Bezpečná vzdálenost?

Rubrika: Auto

Pokud sedíme za volantem a řítíme se silnicí, může mít příliš malý odstup mezi auty bohužel příliš velké následky.

Při malé vzdálenosti mezi vozidly nemusí v případě nutnosti řidič druhého vozu stačit včas a bezpečně zastavit

Malý odstup od před námi jedoucího vozidla mnohdy vede k těžkým nehodám. Tato rizika přitom můžeme podstatně snížit dodržením několika jednoduchých zásad. V prvé řadě si musíme uvědomit, že přírodní zákony jsou platné za všech okolností a že lidské schopnosti mají své hranice.

Co říká zákon?

Zákon o provozu na pozemních komunikacích řeší problematiku vzdálenosti mezi vozidly ve svém paragrafu devatenáct, který v prvním odstavci říká: Řidič vozidla jedoucí za jiným vozidlem musí ponechat za ním dostatečnou bezpečnostní vzdálenost, aby se mohl vyhnout srážce v případě náhlého snížení rychlosti nebo náhlého zastavení vozidla, které jede před ním.

Naše pravidla silničního provozu tak bohužel (na rozdíl od pravidel třeba německých) nestanoví bezpečnou vzdálenost od vozidel jedoucích vpředu jednoznačně. Je na řidiči, aby si ji určil podle svých zkušeností sám v závislosti na rychlosti vozidla, stavu vozovky, brzd, pneumatik apod. Všeobecně lze říci, že vzdálenost musí být taková, abychom mohli včas snížit rychlost, popřípadě zastavit vozidlo, jestliže sníží řidič jedoucí před námi náhle rychlost jízdy nebo vozidlo náhle zastaví. Stejné pravidlo je povinen zachovat i řidič, který předjíždí, i pro vozidlo za sebou. Mnoho lidí však toto pravidlo vůbec nezná, popřípadě neví, jakou vzdálenost je třeba vlastně dodržovat.

Bezpečná vzdálenost

Odborníci se shodují, že vozidla by měla udržovat vzdálenost, kterou urazí při dané rychlosti za dvě sekundy – což je například při rychlosti 50 km/h – 28 m, 90 km/h – 50 m, 130 km/h – 72 m. Takovéto poměrně jednoduché pravidlo dvou sekund umožňuje řidiči velmi snadno tuto vzdálenost kontrolovat. Samozřejmě nemusíte sledovat těžko měřitelnou vzdálenost v metrech, ale zkontrolovat to, jak jsme vzdáleni od automobilu před námi, je možné celkem jednoduše – vyhlédneme si pevný bod u silnice (dopravní značku, kilometrovník, strom apod.), a když jej auto před námi mine, odpočítáme si v duchu dvě sekundy, které musejí minimálně uplynout, než k tomuto bodu dojedeme my se svým vozidlem. Stačí k tomu tedy jen v duchu jednoduše odpočítat jedenadvacet, dvaadvacet… Je-li interval, než přijedeme ke zvolenému bodu, větší než dvě sekundy, jedeme v bezpečné vzdálenosti. Uvedené hodnoty platí ale jen pro ideální, suchou vozovku. Jestliže je vozovka kluzká, je zapotřebí interval podstatně prodloužit, právě tak jako za snížené viditelnosti. Lidské vidění je totiž v noci nebo za mlhy podstatně sníženo.

V kritických situacích rozhodují o tom, jestli dojde k dopravní nehodě nebo ne, často zlomky vteřin. Jak vyplynulo ze studií, přibližně 60 procent všech nárazů zezadu a téměř třetina čelních srážek by se vůbec nemuselo stát, kdyby mohl řidič zareagovat o půl sekundy rychleji. V provozu je přibližně třetina nehod způsobena najetím vozidla a čelní srážkou. U nehod způsobených najetím vozidla jich více než dvě třetiny vznikají nepozorností, za dalších jedenáct procent může nedodržení bezpečné vzdálenosti a u devíti procent je nedodržení bezpečné vzdálenosti jediným důvodem.

I rychlá reakce může být pomalá

Při jinak optimálních podmínkách je v rychlosti do 50 km/h reakční doba řidiče zhruba jednu sekundu, v rychlosti do 100 km/h přibližně dvě sekundy a v rychlosti přes 100 km/h nejméně tři sekundy. Ve všech případech pak musíme připočítat nejméně jednu sekundu na prodlevu brzd a další pak na stav vozovky. Dodržení dvousekundové vzdálenosti od před námi jedoucího vozidla je tak opravdu minimální. Ke všemu si ještě připočítejte nejméně dvojnásobek času při jízdě na sněhu, trojnásobek při zhoršené viditelnosti apod. Zdvojnásobit odstup bychom měli i tehdy, když nevidíme průhledem přes vozidlo, jedoucí před námi (nákladní auto, dodávka s plnými zadními dveřmi, osobní vůz s roletkou na zadním okně nebo tmavými skly apod.). Ne nadarmo platí v některých státech striktní omezení povolené maximální rychlosti za snížené viditelnosti a ztížených podmínek.

Výzkumy také ukázaly, jak významné jsou pro nutný dostatečně velký odstup změny v zatížení vozidla, které dokážou zcela změnit jízdní dynamiku, právě tak jako jízda s přívěsem. Bezpečnou vzdálenost bychom tedy rozhodně neměli podceňovat.

Moderní systémy pomáhají

Moderní systémy dokážou zaměřit vpředu jedoucí vozidlo a upozorní na nebezpečí v případě malé vzdálenosti mezi automobily

Nejmodernější automobily nabízejí řidičům komfort v podobě nejrůznějších asistenčních systémů. Patří sem třeba systém Adaptive Cruise Control (ACC) od společnosti Bosch, který rozezná vozidla jedoucí vpředu, stanoví jejich rychlost a automatickým řízením brzd a motoru udržuje bezpečnou vzdálenost závislou na rychlosti naší jízdy. Jakmile se v měřené oblasti už nenachází žádné vozidlo, zrychlí systém na předem navolenou rychlost. Tímto způsobem integruje systém automobil harmonicky do proudu vozidel. Nenechá jenom dojet řidiče uvolněně do cíle, ale také zvyšuje jeho pozornost na aktuální dění v provozu.

Další asistenční systém například podporuje řidiče v případě hrozící dopravní nehody, a to tak, že se brzdný systém předem připraví na nouzové brzdění. Řidič tuto skutečnost v první fázi ani nepostřehne – systém sám preventivně zvýší brzdný tlak, brzdové obložení se přiblíží k brzdovým kotoučům a hydraulický brzdný asistenční systém přechází do “stavu pohotovosti”. Jakmile řidič začne brzdit, brzdy zareagují velmi rychle, s optimálním zpožděním, a dráha nutná k zastavení tak bude co možná nejkratší. Jestliže řidič brzdit nezačne, stav pohotovosti se zruší. Naopak v případě nebezpečí nárazu do vozidla jedoucího vpředu systém sám začne brzdit tak, aby intenzita nárazu byla co nejnižší, případně k němu ani nedošlo.

Tyto asistenční systémy jsou v současnosti montovány do vozidel vyšších tříd, ale nedávná historie ukázala, že bezpečnostní systémy vozidel – třeba ABS, ESP apod. se velice rychle dostávají i do vozů menších a jsou i součástí dohod automobilek o povinném používání, čímž dochází k dalšímu zvýšení bezpečnosti jízdy.

TEXT: JIŘÍ SVOBODA
FOTO: ARCHIV

Bezpečná vzdálenost?