U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Stinná zákoutí v zahradě
Kategorie: Zahrada | Autor: Ondřej Fous
Při pouhém vyslovení slova “stín” se každému z nás spustí celá řada velice rozporuplných asociací. Žít v něčím stínu, překročit vlastní stín, ve stínu lípy, zastínit vliv kohosi, stínový kabinet, stínidla a stínítka, najít volnou lavičku ve stínu… Se stinnou stránkou osobnosti ovšem nesouvisí blažený pocit z přistínění terasy u domu.
Již starověké příběhy si zahrávají s podobenstvím o výsluní, na kterém se nedá vydržet věčně. Mnohá z nových zahrad sice plní úlohu výkladní skříně na okázalém výsluní, nicméně i dnes tvoříme zahradu především k životu v ní. Stín se pak stává její vítanou součástí.
Zrození stínu
Jak se takový stín na zahradě objeví? Kde se pořizuje, pokud tam už zrovna nepadá sám od sebe? Kromě domu a drobných staveb jsou v zahradě nejcennější devizou vzrostlé stromy. S trochou nadsázky lze dokonce říci, že v určitém okamžiku jsou hodnotné jakékoliv stromy.
Stavebníci mají po dokončení domu tendenci vnímat zahradu velmi staticky. Opak je pravdou, zahrada se velmi výrazně během několika let umí měnit. Majitelé starých chalup s dříve založenými zahradami to znají sami nejlépe. Sázení a kácení prostě k životu tak nějak patří a trocha dynamiky přinese jen vítanou změnu. Hrubou chybou je pak vykácení všech stromů na pozemku s tím, že si zahradu uděláme podle sebe. Likvidujeme tak po léta utvářené mikroklima, které bylo pro další růst rostlin nepochybně příznivější. Staré ovocné stromy, vzrostlý ořešák nebo i smrk mohly dát zahradě alespoň po nějaký čas patinu, nemluvě o dubech a lípách.
Vinit stromy z toho, že z nich padá listí, to je jako být celý život naštvaný na to, že se ráno musím oblékat a večer svlékat. Na listnáčích zkrátka poznáte, že je jaro nebo podzim. A práce k zahradě patří, pokud je živá. Radost z toho, že vám něco roste zdárně pod rukama zakončíte každý rok tím, že sklidíte plody a shrabete listí. Až si v zimě dáte lipový čaj nebo vykoupete nožky v odvaru z dubové kůry, vzpomeňte si na velikána v zahradě, často staršího než vy sami.
Při hledání stínu nezapomeňte vedle stromů také na loubí a pergoly porostlé popínavkami. V krátkém čase pomůžou k útulnosti a dají i novým konstrukcím pocit zabydlenosti. Se stínem se to ale nesmí přehánět. Pokud máte v pravé poledne zastíněnu asi třetinu zahrady, měla by hra tmavých a světlých míst působit přívětivě. Zbývá pak dost možností na výběr, kam si posunout lehátko s knížkou, kde hrát “člobrdo” a kde chytat bronz.
Nezapomeňte také na to, že na jaře a na podzim, kdy nás slunce těší nejvíce, opadavé listnáče teprve raší nebo již opadávají. V plném létě nás před palčivými paprsky také nejvíce chrání. Posuďte sami: je větší pohoda jednou ročně shrabat listí nebo celé léto každých deset minut vstávat a štelovat slunečník?
Hajní partie
Jistě není těžké vybavit si atmosféru lesního přítmí a jakési vlhce temné nálady. Takový obraz se blíží hajním podmínkám a přesto se od nich výrazně liší. Slovo háj trochu vymizelo z našeho slovníku, ale tohle prostředí známe z letitých parků, okrajů lesů nebo vilových zahrad z první republiky. Trochu více slunce, hry světla a stínu, spíše vlaho než mokro. Výrazy jako hajničky nebo stínomilné trvalky pak označují rostliny, které se na takové stanoviště vážou.
Každá rostlina má někde své původní stanoviště a o tom, jaké odchylky od něj snese, vede se zahradníkem sáhodlouhé diskuse. Vysokou toleranci má například kapraď nebo konvalinka, poměrně specifické podmínky vyžadují ovšem relativně podobní pérovník a kokořík. V hajním prostředí najdeme místo s bloudivým stínem nebo místa částečně osluněná, kde poroste a pokvete většina běžných rabatových trvalek. Další plochy představují místa stinná až hluboce stinná, kde lze užít rostliny původem od březových lesů až po hluboké bučiny. Ve výsledku se tedy nemusí člověk příliš omezovat a pro valnou část rostlin najde v háji nějaké místo. Je nutné vynechat veškeré rostliny milující slunce a sucho ze středomořské či stepní vegetace. Podobně většina rostlin horských luk a mokřadů by chtěla jiné podmínky.
Zakládání záhonů
Místa, kam dlouhodobě padá stín, si drží svůj specifický charakter a pokud chceme navodit rostlinám podmínky přírodě blízké, můžeme jim pomoci nejen na poli světelných podmínek. V úvahu připadají zhruba tři modelové situace: Stará chalupa se stromy v zahradě – poměr světla a stínu bude ideální nebo snadno docílitelný. Nevhodné stromy se můžou nechat dožít do stadia, kdy dorostou žádoucí dosadby. Nectností bývají vytrvalé plevele rostoucí v těchto podmínkách často po desítky let. Boj s bršlicí je na několik let, semenná banka vlaštovičníku je mnohaletá, podobně miříkovité (mrkvi podobné). Před terénními úpravami je nanejvýš vhodné zahájit tvrdý chemický boj alespoň na jednu sezónu. Po zásahu herbicidů není dobré vytrvalé plevele týrat suchem. Jsou zvyklé na letní přísušek a jsou připraveny ztratit celou nadzemní část bez výrazného poškození podzemních orgánů. Musíme je udržet aktivní, aby nasály látku “celým tělem”, a to při nejvíce rozvinuté listové ploše a v květu. Pozor, příliš mnoho vody by jim ale umožnilo jedovaté látky z organizmu odbourat! Chata v lese – stromy rostou a je možné, že pěkný světlý palouček v mladém lese se za posledních dvacet let změnil v hluboký souvislý les. To je obtížná situace, protože pokud někdo zanedbal prosvětlování po tak dlouhou dobu, je dodatečný zásah riskantní. Věc si žádá individuální posouzení profesionála a většinou lze najít řešení, která nejsou katastroficky razantní.
Rozsáhlé kácení za účelem vzniku loučky může znamenat v dalších letech zánik stromů, které jsme chtěli ponechat. Dobré je pracovat postupně a sledovat reakce z roku na rok. Nutno ovšem víceméně počítat s tím, že zahrada nebude mít hajní partie, ale zůstane hajní celá. Místo pro slunění může být pak úkolem na několik sezón. Více světla přináší probuzení semen některých plevelů, které by zde nikdy jinak nevyklíčily. Vesměs se ale jedná o rostliny jednoleté a zásah proti nim nebývá náročný.
Novostavba – mnozí z nás již vlastní zkušeností přišli na to, proč je tak dobré zasazovat nový dům do stávajícího prostředí vesnic, předměstí, zahrad či krajinné modelace s jistou pokorou vůči stávající konstelaci. Pocit útulnosti, bezpečí a přívětivě zabydlené atmosféry se u domu uprostřed pole na terénní expozici buduje velmi těžko. Uvědomte si, že vítr a déšť utvářejí trvale tvář povrchu Země a v relativně krátkém čase dokáží ukázat svou reálnou sílu. Dobrým výběrem místa a svou stavebně zahradní činností se s nimi dá vyjít v dobrém.
Pokud je vaším prvním krokem vykácení všeho starého ve jménu nového, vytrhání keřů a stržení zdí, pak jste vyvrátili organizmus žijící spolem desítky let a nenabídli jste mu žádnou alternativu pro přežití. Poslední zmíněné je nejpodstatnější. Vyhlásit válku místu, kde chci žít, je dost kontroverzní krok do budoucna. Nabídněte mu tvář novou a převeďte ho do ní. Pomůžou vám rychle rostoucí vrby a břízy, pnoucí rostliny a keře, které jednou vykácíte. Nicméně bude se tu dát žít téměř ihned, nebudete muset léta bojovat za svůj životní prostor. Tak to dělali mnozí před námi a není nutné všechny chyby opakovat znovu a znovu.
***
Chraňte stromy!
Ve všech zmíněných případech se můžete setkat s výrazným zásahem do života starých stromů. Pamatujte, že co mají tyto stromy nahoře, to mají i dole coby kořeny. Jakákoliv práce v tomto prostoru musí být provedena se stejnou péčí jako bychom řezali větve. Neodřít, pečlivě ošetřit a začistit případné řezné rány, zasahovat co nejméně. Při zakládání záhonů pro trvalky a keře pod stromy je nutno počítat s prakticky okamžitou reakcí velikánů. Nebudou váhat ani minutu a začnou velmi aktivně prokořeňovat tuto novou, lepší a vzdušnější vrstvu. Voda a živiny se tak během jediné sezóny stanou předmětem souboje mezi podrostem samým a stín dávajícím stromem. Stínomilné trvalky jsou na to stavěné a v tomto boji obstojí. Je třeba jim ovšem v začátku pomoci přinejmenším s vodou, a to nejlépe častější a méně vydatnou zálivkou.
Několik zajímavých rostlin do stínu a polostínu:
Sněženky a talovíny (Galanthus, Eranthis) – cibuloviny, které prozáří velmi časné jaro, budou se rozrůstat či dokonce rozsemeňovat.
Barvínky (Vinca) – důvěrně známý “brčál” z mnoha hřbitovů a starých zahrad vůbec nemusí vypadat smutně, vedle modré může kvést i bíle nebo vínově, a to i plnými květy; má žlutě a bíle pestré formy v listu.
Pomněnkovce (Brunnera) – modré květy jsou velmi podobné pomněnkám, ale rostliny jsou velmi vytrvalé, vydrží i suchý stín a mají i bílé a pestrolisté formy.
Jarmanky (Astrantia) – dobře známé pereny z našich lesů jsou nyní velmi populární, mají kultivary s listy zjara pestrými nebo s květy v létě vínově rudými.
Kakosty (Geranium) – několik skupin kakostů roste velmi pěkně ve stínu a bohatě tu kvetou, zejména pak variety a druhy od G. phaeum, macrorrhizum, sylvaticum, x cantabrigiense či G. x monacense
Bohyšky (Hosta) – již se pro ní téměř vžilo přízvisko “královna stínu”, jelikož mezi touto skupinou trvalek je nepochybně nejoblíbenější. Listy v mnoha kombinacích sivých, zelených, žlutých a bílých tónů s červenými detaily, květy od června do listopadu včetně vonných druhů, některé snášejí i slunce po většinu dne.
Sasanky (Anemone) – zejména druhy A. hupehensis a A. japonica mají řadu výtečně kvetoucích soret pro barvy babího léta, od půl do jednoho metru, jednoduché i poloplné haldy květů čistě bílých, růžových až karmínově červených.
Prvosenky (Primula) – všichni je máme spojené s časným jarem, ale mnohé druhy kvetou až do května, aby pak v průběhu léta remontovaly; při teplém podzimu se objeví květy i v listopadu.
Náměty pro vzájemné kombinace
Podsaďte bohyšky (Hosta) drobnými cibulovinami, jako je sněženka (Galanthus), ladoňka (Scila) nebo i botanické hybridy narcisů (Narcissus), ony zjara odkvetou a pozdě rašící bohyšky je v květnu nahradí.
Nechte prorůst sorty barvínku (Vinca minor) s mochničkou (Waldsteinia ternata), kvetou ve stejnou dobu a mezi modré, bílé či vínové květy barvínku přinese žlutá mochnička zajímavé zpestření; obě dokážou zarůst i kamenité partie a zídky.
Ahizomatické kakosty (Geranium macrorrhizum, x cantabrigiense) lze použít jako dokonalý a velmi nenáročný pokryv kvetoucí od čistě bílé přes tóny růžové až po karmínově červenou, přičemž podzimní výhony (rhizomy) časem dopraví rostlinu i do suchých míst a nejsou přitom agresivní.
Barevný podzim zařídí japonské sasanky (Anemone japonica, hupehensis) spolu s omějí (Aconitum), bílé a růžové vysoké květy převýšené modrofialovými lodyhami dají výtečnou skupinu.
Pozdní vonné květy některých bohyšek (Hosta) přinesou nový pocit z babího léta, byvše přisazeny k posezení u terasy, v loubí či pod pergolou. Tyto snášejí více slunce, a tak se s plamenkami (Phlox paniculata) nebo řetězovkou (Physostegia) budou cítit dobře.
O autorovi| Ondřej Fous, Zahradnictví U Fousů, Mělník, www.ufousu.cz
Popisy k obrázkům
Barvínek v kombinaci s mochničkou
Z jara drobné cibuloviny oživí místa pod ještě spícími keři
Neopadavé jehličnany poskytují celoročně pohled do zelené, pokud ale jejich počet převýší listnáče, může zahrada působit strnule, až smutně
V ideálním poměru světla a stínu se dá pěstovat nespočet druhů rostlin
Skupina velkolistých kultivarů bohyšek s kvetoucí Hosta nigrescens “Elatior”, jejíž květy dosahují výšky až kolem dvou metrů
Rododendrony, kapradiny i bohyšky se ve stinných partiích dokonale doplňují
Autor fotografií: FOTO ONDŘEJ FOUS, JITKA ČEŘOVSKÁ, H. POLÁKOVÁ, K. VARCOLLER A H. ČECHOVÁ
