Celostní medicína


Všichni chceme být zdraví. Děláme proto však něco? MUDr. Josef Jonáš, zakladatel Institutu celostní medicíny v Praze, napsal: „Každý může být zdráv. Kdo není, může si za to sám.“

Co je vlastně ta celostní medicína, že její zastánce zvolil tak tvrdá slova? A nejde tak trochu sám proti sobě, když jako lékař říká, že lidé by si své zdraví měli do značné míry udržovat sami?

Celostní nebo-li holistická medicína má své kořeny v tradiční čínské medicíně. A ta vycházela z filozofie, že vynikající lékař nemocem zabraňuje, průměrný lékař léčí nemoci, které ještě nevypukly a bezvýznamný lékař léčí už existující nemoci. Čínští palácoví lékaři také dostávali plat pouze tehdy, když pacient zůstal zdravý. Z toho všeho vyplývá, že tradiční čínská medicína a podobně i celostní medicína klade velký důraz na prevenci. To samozřejmě vyžaduje aktivní spolupráci pacienta a zároveň vysvětluje zmíněný výrok MUDr. Jonáše.

Člověk jako celek

Celostní medicína je založena na principu uvědomování si propojenosti lidského organizmu, jeho vnitřních a vnějších vazeb a vzájemného ovlivňování jednotlivých orgánů. Počítá s tím, že psychický stav a způsob myšlení člověka ovlivňuje jeho fyzické zdraví a výkonnost. S tím souvisí i propojenost člověka s přírodou – člověk je chápán jako článek přírody, podléhající jejím zákonitostem. K dalšímu principu patří kauzální (příčinný) přístup – hledání a léčba příčiny onemocnění a nejenom odstraňování jeho příznaků (např. bolesti).

Rozdíl mezi klasickou a celostní medicínou je v úhlu pohledu. Klasická neboli ortodoxní medicína pohlíží na problém jako takový, tedy bolavé koleno, páteř, zánět v krku apod. Naopak celostní medicína vnímá člověka jako celek – komplexní mechanizmus.

Analýza a syntéza

Moderní klasická medicína si zaslouží velkého uznání. Dosáhla skvělých úspěchů například v chirurgii, neurochirurgii, ortopedii či kardiologii, a to v případech, kdy došla nemoc do stádia patologických změn. Jenomže těmto závažným onemocněním by se dalo předejít nebo alespoň oddálit jejich nástup, kdyby pacient v průběhu svého života dodržoval určité zásady. Klasická medicína se stále více profiluje do jednotlivých oborů, ale zapomíná, že všechno souvisí se vším.

Racionální analytický (rozebírající) přístup klasické medicíny doslova rozpitval, rozškatulkoval a atomizoval lidské tělo. Kdysi celistvá oblast lékařských věd se dnes rozpadá nejméně na 300 samostatných disciplín. Ano, specializovaní lékaři dosahují vynikajících úspěchů v „odstraňování závad“ v jednotlivých částech lidského těla. Jenomže ve své úzké specializaci ztrácejí celkový pohled na nemocného i jeho nemoc. Chybí syntéza (spojení, sjednocení) neboli celistvost. Chybí snaha zjistit, proč k nemoci došlo, nesouvisí potíže jednoho orgánu s poruchou jiného? Jaká je prvotní příčina toho, že se něco v těle pokazilo? A tak se stává, že chodíme k lékaři, bereme léky, ale stejně se cítíme špatně. Nemoc neustupuje a přechází do chronického stádia. Prášky utlumí bolest, sníží vysoký tlak, ale léčíme se?

Harmonie a detoxikace

Čínská medicína stejně jako tradiční indická medicína ajurvéda vychází zjednodušeně řečeno z teorie, že nemoc začíná, když dojde k porušení harmonie v osobnosti. Je tím myšlena duševní i fyzická rovnováha člověka. Tuto přirozenou rovnováhu má tendenci narušovat mnoho vnějších i vnitřních faktorů, které na nás působí. Například silné emocionální stavy, způsob stravy, nedostatek pohybu, znečištěné životní prostředí, fyzická traumata, stresy v zaměstnání, krize v rodině a podobně.

MUDr. Josef Jonáš došel k závěru, že obnovení naší rovnováhy, narušené zejména civilizační činností, souvisí s detoxikací. Je autorem originální a celosvětově ojedinělé metody řízené a kontrolované detoxikace organizmu. Uvádí k tomu: „Stejně jako zdravověda dospěla před několika staletími k poznání, že středověké životní špinavé prostředí je příčinou moru a tyfu, tak současná doba je zralá na poznání, že jedy pocházející z civilizačních činností jsou příčinou dnešních chorob.

Se středověkou špínou si poradila komunální a osobní hygiena – a s civilizačními chorobami si může poradit jedině nový přístup k léčbě, vnitřní hygiena našeho těla. Jako kdysi vznikl hygienický průmysl, bude muset vzniknout další obor, sofistikovaná činnost k očistě lidského organizmu od toxinů…“

Myšlení a nemoc

Na počátku všeho je myšlenka. Každá věc, kterou člověk kdy vytvořil, vznikla nejprve jako pouhý nápad, často dokonce dost nedůvěryhodně vypadající. A protože univerzální zákony platí vždy a všude, proč by tomu tedy mělo být jinak, pokud jde o zdraví a nemoc? Nemoc může být jednoduše otiskem našeho uvažování ve hmotě, tedy těle, které nás potom bolí a trápí, aby nás upozornilo, že něco děláme špatně.

Dnes už lékařská věda připouští, že velké starosti a dlouhodobý stres mohou být příčinou vzniku žaludečních vředů. Ale také naopak například nemocný žaludek mění určitým způsobem povahu člověka. Všechny cesty jsou průchodné oběma směry. Američtí vědci sledovali psychické projevy nemocných se zhoubnými nádory. Konstatovali, že každý postižený orgán má na svědomí jiné psychické projevy. Jinak přetváří psychiku nádor slinivky břišní, jinak nádor tlustého střeva. Potvrzuje se, že skutečně existuje propojenost fyzické a duševní sféry našeho života. Víme o případech, kdy silné chtění uzdravit se a víra, že je to možné, doopravdy vedly k úspěchu i ve zdánlivě beznadějných situacích. Každé léčení probíhá v závislosti na víře pacienta v uzdravení. To, co vtiskne naše vědomé myšlení do podvědomí, se v našem životě realizuje.

Naučíme se žít zdravě?

Je velmi důležité, abychom měli vysoce specializované lékaře, kteří svými zákroky zachraňují životy lidí. Potřebujeme ale i lékaře, kteří vnímají lidské tělo jako naprosto dokonalé, ale přitom tak nesmírně složité, individuální a propojené s psychikou, že k němu při léčení zásadně přistupují celostně. Potřebujeme lékaře, kteří nám poradí, jak léčit nemoc, která ještě nevypukla. Lékaře, kteří nemocem zabraňují. A chceme-li být doopravdy zdraví, udělat něco proto, abychom lékaře nepotřebovali. Být víc zodpovědni za své zdraví a naučit se žít v harmonii. Jsme totiž v rozporu. Chceme být zdraví, ale děláme spoustu věcí tak, abychom onemocněli.

Kardiolog N. Amosov napsal, že buňka vlastně nemůže onemocnět, je-li zásobována kvalitním energetickým a stavebním materiálem. Za drtivou většinu chorob si člověk může sám svou nenasytností, nerozvážností a leností. Navykli jsme si mluvit asi takto: Chytil jsem chřipku, dostal jsem angínu, udělal se mi ekzém. Ale kdybychom k sobě byli upřímní, zněla by správná formulace jinak: způsobil jsem si, přivodil jsem si. Celostní medicína se zabývá celým životem pacienta. A na nás je, abychom způsob myšlení a života sladili s přirozenými rytmy přírody, potřebami našich emocí i těla a naučili se žít v harmonii se sebou i s okolím. Vystihl to již filozof a umělec Bernard Shaw: „Naučili jsme se létat v povětří jako ptáci, potápět se jako ryby. Zbývá jediné, naučit se žít na zemi jako lidé.“

www.institut.celostnimedicina.cz, www.sweb.cz/naturcentrum.salvea/, www.home.tiscali.cz/mariacentrum, www.empatia.cz

TEXT: PETR PETŘÍČEK
FOTO: ARCHIV

Celostní medicína


Komentáře

Napsat komentář

DESATERO CELOSTNÍ MEDICÍNY

Pro potřeby sekce Holistické medicíny Českého komitétu pro vědecké řízení sestavil MUDr. A. Willant (kráceno redakcí):

  1. Každý pacient je jednotou duše, mysli a těla.
  2. Každý člověk je originál – léčení jakékoli nemoci vyžaduje odlišný, svým způsobem originální terapeutický postup.
  3. Je třeba léčit člověka, nikoli nemoc – vlastně neexistuje žádná nemoc, nýbrž jen nemocní lidé, protože nemoc potřebuje člověka, aby mohla existovat.
  4. Každá nemoc má určitý vývoj – především u chronických chorob platí, že léčení vyžaduje kontinuální, v čase odlišnou léčbu.
  5. Holistická medicína respektuje zákon rovnováhy, který je základním zákonem vesmíru a platí i pro naše tělo.
  6. Holistická medicína jde po příčině nemoci.
  7. Noli nocere, především neškodit.
  8. Při jakémkoli rozhodování je na prvním místě vždy zájem pacienta.
  9.  Holistická medicína se nebrání použití jakýchkoli metod, pokud neškodí a jsou účinné, i když jejich vědecké potvrzení je sporné.
  10. Podstatou úspěšného léčení je aktivní angažovanost nemocného v procesu uzdravování.