Lekníny
Pohledem na romanticky vyhlížející hladinu, která si nasadila barevné korunky z leknínových květů, se můžeme díky odrůdám vhodným do hlubokých jezírek i malých nádob těšit prakticky kdekoliv.
Slavný impresionista Claude Monet si vysázením leknínů ve své zahradě zajistil nekonečnou inspiraci. I my si můžeme vytvořit vlastní Giverny s úžasnými proměnami vodní plochy během vegetačního období těchto nejznámějších vodních rostlin.
Král vod
exotické druhy, jako je leknín hvězdicový, lze u nás pěstovat jen ve vyhřívaných nádržích
Leknín je vytrvalá rostlina rodu Nymphaea vyskytující se ve stojatých či mírně tekoucích vodách. Pro nepřehlédnutelné květy se mu lidově říká vodní lilie nebo růže, královský květ, ale i trochu hanlivě hastrmanovo kvítí. Ve volné přírodě je rostlina ukotvena kořeny v bahnitém dně a cestu na hladinu si razí pomocí oddenku, který může mít délku pouhých několik centimetrů nebo se pod hladinou táhnout i více než dva metry. Oddenek slouží coby zásobárna důležitých látek v zimním období. Od března do dubna z něho vyrůstají řapíkaté listy v odstínech zelené nebo purpurové.
Květy mají miskovitý, šálkovitý či hvězdicovitý tvar, mohou být přisedlé k hladině nebo se nad ní tyčit. Nejčastěji jsou složeny ze 4 kališních lístků a 13 až 40 korunních plátků, plnokvěté odrůdy jich mívají i stovku. Intenzitu vybarvení ovlivňuje hned několik faktorů, zejména živiny, teplota vody, stáří a kondice rostliny.
Jednotlivé odrůdy se liší vzhledem listů, květů a jejich vůní. Květy se objevují od června do října, za příznivého počasí i v květnu a listopadu. Otevírají se většinou mezi 8. a 11. hodinou a zavírají po 15. hodině.
Nejběžnější odrůdou je leknín bílý (Nymphaea alba), u nás se jedná o původní druh ze střední a jižní Moravy a Polabí. V přírodě je zvláště chráněný. Má silný oddenek, dlouze řapíkaté listy, kvete od června přes celé léto. Vyšlechtěné formy leknínů vznikly křížením druhů a kultivarů Nymphaea candida, N. alba, N. tuberosa, N. odorata, N. mexicana a N. tetragona. Liší se nároky na stanoviště i živiny.
Nymphaea ‘Sulphurea’ se zářivými žlutými květy o velikosti 10 cm je vysoce mrazuvzdorná, hodí se i do menších nádob
Místo na slunci
Nejlépe lekníny prospívají na závětrném a slunném místě, kde se voda rychleji prohřeje, což podporuje brzký rozkvět poupat. Aby poupata mladých leknínů měla s pomocí rostoucího stonku šanci vystoupat nad hladinu, vysazujeme je v nádobách buď do mělčí vody, nebo do hloubky odpovídající výšce dospělé rostliny, kde nádoby podložíme, aby byly blíže hladině. Teprve když stonky dorostou do obvyklé délky, přeneseme je do hlubšího místa nebo odstraníme podkladové kameny.
Naším původním druhem je leknín bílý. Druhým je leknín bělostný. od bílého se odlišuje uspořádáním žilek na listech
Výsadba do košů
Miniaturní druhy leknínů lze pěstovat v malých mělkých nádobách
Ideální čas pro výsadbu je od počátku května do konce června. Později už rostliny špatně zakořeňují a nekvetou. Abychom zabránili přenosu chorob či škůdců do jezírka, rostlinu před výsadbou důkladně prohlédneme a poničené listy i části kořenů odstraníme ostrým nožem. Poté ji opakovaně propláchneme čistou vlažnou vodou, případně použijeme k dezinfekci slabě růžový roztok hypermanganu.
Pro výsadbu si připravíme spíše mělčí a širší nádobu či speciální plastový koš s hustým děrováním, aby nedocházelo k vyplavování živin ze substrátu. Koš s většími oky vyložíme jutou. Substrát má být těžký, vyhnojený a mírně kyselý. Hotové směsi nemusejí obsahovat dostatečné množství živin, proto je vhodnější připravit si vlastní na míru dané odrůdě. Substrát kolem sazenic v nádobě vždy upěchujeme, aby se neuvolňoval do vody a nekalil ji. Na horní vrstvu použijeme štěrk, oblázky nebo říční písek.
Velké listy odrůdy ‘Marliacea Albida’ slouží rybám jako slunečníky
Přesazování a hnojení
Vzhledem k omezenému prostoru i obsahu živin ve výsadbové nádobě je nutné lekníny po dvou až třech letech přesadit do větší s novým substrátem. A to brzy na jaře, kdy rostlina ještě nemá listy, které by se snadno lámaly. Přitom si můžeme rostliny i namnožit pomocí dceřiných oddenků.
U starších rostlin obvykle stačí pouze přihnojení granulovaným organickým hnojivem, které zatlačíme do substrátu. Přihnojování volně do jezírka by mělo negativní vliv na kvalitu vody.
Velmi efektní je díky barevnému přechodu květ odrůdy ‘Conqueror’
Přezimování
V bahnitém dně jsou kořeny během zimy chráněny i v mělčí nádrži, nedojde-li k jejímu kompletnímu promrznutí, musíme však rostlinám zajistit pravidelné okysličení vody. V případě, že jezírko na zimu vypouštíme, zahrneme lekníny vysokou vrstvou listí nebo slámy. Substrát musí být vlhký. Jednodušší je nádobu s lekníny vyjmout a uložit na bezmrazém místě, nejlépe ve větší nádobě s vodou. V dubnu se může vrátit zpět do napuštěného jezírka.
Škůdci se jim nevyhýbají
odrůdy se liší stavbou květů, zejména počtem korunních plátků
V létě napadají listy a květy mšice leknínové. Políčeno na ně mají i housenky zavíječe leknínového, jimž schránka z listí a dalších přírodnin poskytuje dokonalé mimikry. Příležitostně škodí také larvy pakomárů (známé jako akvarijní krmivo patentky) prokousávající si pod pokožkou listů chodbičky.
Mšice spláchneme silným proudem vody, ostatní škůdce odstraníme raději s celým napadeným listem. Použití chemických přípravků není možné, protože ryby a užiteční živočichové jsou na ně velmi citliví. V průběhu sezóny odstraňujeme odumírající listy, aby nenastartovaly hnilobné procesy a tvorbu řas.
Dobré rady
- Odrůdu leknínu vybírejte podle velikosti a hloubky nádrže a odolnosti mrazu.
- Drobnolistým leknínům postačí plocha 1 m² a hloubka mezi 20 až 50 cm, velkolisté odrůdy pokryjí větší plochu a vyžadují hloubku 80 cm a více.
- Kupujte pouze rostliny řádně pojmenované, pevně zakořeněné v pěstební nádobě a od pohledu zdravé,
- Nebudete-li sázet do nové nádrže, je nutné ji před výsadbou vyčistit a ideálně ještě přefiltrovat vodu.
Květy mohou vonět jako konvalinka, fialka, růže, vanilka či citrusy. Nejsilněji voní růžové, nejméně bílé květy, ale některé druhy voní pouze první den kvetení.
Text: Zuzana Ottová
Foto: Shutterstock
Lekníny
