Chalupa je hra II.


Chalupa je hra

V průběhu loňského roku natáčel štáb magazínu Chalupa je hra několikrát v Jindřichovicích pod smrkem. Po dobu několika měsíců tu sledoval s kamerou vývoj a osud některých zajímavých přírodních staveb: hliněného domu a ekologické farmy se sušárnou bylin, stodolou a s letní kuchyní.

Jindřichovice pod Smrkem, pozoruhodná obec na severu Čech, leží ve Frýdlantském výběžku. Ještě před druhou světovou válkou tu žilo kolem 2500 stálých obyvatel a místní továrna zaměstnávala 3500 lidí zdalekého regionu. Jindřichovicím se tehdy přezdívalo „Malá Vídeň“. Ještě dnes najdeme ve vesnici domy, nebo aspoň jejich torza, postavené v secesním stylu. Šestikolejné nádraží dává tušit kdysi významný dopravní uzel mezi rakouskou Vídní, Pruskem a Pobaltím.

S poválečným příchodem nových osídlenců začal věhlas obce pohasínat a za komunistického režimu urychlila dílo zkázy Československá lidová armáda, která za pomoci tanků a těžké techniky srovnala se zemí všechny stavby, které nebyly momentálně obydleny. Teprve koncem 90. let minulého století nastala v Jindřichovicích malá renesance. V loňském roce se počet obyvatel vyšplhal po dlouhé době až k rekordním sedmi stovkám. Obec se snaží o nový, udržitelný rozvoj a naplňuje koncepci energeticky soběstačného mikroregionu. Významným počinem byla stavba dvou větrných elektráren, několika pasivních domů pro mladé rodiny a v poslední době tu není nouze ani o zajímavé experimentální stavby.

Mediálně známý je hliněný dům herce Jardy Duška, stavěný na principu systému Superadobe. Používá se směs hlíny, slámy a případně cementu. Touto směsí se plní pytle, které se nařežou na požadovanou délku, a ty se pak kladou na sebe a upevňují ostnatým drátem.

Chalupa je hra

Základní myšlenka, tedy to, že stavíte převážně zmateriálů, jež jsou k dispozici přímo na pozemku, nadchla i kamaráda Jardy Duška a bývalého starostu Jindřichovic Petra Pávka. Ten začal přibližně ve stejnou dobu stavět tentýž dům, ale o něco větší. Po dokončení bude mít parametry srovnatelné s klasickým rodinným domem jenom snad s tím rozdílem, že v žádné z místností nenajdete pravý úhel.

Hliněný dům ale není jedinou přírodní stavbou, kterou se rozhodl Petr Pávek v Jindřichovicích vybudovat. Protože vždy snil o soběstačném způsobu života, vedeném v harmonii s okolní přírodou, bude tento dům součástí ekologické farmy, která takovým nárokům vyhovuje a kterou Petr na svém pozemku neúnavně buduje.

Sušárna bylin ze dřeva, slámy a hlíny

Na jaře loňského roku se Petr intenzivně věnoval rozestavěné sušárně bylin. V té době parta kamarádů pod vedením dvou zkušených „přírodních stavitelů“ Davida Žambery a Patrika Fajta vyplňovala dřevěnou konstrukci stavby slaměnou izolací. Zdi budou tvořit balíky slámy o síle 53 cm. V interiéru je pokryje 1,5 cm silná vrstva hliněné omítky, venkovní omítky budou mít 3 – 5 cm. Stavba tak bude splňovat veškeré tepelně izolační parametry. Sláma a hlína vytvoří difúzně otevřenou konstrukci, která zajistí příznivé klima v interiéru. A protože součástí sušárny bude i sociální zázemí, to znamená kuchyňský kout a koupelna s toaletou, mohla by v budoucnu sloužit i k příležitostnému bydlení.

Letní kuchyně s píckou na chleba

Na sklonku léta už jsme mohli s Petrem Pávkem posedět v právě dokončované letní kuchyni z hlíny, kamene a ze dřeva. Na netradiční, ale velmi pohodlné hliněné pohovce se neúnavný budovatel přírodní farmy rozchalupa povídal o svých zkušenostech s přírodním stavitelstvím: „Obecně platí, že všechny tyto přírodní stavby jsou nesmírně náročné na práci i čas, protože vyžadují mnohem delší doby zrání a sušení. Ale vlastní proces stavění přináší ohromnou radost. Zatímco u komerčních materiálů si musí člověk dávat pozor, aby se nepotřísnil, neušpinil, stále je nutné umývat si ruce od nějakých chemických prostředků, tady si práci s přírodními materiály opravdu užíváte. Ať už šlapete hlínu bosýma nohama, nebo ji pak patláte ruhotovou. kama a nanášíte na zdi, je to zábavné. Rozdíl je i z hlediska vnímaných pachů. Přírodní materiály zkrátka voní.“

Chalupa je hra

Vůně trávy a lučních kytek se bude od jara do podzimu linout i ze střechy letní kuchyně, protože i ta je zelená stejně jako střechy všech okolních staveb. „Drny jsme vyrývali z místní louky a nebylo třeba víc než naskládat je nahoru,“ komentuje náš pohled Petr. „Když je třeba velké teplo, jako právě teď, slunce nemá šanci takovou střechu rozpálit. Hlína si zachovává svou konstantní teplotu. Pod zelenou střechou je pak velmi příjemné klima.“

Součástí letní kuchyně bude i kamenný krb, kuchyňská linka z římského cementu a zkouškou trpělivosti je podle Petra stavba hliněné pícky. Ta totiž vzniká tak, že se na pískové jádro nanáší postupně několik vrstev hlíny. Až vyschne i ta poslední vrstva, vyhrabe se písek ze středu pícky a na jeho místě zůstane prostor k pečení chleba.

Stodola se střešními okny v trávě

V rekordně krátkém čase byla postavena stodola, která se od těch klasických na první pohled příliš neliší, ale při bližším ohledání má specifika přírodního stavitelství.

„Zajímavé na ní je, že dřevo je izolované slaměnými ekopanely, na které se nanášela hliněná omítka,“ vysvětluje Petr Pávek. „Stodola má travnatou střechu, která je navíc prosvětlena střešními okny, což u normálních stodol není běžné. Přestože má stavba hliněné omítky, obsahuje směs asi procento polymerů, takže by hliněná fasáda měla odolávat vodě a nepřízni počasí.“

Sen o životě v souladu s přírodou

Přestože budování ekologické farmy nejde kupředu tak rychle, jak si Petr zpočátku představoval, nehodlá dělat žádné kompromisy. Možná právě zrychlující se tempo doby a nepříliš stabilní počasí posledních let odrazuje spoustu lidí od přírodního stavitelství, které je na počasí přímo závislé.

„Je pravda, že systémy hlavního stavebního proudu se opravdu nabízejí všude, kam přijdete. Mnohdy jde o jednoduché skládačky, které zalijete nějakou chemií, a ono to drží. Raději se smířím s tím, že stavba z přírodních materiálů trvá déle a že je závislá na přízni počasí. Pak ale žiju v čistém, zdravém prostředí, kde se lépe dýchá a kde se nevytvářejí žádné plísně. A nehrozí tu ani závislost na dodávaných energiích. Chápu ale, že pro někoho je důležitější, aby měl stavbu rychle Mým cílem je vyzkoušet si různé styly a principy přírodního stavitelství a zjistit, jakou cestou by se mohla třeba část společnosti v budoucnu ubírat.“

TEXT A FOTO: JANA STRÝČKOVÁ


Komentáře

Napsat komentář