Chalupa je hra IX.


Dcera majitelů chalupy měla netradiční přání udělat z kotelny stylový „irish pub“. Televizní štáb magazínu Chalupa je hra proměnu zaznamenal.

Na začátku jednoho z podzimních vydání magazínu Chalupa je hra položila moderátorka kvízovou otázku: „Když se řekne Zdiměřice, vybaví se vám designérka Iva Lukšová, Soňa Malinová nebo Marta Kačorová?“ Pro pravidelné diváky bylo snadné odpovědět, protože Marta Kačorová vytvořila ve Zdiměřicích už dva stylové interiéry, které slavily úspěch nejen u majitelů chalupy, ale i u televizních diváků. A tak není divu, že i potřetí přijala nabídku podílet se na rekonstrukci zdiměřické chalupy.

Proč právě Zdiměřice?

Zdiměřice jsou malinká vesnice pod Blaníkem a stoletá chalupa uprostřed návsi není na první pohled ničím zajímavá – je to obyčejně vyhlížející stavení s nepříliš stylovou břízolitovou fasádou. Když ale projdete železnou branou, ocitnete se na dvoře venkovského statku, kde se jakoby zastavil čas. Na obytnou část chalupy navazují stáje, chlévy, stodola a za stodolou nádherná zahrada s ovocnými stromy a trávníkem, který nezná elektrickou sekačku, takže na něm dosud rostou i luční kytky. Chalupa zkrátka stále neztratila své kouzlo, protože se její majitelé nesnaží přetvořit si ji k obrazu svému, ale naopak mají v úmyslu vracet jí postupně charakter minulých let.

Díky lásce majitelů ke starým časům jsou stodola i bývalé chlévy plné starého nábytku, židlí, dveří, stylových hodin i kuchyňského nádobí. A to je možná také ten důvod, proč si výtvarnice a designérka Marta Kačorová tuto chalupu zamilovala už během prvního televizního natáčení v létě loňského roku. Nejprve přetvořila bývalý včelín na zahradě na útulný letní domek ve francouzském stylu. Později pomohla paní Kateřině proměnit místnost s laminátovou kuchyňskou linkou z NDR ve stylovou venkovskou kuchyni.

„Do třetice všeho dobrého i zlého,“ reagovala Marta Kačorová na další výzvu k televizní spolupráci, i když ji přání majitelů malinko zaskočilo. Pomoc si tentokrát vyžádala nejmladší členka rodiny, devatenáctiletá Bára. Jejím snem bylo vytvořit ze staré stáje, která v současné době slouží jako kotelna, společenskou místnost ve stylu irského pubu.

Marta zprvu zaváhala, ale nakonec souhlasila. Možná ji přesvědčil i fakt, že zdiměřická chalupa v minulosti opravdu sloužila ne jako klasická hospoda, ale jako vesnická nálevna. Ve špýcharu dokonce majitelé chalupy našli starou mosaznou pípu. Mezi kameny původní dlažby je pak možné objevit zašlapané korunky od piva, které štamgasti posedávající na lavičce pod okny jednoduše odhazovali na zem.

Kam s kotlem?

Největším oříškem pro designérku byla úprava prostoru. Společenská místnost by měla vzniknout v bývalé stáji, která momentálně slouží jako kotelna. Hliněná podlaha je částečně vybetonovaná, kdysi bílé zdi jsou místy vlhké a původní stropní klenby překryté několika vrstvami omítek a malby. Součástí stáje-kotelny jsou i zbytky kamenných žlabů, které kdysi sloužily ke krmení a napájení zvířat, a hlavně funkční kotel na tuhá paliva, který se využívá k vytápění chalupy.

Je jasné, že podlaha, zdi i klenby se dají opravit, žlaby je třeba odstranit, ale kotel bude muset zůstat na svém místě. To by ale nebyla Marta, aby něco nevymyslela! Kotel oddělí přepážkou z několikerých starých dveří, které jsou uskladněny ve stodole. Jedny budou funkční, ostatní součástí stylového baru.

Stavební úpravy

Stavebních prací se ujal odborník, rodinný přítel pan Libor, který už v chalupě opravil či postavil nejednu zeď. Tentokrát se spolu s majiteli pustil do rekonstrukce podlahy. Za použití mechanizace odstranil staré části betonu i vrstvu zeminy a podlahu vyrovnal. Pak na vyrovnanou plochu položil izolaci a podlahu znovu vybetonoval. Potom velmi pracně, ale s citem, obnovil stropní klenby. Kousek po kousku odstraňoval zbytky omítek, čistil původní cihly i spáry mezi nimi.

Protože by betonová podlaha působila příliš stroze a nová dřevěná by znamenala velkou investici, kterou si majitelé nemohli dovolit, zvolila Marta netradiční řešení. Rozhodla se využít půdovek, rovněž uskladněných ve stodole.

Půdovky jsou jednou pálené cihlové dlaždice, které dříve sloužily volně ložené na půdách jako protipožární opatření. Jejich výhodou je velmi zajímavý, trochu nepravidelný povrch. A právě proto, že nejde o rozměrově naprosto přesnou standardní dlažbu, zvolila Marta také nestandardní způsob pokládky. Na betonový a odizolovaný podklad upevnila rošt ze smrkových trámů, který vytvořil na podlaze čtverce, do kterých pak nalepila půdovky. Ty se musely před pokládkou důkladně očistit. Protože kdysi skutečně sloužily několik desetiletí na půdě, byly kromě špíny a prachu pokryté také pořádnou vrstvou sazí. Tady přišel ke slovu obyčejný ocelový kartáč, kterým Bára se svým přítelem Kubou trpělivě několik dní čistila jednu půdovku za druhou. Nová podlaha se musela ve finále ještě napenetrovat.

Dřevo, cihly a hlavně něco zeleného

Už v době stavebních úprav začala Marta vybírat a postupně renovovat nábytek do interiéru. Samozřejmě využila pokladů ze stodoly a chléva. Židle „tonetky“ či nádherné skříňky stačilo jen vyčistit, někdy slepit, sklížit a znovu natřít. Ale použít se daly i staré hodiny a lampy. A protože Marta zařizovala místnost na přání Báry v irském stylu, držela se charakteru zeleného ostrova. Podle tradice tam 17. března, kdy Irsko slaví svátek svého patrona, svatého Patrika, musí mít na sobě něco zeleného i ten největší morous a nepřítel všech svátků a oslav. Převážnou část zrenovovaného nábytku tedy Marta natřela na zeleno.

Irové nejsou národem krejčích, přesto se velmi často v irských hospodách, a to dokonce i v těch v samotném Irsku, objevují stolky vyrobené ze starých šicích strojů. Snad by se tato charakteristická součást interiérů v irském stylu dala vysvětlit tím, že řada skutečných irských hospod fungovala do poloviny minulého století jako výčep piva a současně i jakési „technické smíšené zboží“. S pintami guinnesse nabízely hospody i potřeby pro farmáře – třeba součástky k traktoru nebo motyky na pole. Podobný stolek se tak pochopitelně objevil i v nově navrženém interiéru ve Zdiměřicích.

Nedílnou součástí Bářiny vysněné místnosti byly i stylové doplňky: lampy, gramofon a hlavně spousta obrázků na zdi. Tady designérka využila starých fotografií majitelů chalupy. Některé zarámovala a některé zapaspartovala. Použila i velmi netradiční, tzv. „asfaltové pasparty“. Tato technika vznikla zcela náhodou během stavebních úprav. Aby mohla Marta se svými pomocníky šlapat na ještě ne zcela zaschlou izolační vrstvu podlahy, položili na ni provizorně papírové kartony. Na ně se otiskla asfaltová vrstva izolace. Takto netradičně ozdobené kartony pak Marta při paspartování fotografií zužitkovala.

Svatý Patrik by se radoval

Přestože stavební úpravy i renovace nábytku trvaly několik týdnů, pokládku půdovek a zařízení celé místnosti včetně nové výmalby stihla Marta společně s majiteli chalupy během jediného víkendu. V neděli večer Bára mohla uspořádat v novém pokoji první chalupářský večírek. A Marta tvrdila, že svatý Patrik by měl určitě radost. *

TEXT: JANA STRÝČKOVÁ
FOTO: ONDŘEJ KAŠPAŘÍK


Komentáře

Napsat komentář