Budičovice


Osada Budičovice, patřící pod nedalekou obec Skály, leží asi 5 km severozápadně od Protivína. Okouzlí vás svou návsí, lemovanou ze tří stran usedlostmi, stavěnými v duchu tzv. selského baroka.

Malebná budičovická náves je od roku 1994 památkovou zónou

Vesnička se rozrostla na mírném svahu nad Skalským potokem. Na jižní straně, tedy nahoře za posledními domky, vykukují zalesněné svahy krajních výběžků Pošumaví, severně se rozkládá mírně pahorkaté polesí zvané Hůrka s nejvyšším bodem Skalský vrch (475,8 m). V písemných pramenech se Budičovice poprvé připomínají k roku 1399.

Z ruky do ruky

Zmínka o této malé vsi s dvorcem se objevuje v písemných pramenech v době, kdy byla v majetku jistého Oneše či Onsoniho z Budičovic. Další záznam je z roku 1462, kdy Budičovice patřily Matěji Zákovi. Zhruba sto let nato pak rytíři Václavu Želízkovi z Tourového, který je prodal Vilému Čejkovskému z Čejkov, pánu na Božovicích. Když se omajetek dělili jeho tři synové, nemohli se porovnat a začali jeden za druhým dědictví prodávat. Dva z nich Štěpánu Vamberskému z Rohatce, který zboží prodal v roce 1590 obci Písecké, třetí je této obci prodal za 3150 kop grošů přímo. Písečtí drželi Budičovice jen do roku 1623. Pak jim byly statky zkonfiskovány za to, že neuznali Ferdinanda II. králem a přidali se k odbojným stavům.

Podávací otvor pod polovalbou klasicistního domu čp. 2 naznačuje, že se krmení pro dobytek skladovalo i nad tímto pěkným obytným prostorem

I po Bílé hoře šly Budičovice z ruky do ruky. Připomeňme jen, že roku 1654 bylo ve vsi dvanáct usedlostí. Posledním feudálním panstvem zde byli Schwarzenberkové, kterým vesnice patřila až do pozemkové reformy v roce 1923.

Budičovice jsou téměř srostlé s obcí Skály, pod kterou dnes spolu s osadami Dvorce a Božovice patří. Dvojí číslování domů však připomíná, že bývaly obcí samostatnou. Ta menší, nízká čísla, jsou původní a označují postup zástavby v této lokalitě, vyšší čísla navazují na orientaci Skalskou.

Hlubocká architektura

U neorománské kapličky je litinový kříž a památník obětem 1. světové války

Díky poloze Budičovic mimo hlavní dopravní trasy se zde dochoval ojedinělý soubor lidové architektury, jeden z nejkrásnějších na jihu Čech. Právem byl v roce 1995 prohlášen vesnickou památkovou zónou. Usedlosti jsou hmotově i dispozičně dobře zachované. Byly postaveny nebo na starších základech rekonstruovány v letech 1837 až 1902, tedy v době rozkvětu selského baroka. Formou patří k tzv. blatskému domu, konkrétně k architektuře hlubockých (zbudovských) blat, která se vyznačuje oproti soběslavsko-veselské oblasti vyšším podílem kamenného zdiva oproti cihelnému.

V Budičovicích se uplatnily prvky barokní i empírové. Statky bývají umístěny čelní stranou k návsi nebo cestě, kde se střídají dům – špýchar. Štuky většinou zdobí celé průčelí i špýchar, stejně jako vjezd s postranní brankou. Charakteristický je zejména výrazně zvlněný obrys štítových ramen.

Procházka po návsi

Hlavní skupina budičovických statků a domů je rozložena okolo svažité polootevřené návsi. Při vstupu od severu, tedy od Skalského potoka, mineme vpravo statek, který už téměř podlehl zubu času. Poněkud lépe je na tom bílá usedlost čp. 14 (Skály 119) šikmo naproti. Oči návštěvníka však už přitahuje severovýchodní fronta domů nad ní.

Klenutá brána usedlosti čp. 1 je završena štítovým nástavcem se zvednutými okraji křídel; v nástavci uprostřed hlídá vjezd stylizovaný anděl

Sousední světle zelený statek nese číslo 1 (Skály 67). V průčelí má sice letopočet 1902, ale jde zřejmě o datum pozdější rekonstrukce. Soudě podle klasicistní fasády vznikl minimálně o padesát let dříve. Potvrzuje to i datace klasicistního domu čp. 2 (r. 1853) s lizénovým rámem a polovalbou. Nižší sýpka s hladkým štítem a štěrbinovými větracími otvory je zřejmě starší než obytný dům.

Příkladně renovovaná je i sousední blankytně modrá usedlost čp. 3 (Skály 110). Dům má ladně tvarovaný štít zvoncovitého tvaru a v nadpraží oken výrazné zvlněné římsičky. Štít sýpky, která je zdobena jinými štukovými detaily než dům, i nástavec nad klenutou bránou mají zvednuté okraje křídel, což je charakteristické pro blatský dům v oblasti Vodňanska.

Usedlost čp. 12 na jihozápadní straně návsi prošla citlivou obnovou

Na protější straně zaujme hlavně usedlost čp. 12 (Skály č. 117) s polovalbou a dvěma po obou stranách domu umístěnými bránami. Při mojí první návštěvě krylo fasádu lešení, ale i tak bylo v jeho bělošedé omítce vidět nad okny přízemí pěkně zvlněné římsy. Při podzimní cestě už jsem mohla pořídit jejich detail i štít s vročením 1841. Za ním je na kopečku zasunutá pěkná klasicistní chaloupka čp. 11 (145).

Na kopečku na jihovýchodní straně návsi stojí několik mladších přízemních podélně orientovaných usedlostí. Některé jsou již částečně zmodernizované, mají velká trojdílná okna, ale půvab návsi, na níž za sto padesát let naštěstí nevyrostla žádná novostavba,
nenarušují.

TEXT A FOTO: MARIE RUBEŠOVÁ

Budičovice


Komentáře

Napsat komentář

KDYŽ SE ŘEKNE…

BLATSKÝ DŮM
Jde o dobovou formu jihočeského zděného domu vytvořenou na Blatech (oblast, kde se těžily a sušily rašelinné cihly – borky – na topení; po vytěžení zde vznikly močály, jejichž vysušením se opět získala zemědělská půda). Kolem poloviny 19. století se na štítech domů, špejcharů i při výzdobě bran na soběslavskoveselských i na hlubockých (borkovických) Blatech uplatnily prvky slohové barokní a klasicistní architektury. Vynikají bohatou štukovou výzdobou, obvykle vystupující z barevně tónovaného základu.

Ve štítě špejcharu čp. 3 odděluje poslední část nástavce čabrakové podřímsí, typické pro tuto oblast