Proměna bývalé hospody

Rubrika: Chalupy, Doporucujeme

Dům, zasazený v kopcovité krajině Berounska, tu na kraji rybníka stojí od roku 1895. Původní rozpadající se hospodu proměnili současní majitelé ve svůj druhý domov.

Bývalá výletní restaurace se proměnila v příjemné bydlení

Stavení koupili manželé Dana a Petr koncem osmdesátých let. „K téhle chalupě, kde jsme zapustili kořeny tak, že ji považujeme za svůj skutečný domov, jsme přišli náhodou. Jedna kolegyně se zmínila, že se chce zbavit chalupy. Domluvily jsme se a s manželem jsme se tam jeli nezávazně podívat. Bylo to v říjnu, mrholilo. Výhled do krajiny, po němž jsme toužili, kvůli mlze veškerý žádný. U rybníka stálo polorozpadlé stavení s oprýskaným nápisem Prodej lahvového piva, s děravou střechou a pořádnou trhlinou ve zdi. Kolem zahrada zarostlá dvoumetrovými bodláky, plot tak zničený, že jsme nepoznali, kam až pozemek sahá. Vypadalo to strašně. Nevím, co nás tam tak chytlo – snad ten rybník, poloha domu, stojícího téměř osamoceně uprostřed krásné krajiny, kterou jsme ovšem tehdy jen tušili, ozdoby na oprýskané omítce, připomínající styl venkovského klasicismu.

Příští týden jsme tam jeli znovu, už s klíči na podrobnější prohlídku. Tentokrát byl krásný podzimní den a my viděli blízký les, údolí, kolem kopce s loukami, kde se budeme procházet se psem… V domě nás zaujaly velké prostory – dříve to totiž byla hospoda! Rozhodli jsme se velmi rychle a začátkem následujícího roku jsme se stali majiteli téhle ,barabizny‘.“

Šikovnost a dobré nápady

A nastalo období záchrany a první fáze rekonstrukce stavení. „Nechtěli jsme žádný přepych ani takzvaný chalupářský styl. To by se do téhle bývalé hospody nehodilo,“ pokračuje paní Dana. „Můj muž je nesmírně šikovný, všechno umí a na co sáhne, to se mu daří,“ chválí manžela, „spoustu věcí tu vymyslel a dělal sám.“

Nejdřív se chalupa musela stáhnout kovovými táhly, aby zdivo dál nepraskalo. Dům totiž stojí zčásti na skále a zčásti na jílovém podkladu. „Škoda, že ho tehdy nepostavili o pár metrů dál, aby byl celý na skále, to bychom měli po starostech,“ poznamenává majitel. Udělat se také musela celá nová střecha.

Poloha domu blízko rybníka chalupářům učarovala hned při druhé návštěvě

Původně tu byla dvojitá bobrovka na laťování. Petr se rozhodl pro kanadský šindel, ovšem konstrukci vyřešil zajímavě a velice prakticky – střecha je dvojitá, odvětrávaná. Zevnitř je na samostatné hliníkové konstrukci připevněn sádrokarton, nad ním je paronepropustná fólie, 14 cm silná tepelná izolace (Izover), paropropustná fólie, pak pěticentimetrová mezera a teprve potom střecha. V létě je uvnitř příjemný chládek, v zimě teplo. Mimochodem – víte, jak se pozná kvalitní izolovaná střecha? Že na ní v zimě zůstává sníh a netaje.

Ačkoliv dům stojí blízko rybníka, s vlhkostí problémy nebyly. Původní stavitelé totiž použili důmyslný ,fígl‘ – ve sklepě jsou v protilehlých stěnách nad zemí vyzděná ,okénka‘, mezi nimi je v podlaze žlábek. Voda, která se horním otvorem vsákne do sklepa, proteče žlábkem a druhým otvorem odteče ven.

Proměna výletní restaurace

Původní výletní restaurace měla dispozici ve tvaru L. Za první republiky tady bývalo hodně živo – hospoda byla totiž známá tím, že se v ní hrály karty. Později nevyužívaná hospoda chátrala a jeden z předchozích majitelů dal část zbourat. Zůstal tedy jen obytný dům s lokálem. Jeho dispozici nemuseli současní chalupáři měnit.

Odpočinková část velké obytné místnosti

Byla tu veliká místnost zhruba o 36 m2 – bývalý lokál (jak mu říkají i dnes), přes chodbu pak původní kuchyně, ze které už předchozí chalupáři zřídili koupelnu s WC, a ložnice.

Jak se žije v lokále

V lokále teď vznikla hlavní místnost s velkou kuchyní, rozkládacím jídelním stolem až pro patnáct lidí, s krbovými kamny a s odpočinkovou částí. Zde se odehrává veškerý společenský život. „Chtěla jsem pořádnou kuchyni, protože ráda vařím a tady se můžu opravdu realizovat,“ říká paní Dana. „Klasická linka by se sem nehodila, neladila by s ostatním nábytkem – starou kredencí a dalšími kousky, které jsme zdědili po babičce.

Líbila se mi kuchyně ve francouzském venkovském stylu – zděná, obložená kachlíky. Otevřené úložné prostory jsme doplnili drátěnými zásuvkami a vozíky. Mám tu hodně místa, přitom je všechno po ruce. Je to estetické i praktické,“ pochvaluje si paní domu dílo, které vytvořil její manžel s řemeslníkem-obkladačem. „Využili jsme tak aspoň cihly, které nám zbyly po předchozích opravách,“ doplňuje Petr.

Část proskleného zábradlí v podkroví se dá sklopit a oddělit tak přízemí. V pozadí je Petrova pracovna

Stejně prakticky a současně esteticky dokázal vyřešit problém s prohýbajícím se stropem ve velké místnosti. Přes celou šířku ho podložil příčným trámem a dalším ho jako sloupem podepřel. Oba trámy mají správnou patinu, jsou ze starého barokního statku, kde se jich majitel při rekonstrukci jako nepotřebných zbavil.

Podkroví v novém

V 90. letech se majitelé domu pustili do další etapy úprav. Donutily je k tomu okolnosti – Petr totiž přišel o svůj pražský ateliér. Rozhodli se proto zrekonstruovat podkroví chalupy a pracovní zázemí si vytvořit tady. Protože jsou oba ,na volné noze‘ a rekreační objekt není od jejich pražského bydliště daleko, mohou tu pobývat a pracovat i přes týden.

Velkou obytnou místnost, původní lokál, spojuje s podkrovím nové schodiště

Na osmdesáti metrech čtverečních tak vznikla nová ložnice a dvě pracovny, jen náznakově od sebe oddělené nábytkem. (V původní přízemní ložnici je dnes pokoj pro hosty a dílna.) Než ale tenhle velký příjemný prostor vznikl, dalo to dost vymýšlení a ještě víc práce. Nejdříve bylo potřeba vyřešit schodiště; to původní bylo velmi příkré, s přístupem z venku.

Jak vyřešit schodiště

„Dostali jsme tip na starého mistra tesařského, pana Jankovského. Ten nám navrhl i vyrobil naprosto dokonalé schodiště, vedoucí do podkroví z centrální místnosti. Má příjemnou křivku, dvakrát zalomenou, je k němu snadný přístup a v přízemí vytváří přirozený předěl mezi kuchyňskou a odpočinkovou částí,“ vysvětluje chalupář a jeho paní dodává: „A naši přátelé, když se u nás sejdou ve větším počtu, na něm rádi posedávají.“ Schodiště je z borovicového dřeva a hlavně kvůli pejskovi dostalo na každý schod nášlapné ,koberečky‘.

Nová podlaha a strop

Když bylo podkroví vyklizeno a odkryta podlaha, objevily se částečně ztrouchnivělé trámy. Neměla je naštěstí na svědomí dřevomorka, ale ,jen‘ tesařík. Po důkladném očištění a impregnaci mohly trámy sloužit dál. Aby se na ně dala položit rovná podlaha, uplatnil pan Petr další chytrý nápad: ,ohlodané‘ trámy z boků i shora obložil 3 cm silnými dřevotřískovými deskami. Vzniklo tak jakési bednění, které vyrovnalo i výškové rozdíly starých trámů. Na to už se mohly položit desky z dřevotřísky a laminátová plovoucí podlaha.

Rozlehlé podkroví je jen náznakově rozděleno na jednotlivé zóny – vzadu je ložnice, před komínovým sloupem uprostřed příjemné sezení, v popředí vpravo pracovna paní Dany. Dobře je vidět ,nastavené‘ obložení kleštin na stropě

Podobné to bylo se stropem. Střešní konstrukce byla zpevněna kleštinami z dvojic fošen. Také fošny byly obloženy prkny, vytvořily tak dojem stropních trámů. Protože ale prkna nebyla dostatečně dlouhá (a delší by byla podstatně dražší), byly konce fošen obloženy kratšími prkny. Vznikl tak zajímavý a plasticky působící prvek interiéru.

Střešní okna nebylo třeba dělat – ta tu již byla od rekonstrukce střechy. Předvídaví majitelé už tehdy uvažovali dopředu. Podkroví je vybaveno částečně novým nábytkem, částečně kousky vyrobenými na míru truhlářem. „Tady trávíme při práci hodně času. Střešními okny při tom vidíme do údolí a na louky, kde se občas pasou srny.“

Jedna kamna stačí

V každém domě je důležité vyřešit vodu, odpad a vytápění. Kvalitní voda tu je zavedena ze studánky, pro odpad byl vybudován septik. S topením to bylo složitější, ale šikovný chalupář i tohle vyřešil geniálně. Špatně hřející secesní kamna z lokálu se chalupáři rozhodli vyměnit za krbová kamna, která by vytápěla celý dům, včetně podkroví. A je tu další z mnoha chytrých Petrových realizací.

„Krbová kamna stojí na vyzděném výstupku, do kterého je přístup vzduchu ze sklepa. Kamna jsme obložili kachlemi, odvod kouře je veden vrchem, kus pod stropem jde kouřovod skrz zeď a vedlejší koupelnu, kterou tak vytápí, do komína.“

Zděné kuchyńské skříňky se dobře doplňují se zděděným nábytkem; vlevo krbová kamna, která vytápějí celý dům

Kouřovod je nad kamny obložen až ke stropu sádrokartonem (zevnitř je ještě hliníkový plech a mezi nimi čedičová vata). Připomíná tak klasický krb. V sádrokartonu jsou dvě mřížky, kterými přichází do místnosti vzduch ohřátý od kouřovodu. Přímo nad obloženým kouřovodem je ve stropě otvor, překrytý v podlaze podkroví mřížkou. Když není shora zakrytá, stoupá jí do horního podlaží teplý vzduch, a tak je velmi jednoduše zajištěno jeho vytápění. Za jednu hodinu tu už naměříte teplotu 22 °C.

Kvůli bezpečnosti je průchod stropem ještě obložen kovovými pláty. Dostatečnou cirkulaci vzduchu zajišťuje schodiště. Pokud je ale potřeba, spodní a horní podlaží lze oddělit – jednoduše se sklopí část proskleného zábradlí. Ovládá se snadno, je zavěšeno na lanku. Při sklopeném zábradlí varuje zavěšená rolnička zapomnětlivce nebo nezasvěceného hosta, aby při stoupání po schodech nenarazil hlavou do skla.
Pro temperování domu, když v něm majitelé nejsou, slouží přímotopy.

TEXT: IVA TVRZOVÁ
FOTO: ANTONÍN VODÁK