U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
O husím sněmování
Kategorie: Venkov | Autor: Jan Rys
Naši ornitologové jsou hrdí, že je u nás jedno z mála ostrůvkovitých míst ve střední Evropě, kde každoročně hnízdí početná populace divokých hus – přesněji husy velké.
Vnárocích na životní podmínky jsou tyto husy skromné, potřebují ve svém teritoriu jen rozlehlé louky s okolními obilnými poli a pro odpočinek i dobu přepelichávání rozsáhlejší klidné vodní plochy rybníků se zátokami, bohatými na stará rákosiště. Taková místa se u nás nalézají hlavně na jihu země. Divoké husy tu hnízdily odjakživa, ale ne v tak hojném počtu jako nyní. Příznivější podmínky našly díky tomu, že z některých rybníků se zachovalou přírodou byly zřízeny ptačí rezervace.
Do roku 1945 hnízdilo na našem území asi 60 párů hus. Kolem 50. let nastal rozkvět husího národa a rok od roku se jeho početnost zvyšovala. Na jaře 1989, při sčítání hnízd, se došlo k neuvěřitelnému číslu 600 husích domácností! To byl však vrchol, následující léta už jejich počet nestoupal, spíš kolísal směrem dolů. Důvodů bylo víc, ale hlavním asi jarní vypouštění mnohých rybníků kvůli odlovům ryb.
Husy velké vykazují neobyčejný smysl pro rodinu. Když vyhnízdí a přepeří, zůstávají rodiče s již dospělými mladými stále pohromadě. Potulují se po okolí hnízdiště a v houfu shánějí něco do zobáku. Blížící se podzim v nich probudí neklid; jednoho večera celé rodinné hejno vzlétne a zamíří do místa pravidelného shromaždiště hus před odletem na daleký jih, kde přezimují. Na předodletovém sněmu se soustřeďují všechny rodiny z blízkého i vzdáleného kraje. Pověstný je již po mnoho desítek let v rezervaci rybníka Velký Tisý. Jeho rozlehlá vodní hladina a nesčetné skryté zátoky rákosin, těžko přístupné lidské noze, jsou pro něj jako stvořené. Ve slunných podzimních dnech se sem slétne až kolem tisíce husí. I v takovém množství si husí rodiny udržují své soukromí. Chce-li se do něj vmísit soused, je ihned nelítostně vyštípán.
Husy dodržují stálý každodenní řád, který málokdy změní. Nejaktivnější jsou vždy večer a ráno. Startují v hejnech za potravou do sklizených polí, mnohdy desítky kilometrů vzdálených. Nejčastěji vyhledávají ječná pole a paběrkují vypadané zrní. Uštipují také odmladky rostlin a velkou pochoutkou pro ně bývá, naleznou-li nezorané kukuřičné pole, kde zůstává mnoho rozlámaných klasů. Každý dovedně vyberou do posledního zrna ostrým nehtem na zobáku. Po pastvě se obrovská husí hejna vracejí zpět na shromaždiště, kde za hlasitého kejhání dosedají na vodu. Ráchání ve vodě a toaleta peří je jejich prvořadým úkolem. Po důkladné očistě v tichosti pomalu odplouvají k odpočinku do mělčin zátok.
Husí sněm se obvykle protáhne až do začátku října; pak se jedno hejno za druhým, seřazeno do klínu, vytrácí směrem k zimovišti. Buď do Španělska, Alžírska nebo do severního Tuniska.
FOTO AUTOR
Husí rodina na sněmu
