U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Ptáček s flašinetovou písničkou
Kategorie: Příroda | Autor: Jan Rys
Málokdo ví, že naše příroda skrývá několik ptačích klenotů, které mohou svou krásou soutěžit o světový primát. Jedním z nich je slavík modráček, o němž se ornitologové domnívali, že naší krajinou jen protahuje ze svých afrických zimovišť, když se vrací na rodný sever.
Vroce 1982 ale byli vyvedeni z omylu – na jihozápadě Čech se našlo v rákosovém porostu při okraji rybníka jeho hnízdo s mladými. Na život modráčků zaměřilo své bádání více odborníků, a tak byla v dalších letech nacházena jeho hnízda častěji. Ale najít v přírodě hnízdní teritorium tohoto vzácného ptačího skvostu umí jen nemnoho zkušených. Čiperný ptáček, postavou podobný července, se neobyčejně skrytě pohybuje v nejhustších břehových porostech podél vodních toků a v okrajových rákosinách rybníků. Před každým podezřelým pohybem uniká jako duch do bludiště husté vegetace.
Málokomu se podaří spatřit jeho barvitý svatební úbor v době rozmnožování. Tehdy je roucho samečka pestré – záda má decentně šedohnědá a bříško bělavé, ale hrdélko jásavě svítí blankytnou modří, uprostřed často s bílou skvrnkou. Modrou náprsenku ostře odděluje od světlé spodiny těla černý a rezavý proužek. K tomuto šatu ladí nažloutlý pásek nad tmavým jiskrným okem i rudohnědá rýdovací pera v ocase, ukončená černým lemováním. Nádhera ptačího vzhledu nejvíc vynikne v okamžiku vzletu, kdy se ukáže celá jeho pestrobarevnost.
Modráček žije při zemi v džungli vegetace a lasiččím stylem jí proklouzává při shánění potravy. Obírá z rostlin drobný hmyz – nejraději broučky, měkkýše a larvy. Pro chvilku odpočinku si obvykle vyhlédne vyšší posed na kraji rákosiny a se svěšenými křidélky notuje písničku. Při tom nepřestává pozorovat prostor pod sebou, nevlní-li se tam v bahně červík. V ladném loppingu k němu slétne, slupne ho a zase se vrací na své zpěvácké bidélko.
K sólovému zpěvu dostane často chuť i v noci a ten mnohokrát prokládá vyumělkovaným různorodým měkkým vábením. Staří čihaři, jak se jim naskytla příležitost, chytili si modráčka do klece a těšili se ani ne tak z jeho zpěvu, jako z krásného zbarvení. O jeho hrdelním umění se vyjadřovali skepticky: že směsici flétnových vrzavých zvuků přednáší flašinetově a za poslech stojí jen posměvačné hvizdy v neobyčejných proměnách. Slyšeli v nich hlasy jiných ptáků. Cech ptáčníků mu proto dal přezdívku “stohlásek”.
Postupem času ornitologové zjistili, že se v naší přírodě vyskytují dva druhy modráčků. Středoevropská populace nejčastěji pozorovaných ptáků má na hrdle v modré náprsence bílou skvrnu. Příslušníci severští, někdy zvaní také modráčci tundroví, se pyšní místo bílé skvrnou rezavou. Jsou ale hodně vzácní a jen malý počet jich občas zahnízdí v klečových porostech náhorních planin našich hor.
Bohužel krásné barvy modráččího peří jsou k vidění jen v období hnízdění. Později v létě už bývají ptáci přepeřeni do prostého šatu a pestrá místa nejasně zbělí.
Slavík modráček středoevropský
FOTO AUTOR
