Mochyně peruánská: lampionky s chutným překvapením

Oblíbené lampionky zdobící nejednu zahradu a posléze interiér mají i svou jedlou podobu. Drobnému plodu ukrytému uvnitř se říká třešeň Inků. Předchází mu žlutohnědý květ, který rozkvétá v noci.

Jihoamerická příbuzná okrasné mochyně židovské třešně (Physalis alkekengii) oblíbené pro kalichy podobné čínským lampionkům má i obdobný český název, jen s odkazem na původ je označována jako inka třešeň neboli třešeň Inků. Liší se ovšem jak zbarvením květů, jež tvoří pětiklanný kalich s tmavě hnědým středem a světle žlutou pěticípou korunou s pěti tyčinkami a svrchním semeníkem, tak lampionků, které je méně atraktivní, okrové až hnědavé. Uvnitř nich jsou schovány žlutooranžově zbarvené plody připomínající cherry rajče. Ty jsou ve zralém stavu v případě mochyně peruánské (Physalis peruviana) jedlé a mají zajímavou sladkokyselou chuť. Ostatní části byliny jsou jedovaté, tak jako u všech rostlin z čeledi lilkovitých.

Foto: Shutterstock

Foto: Shutterstock

Příští rok nanovo

Mochyně židovská třešeň má oranžové až červené zbarvení. Foto: Shutterstock

Vzhledem ke svému původu z tropických a subtropických oblastí se u nás mochyně peruánská pěstuje jako jednoletá rostlina, na místě vysazení se ale zpravidla objeví i v příštím roce. Přezimovat dokáže v chladnější světlé místnosti. Namnožit si ji můžeme dělením, semeny i pomocí vrcholových řízků.

Rostliny vyžadují teplejší polohy, plně osluněné, nejlépe závětrné stanoviště s lehkou prohnojenou humózní půdou. Nároky na vlhkost mají střední.

Sazenice se předpěstovávají stejně jako rajčata v březnu až dubnu, na záhon se přepíchané vysazují až po zmrzlých mužích. V dubnu je můžeme vysadit do nevytápěného pařeniště nebo pod fóliový tunel, který je třeba odstranit, jakmile vzrostou. Pěstovat je lze rovněž v objemnějších květináčích. Mochyně dorůstají až kolem metru a půl, proto k nim dáváme oporu.

Jednou z možností uchování plodů je sušení. Foto: Shutterstock

Foto: Shutterstock

Syrové plody se používají ke zdobení zákusků. Foto: Shutterstock

Chutná i léčivá

Foto: Shutterstock

Sklizeň plodů i s kalichy probíhá od srpna až do prvních podzimních mrazíků. Z jedné rostliny je možné sklidit okolo 2 kg čerstvých plodů. Uložené v chladu a suchu vydrží několik měsíců.

Bobule lze konzumovat přímo, nejčastěji slouží jako ozdoba zákusků, přidávají se do ovocných salátů, oblíbené je rovněž máčení v čokoládě. Připravují se také dušené s cukrem či medem, případně z nich můžeme vyrobit netradiční osvěžující zmrzlinu. Vhodné jsou i k sušení jako rozinky, ke kandování, pro přípravu kompotů, džemů a čatní.
Co se týče léčivých účinků, díky obsaženým látkám jsou plody mochyně peruánské močopudné, zlepšují látkovou výměnu, čerstvá šťáva potlačuje svědění. Jsou též zdrojem vitamínu A, C a P.

Podoba s cherry rajčátky není náhodná, mochyně patří do stejné čeledi, lilkovitých. Foto: Shutterstock

Sazenice mochyně si předpěstujeme stejně jako rajčata. Foto: Shutterstock

Barva lampionků přechází během zrání od zelené až do okrové či světle hnědé. Foto: Shutterstock

Není mochyně jako mochyně

Foto: Shutterstock

  • Dobře známá mochyně židovská třešeň pochází z Asie, barva květu je bílá, zbarvení dozrálých lampionků oranžové až červené, stejně jako bobulí v jejich nitru. Chuť mají kyselou a ve větším množství vyvolávají nevolnost.
  • Mochyně peruánská má lampionky zelenookrové až hnědé, plod žlutooranžový vonící po ananasu a se sladkokyselou chutí.

 

 

Foto: Shutterstock

Květy mochyně peruánské jsou žluté s hnědým středem. Foto: Shutterstock

Foto: Shutterstock

Dobyvatelské choutky

Při výsadbě myslete na to, že mochyně obecně roste poměrně expanzivně a že časem by mohla při nedostatku prostoru utlačovat okolní rostliny.

Text: Zuzana Ottová
Foto: Shutterstock

Mochyně peruánská: lampionky s chutným překvapením