Plánujete zimní zahradu? Postavte ji tak, aby rozšířila obytný prostor

Ukázka využití jednoduché kovové konstrukce přístavby s vnitřními závěsy, jimiž lze snadno regulovat sluneční světlo, foto: Shutterstock

Zimní zahradamůže být v rekreační nemovitosti zajímavou místností navíc, která rozšiřuje obytný prostor, zlepšuje tepelný komfort a propojuje interiér s okolní přírodou.

Je důležité vědět, že z kdysi luxusní a pro mnohé prakticky uvažující lidi možná zbytečně nákladné součásti zámků či honosných vil dnes může být poměrně snadno zbudovatelná i praktická součást běžného domu. Moderní konstrukční systémy, kvalitní zasklení a dostupná technická řešení vám totiž umožní využívat zimní zahradu celoročně jako místo odpočinku či posezení s návštěvou mimo soukromí obytných prostor, ale i energeticky prospěšnou součást domu.

Tady jsou skla zasazena v plastových rámech, což je jedno z možných řešení, foto: Shutterstock

Co to přesně je?

Zimní zahrada by neměla být jen odkladištěm přezimujících trvalek nebo verandou s květináči. Stavařská literatura ji definuje jako specifický architektonický prvek, který kombinuje estetickou hodnotu, funkčnost i energetický přínos. Ale nejdůležitější je pojmout možnost vybudování zimní zahrady jako cestu k získání dalšího obytného prostoru, který nemusí sloužit jen k odpočinku a pěstování rostlin, ale může se stát plnohodnotnou součástí obytné zóny domu. Současné pojetí zimní zahrady se tedy liší od původně spíše reprezentačních, velkorysých a na provoz drahých oranžérií či skleníkům podobných součástí obytných sídel. Mohou sloužit jako zajímavá, praktická a energeticky udržitelná součást interiéru domu.

Detail lehké konstrukce z hliníku. Takové zahrady se často budují na klíč jako stavebnice, foto: Shutterstock

Konstrukce a materiály

Zimní zahradu obvykle tvoří prosklená přístavba nebo částečně prosklený prostor, který je stavebně propojen s hlavním objektem. Nosnou konstrukcí je v současnosti nejčastěji hliníkový, dřevěný, ocelový nebo plastový rám, do něhož se vkládají izolační skleněné výplně, standardně izolační dvojskla nebo trojskla s povrchovou tepelně izolační úpravou (tzv. Low-E), doplněná distančními rámečky omezujícími tepelné ztráty.

Střecha zimní zahrady se musí udělat dostatečně odolná vůči zatížení sněhem a mezi další specifické součásti této stavby patří řešení odvodu kondenzátu a také stínění s ohledem na předpokládané pěstování rostlin. Zvýšení tepelného komfortu a regulaci slunečního světla napomáhají vnější žaluzie, markýzy či rolety, které mohou být ovládané manuálně nebo automaticky.

Promyšlené propojení zimní zahrady se stávajícím interiérem dům prosvětlí a zvýší jeho komfort, foto: Shutterstock

Předpokládáme-li, že majitelé domů si nechají zimní zahradu vyprojektovat a postavit dodavatelsky, mělo by být součástí návrhu také přirozené i nucené větrání, které zabraňuje přehřívání v letním období a zajišťuje optimální vlhkostní režim. Zatímco přebudovat prostor na chalupě na koupelnu či standardní obytnou místnost zvládne leckterý chalupář svépomocí, zimní zahrada je v současném standardu poměrně náročnou a nákladnou stavbou. Pokud však nic nepodceníte, lze docílit výrazného omezení tepelných ztrát i vhodné kombinace výbavy, orientace a materiálů, která provoz zimní zahrady nejen zlevní, ale dokonce umožní využít její energetický potenciál.

Orientace a umístění

Aby tomu tak mohlo být, hraje zásadní roli správně zvolená orientace zimní zahrady vůči světovým stranám. Doporučuje se umístit stavbu na jižní až jihozápadní stranu domu, což umožňuje využít pasivní solární zisky v zimním období. Ale vždy záleží na možnostech, dispozicích a uspořádání domu včetně výhledu do krajiny či usazení stavby ve svahu, takže není vyloučena ani orientace zimní zahrady na východ či západ.

Důsledně je však potřeba řešit napojení zimní zahrady na nosnou konstrukci domu zejména s ohledem na to, aby nemohlo docházet k tvorbě kondenzátu nebo plísní v místě styku konstrukcí. To je opět jeden z bodů, v němž nelze příliš improvizovat a měli by ho řešit kvalifikovaní řemeslníci na základě projektu.

Volba světlých odstínů a vintage stylu může i nově postavené zimní zahradě vtisknout romantický tradiční vzhled, foto: Shutterstock

Typy zimních zahrad

Podle toho, jakým způsobem bude zimní zahrada fungovat, lze rozlišit tři základní typy zimních zahrad. Nejjednodušší variantou je sezonní (nevytápěná) zimní zahrada, která slouží svému účelu převážně od jara do podzimu a v zimním období může být temperovaným meziprostorem, oddělujícím venkovní zahradu či dvůr a obytný interiér chalupy.

Pojmete-li zimní zahradu jako rozšíření stávajících obytných prostor, je nutné plánovat tuto stavbu jako zateplenou a s možností vytápění buď samostatně, nebo napojenou na systém vytápění domu. Logicky se tak propojí s dalšími obytnými místnostmi a to je třeba zohlednit při jejím větrání a při regulaci vlhkosti, která může být zvláště při pěstování většího množství rostlin zvýšená.

Další variantou je pojetí zimní zahrady jako pěstební, zaměřené hlavně na pěstování rostlin, často s vyšší relativní vlhkostí vzduchu a specifickými mikroklimatickými požadavky. Taková zahrada může sloužit spíše v trvale obývaném rekreačním objektu, nebo bude pravděpodobně vyžadovat častější dojíždění. Případně lze na péči o rostliny někoho najmout v době, kdy nebudou v objektu přítomni majitelé.

Text: Richard Guryča, foto: Shutterstock

Plánujete zimní zahradu? Postavte ji tak, aby rozšířila obytný prostor