U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Specialita
Kategorie: Vaříme | Autor: LI
S tou dnešní si připomeneme tradiční a dnes již zcela vyhynulé řemeslo. Řeč je o vorařích neboli plavcích, jinými slovy o šífařích. Ten, kdo o nich něco četl nebo slyšel, bude jistě souhlasit, že to bylo tvrdé a přitom romantické povolání. Chtělo celé chlapy, kteří měli neobyčejně blízko k přírodě a jak byli tvrdí, tak byli i rovní. Nechat parťáka v nesnázích se nikdy nestávalo. Pamětníci, kterých dnes už mnoho nebude, by mohli říci více. My můžeme jen konstatovat, že se dodnes zachovaly jejich původní písně, historky a sem tam i něco ze zvyků a tradic. Svědkové, kterými byly proudy, vrata a šlajsny, zmizely navždy v hlubinách přehradních jezer na Vltavě. Stejný osud postihl i plavecké hospůdky, které lemovaly vltavské údolí od šumavských hvozdů až po Vyšehradskou skálu. Svázat takový vor v mnohatunové plavidlo, to jistě vyžadovalo fortel i hodně zkušeností. Ale to byl jen začátek. Pak následovalo plavení dřeva mnohakilometrovou trasou, na které číhala nebezpečná Novomlýnská šlajsna, Červené proudy, Bučily a v neposlední řadě slavné Svatojánské proudy. Na jejich úpatí, v místech pod Slapskou přehradou můžeme dodnes spatřit sochu svatého Jana – patrona vorařů. Jediný svědek vorařské slávy, sice přemístěn o mnoho metrů výše, tedy zůstal. V plavecké pozůstalosti zůstalo i několik tradičních receptů na přípravu jídel. Voraři například zbožňovali špekové knedlíky polévané rozehřátým máslem. Takové komplikované jídlo se během plavby však připravovat nedalo, a tak se dělala jednoduchá plavecká “praženka” a šťouchané brambory se škvarky. Vše se vařilo v tenkostěnném kameninovém hrnci zvaném “plaváček”. Obě vorařské speciality stojí za to připravit si i dnes. Z kousku sádla a třech lžic hladké mouky připravíme voňavou a dohněda zabarvenou jíšku. Pak do kastrolu vhodíme hrstku kmínu. Až zavoní, zalijeme jíšku prochladlým vývarem z kostí (my dnes můžeme i z masoxu). Ale koneckonců stačí i osolená voda. Chvíli povaříme a polévka je hotová. Kořeníme mletým pepřem a libečkem. Do polévky vkládáme vařené oloupané brambory. Voraři je měli rádi vcelku. Po polévce přijde hlavní vorařský chod. V kastrolu rozpustíme pěknou hromádku škvarků a na nich osmažíme nejméně dvě pokrájené cibule. Do tohoto základu vložíme vařené, oloupané brambory. Dobře je prošťoucháme, promícháme a posypané sekanou pažitkou, či petrželkou podáváme. Předtím ještě pokrm mírně osolíme, pokud ovšem nebyly slané už škvarky. A závěrem ještě jedna rada. Voraři rádi popíjeli míchaný nápoj složený z poloviny množství rumu a druhé poloviny žitné. Říkalo se tomu “plavecká” a rozhodně je to nápoj pro celé chlapy, kterými voraři bezesporu byli.
