledali jsme typické architektonické prvky, které bychom u nás mohli uplatnit,“ vzpomíná Jan. „Fotili jsme fasády, ploty, brány i vrata. Hledali jsme, co nového můžeme použít, co odstranit nebo naopak zachovat,“ doplňuje Eva. A pomohla náhoda. V nábytku po původních majitelích při vyklízení objevili starou kresbu své chalupy. A ta je inspirovala k úpravám fasády.

Rozhlížíme se kolem sebe. Dvůr ohraničuje stěna sousedícího stavení a po celém obvodu zeď, kterou přerušuje hospodářská budova. Ta dnes slouží jako kolna, garáž i dřevník zároveň. Pozemek je kromě zápraží celý zatravněný a stal se velkou zahradou plnou kvetoucích zákoutí. Další zeleň roste v květináčích. V jednom místě našli manželé zasypanou studánku „hlubáňku“, kterou vyčistili a obnovili.

Na místě po zbořené stodole jsou dnes vysoké záhony, kde paní domu pěstuje melouny, zeleninu a dýně. Také odtud vedou schody na půdu. Vedle je posezení s vinnou révou a grilem. „To vyvýšení vzniklo proto, že jsme někam potřebovali uklidit suť,“ vzpomíná Jan a ukazuje na malé okénko ve stěně s barevným prosklením. „Když se slunce otočí, vznikají v nice u okna i na vedlejší stěně krásné barevné efekty.“

Den se chýlil k podvečeru. Do bývalého chléva, jenž slouží jako dílna a čeká ještě na úpravu, vlétaly vlaštovky, které zde již podruhé během sezóny vyvedly mladé. Říká se, že v domě, kde sídlí vlaštovky, se usadilo štěstí. Tak jej našim milým hostitelům přejeme plnou nůši.

text: Helena Štětinová
foto: Vladimír Hájek

Chalupa s novou tváří

Chalupa s novou tváří