U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
To pravé ořechové
Kategorie: Zajímavosti | Autor: ZI
Hopkám pod stromem jako ušáček, vleču s sebou košíček a sbírám. Je nádherné odpoledne. V průzračné výšce se třpytí tělo stíhačky, jabloně jsou obalené rubínovými plody, koťata se rozvalují v záhonech chryzantém a vyhřívají si kožichy. Taky si užívám. Ve větru mi vlají vlasy a občas mi do nich přistane letec bez padáku, zato s pevnou skořápkou. Tiše zanadávám, odhopknu a sbírám dál. Dnes už je to osmý košík. Plný přesypu do přepravky. Ty pak odnáším do domu, rozmisťuju nad radiátory a vracím se zpátky pod ořešák. Je to nelítostný obr. Velikostí lze srovnat snad jen s atomovým hřibem. A plodnější je víc než naše kočka Mouratá. Zvednu oči a s obdivem se dívám do koruny. Probůh, ořechů je víc než listů! Hlava mi těžkne při pomyšlení, co s nimi: rozdat, všechno. Dobře vím, že se to nepovede. Tak trochu je to nespravedlnost, zamýšlím se. Od vedlejší lísky se žádný rok nedočkám jediného oříšku. Buď jsou rychlejší mršky veveřice, nebo si do skořápky navrtá dírku malý šestinohý nosatec a zabydlí se. Pravda, s vlašskými ořechy mi mohutně pomáhají sojky. Stačí pár dní spadlou úrodu nesbírat a pak jen shrabat vyklované zbytky. Sbírám, sbírám, vzpomínám. Vybavují se mi zimní prázdniny a babiččina kuchyně. Je v ní teplo, na kamnech stojí černá konvice s žitným kafem. Děda vytahuje z kredence sklenici s medem, piškoty a louskáček. Louská ořechy a ujídá, přitom se mu legračně hýbou uši. Na každý piškůtek mázne med a přilepí jádro. Hotovou mlsku klade na talířek. My děti se na něj díváme a těšíme se na okamžik, kdy děda plný talíř přistrčí k nám. V tu ránu na něm zbudou jen skápnuté medové slzy. Děda nasliní prst, pečlivě jím talíř vytře a znovu se pustí do louskání. Auu, do reality mě vrací nová boule na hlavě. Nechávám sbírání. Dřepnu si do trávy, opírám se o kmen ořešáku a je mi dobře. Celou dobu mě ze stodoly pozoruje Mouratá. Teď přichází její chvilka. Běží ke mně, skočí mi do klína, slastně po mě tancuje, otírá se a tulí. Probírám se jemnými kočičími chloupky. Lehounký vítr mně cuchá vlasy, mezi listy probleskuje slunce, trávy se kolébají, jakoby se celý svět mazlil. Čas ubíhá a léto se pozvolna ztrácí…
