Chalupa a zeleň


Ke staré chalupě patří hezká zahrádka, plná květin a bylinek, ale také stromy – mladé i ty dožívající. Vysokých stromů se ale bohužel mnoho lidí bojí.

K chalupě nepatří túje, ale ovocný strom!

Chalupě jednoznačně sluší bujná zeleň. Hodně českých zahrádek bylo v minulých desetiletích příliš strohých. Taková typická zahrádka vypadala většinou tak, že kolem domu byly veškeré plochy vydlážděny nebo vybetonovány. V předzahrádce, oplocené drátěným plotem, byl obdélníkový záhonek s nějakými květinami, nasázenými do pravidelných řad, a okolo rostly plazivé jalovce, stříbrné smrčky, túje a další, často exotické jehličnany. Cílem bylo především, aby se nemusely prořezávat a nepadalo z nich listí. Na větších mohly být i záhony se zeleninou a trávník, občas nějaké jezírko s trpaslíkem, hlavně však žádné velké stromy, maximálně ovocné zákrsky, které by ničemu nestínily. Taková zahrádka je možná jednodušší na údržbu, je však trochu nudná a ke staré chalupě se nehodí.

Popínavá zeleň dokáže dům zkrášlit

Především na venkově mají Češi zvláštní zvyk: nemají rádi velké stromy a cokoliv, z čeho padá listí. Když koupí starý dům, bývá často prvním krokem vykácení všeho, co na zahradě je, což je velká škoda. U chalupy mohou růst téměř dožilé ovocné stromy, vždyť může jít o zajímavé staré odrůdy! Je dobré je prořezat, případně pohnojit, ale také si počkat, jaké budou plody. Je znám případ, kdy nový majitel vykácel vše, co bylo na zahradě, a zbavil se tak nevědomky i úžasné meruňky, jejíž plody obdivovalo půl vesnice.

Staré stromy jsou krásné a poskytují v létě blahodárný stín. Lavička pod vysokou jabloní či hrušní porostlou lišejníkem k chalupě zkrátka neodmyslitelně patří.

Nemusí všechno růst v řádcích

Má-li být zahrádka hezká a zajímavá, dýchající starými časy, je dobré trochu popustit uzdu fantazii, netrvat na dokonalosti, ale zkombinovat stromy, keře, trvalky, bylinky i zeleninu a ponechat jim trochu volnosti, jako tomu bývalo ve starých předzahrádkách chalup, anebo třeba na francouzském venkově. Základem úspěchu je především vysadit rostliny na stanoviště odpovídající jejich nárokům. Mnohé květiny se pak samy vysemeňují a nepředvídatelně se tak stěhují, přetékají přes plot či prorůstají v malebnou džungli – a to právě dodává zahradě na útulnosti a překvapivosti.

Rostliny s květy v růžových a fialkových tónech očím lahodí

Vytváření zahrady je velké nekončící dobrodružství. Člověk časem zjistí, čemu se kde daří, co vedle čeho roste a co naopak musí oželet. Těm, kteří nemají čas se o zeleň starat, lze doporučit i zcela nenáročné druhy rostlin, které na místě vydrží mnoho let a které vyžadují minimální péči, pokud se zahrádka správně založí. Některé druhy trvalek jsou dlouhověké a na zahrádkách osvědčené, například pivoňky, plamenky, srdcovky, růže a mnoho dalších. Můžeme experimentovat s druhy, které rostly na zahrádkách za časů našich prababiček a které jsou nyní již méně známé.

I z nevelkého pozemku obráceného na sever lze vytvořit úžasnou zahrádku – stačí vybrat správné druhy rostlin a poskytnout jim odpovídající zeminu.

Pozemek ve svahu

Více přemýšlení vyžaduje svažitý pozemek, můžeme ho však rozčlenit zídkami a terasami a výsledek je pak o to zajímavější. Buď může jít o klasické opěrné zdi, nebo můžeme například z kamenů vyskládat suchou zídku s mírně ubíhajícím lícem (zhruba do jednoho metru výšky, 30 – 50 cm šířky). Škvíry mezi kameny zaplníme zeminou a osázíme suchomilnými rostlinami (např. bylinplochách kami), takže když zídka zaroste, stane se velmi pěkným zahradním prvkem. A i když se časem postupně rozpadne, zbude z ní jakýsi přírodní svážek.

Je dobré udělat jí základek alespoň do hloubky 40 cm, vyskládaný z kamene. Jakmile však chceme vytvořit i zděné schody, musíme je zpravidla již důkladněji založit na betonový základ, nejméně do nezámrzné hloubky 80 cm.

Nebojme se stromů!

Velké stromy, aby nestínily příliš, je dobré umísťovat s ohledem ke světovým stranám. Pouze některé druhy není radno sázet zcela blízko domu (např. břízu či dub), protože jejich kořeny mohou způsobit základům domu potíže. To však neplatí pro menší stromy, keře, popínavé rostliny či květiny.

Krása popínavek

Existuje řada pověr o popínavé zeleni – že způsobuje vlhkost domu, láká k domu hmyz nebo myši. Není to však pravda, účinky popínavek jsou spíše pozitivní. Rostliny svými kořeny spotřebovávají vlhkost, která by jinak u domu zůstala.

Cihlová dlažba a zahradní nábytek s patinou spolu s okolní bujnou zelení vyvolávají dojem útulnosti

Pomocí popínavých rostlin nejlépe zkrášlíme holé zdi dvorku a proměníme je v zelené stěny, lahodící oku a měnící k lepšímu klima v okolí domu. Fasáda zakrytá listovím je dokonce lépe izolovaná proti povětrnostním vlivům a dům o mnoho lépe vypadá. Pokud použijeme například břečťan, je dům zelený i v zimě. Pouze musíme sázet tam, kde není omítka porušena, protože by pak kořínky mohly vrůstat do puklin a napomáhat erozi, a u příliš hladké fasády přidat nějakou oporu či síť. Zcela bez opory dokáže šplhat pouze břečťan, popínavá hortenzie a přísavník trojlistý.

Harmonii v zahradě dotváří oplocení i zahradní doplňky, o kterých jsme psaly v minulých článcích.

www.girsa-at.cz

TEXT: ING. ARCH. DANIELA JAVORČEKOVÁ A ING. JANA STRNADOVÁ
FOTO: ATELIÉR GIRSA AT A MARTINA LŽIČAŘOVÁ

Chalupa a zeleň


Komentáře

Napsat komentář