Skalka v rovině aneb království za kopec

Nejvyšší opravdu divoké a skalnaté hory na Písecku měří necelé dva metry. Najdete je v zahradě skalničkáře Jiřího Bartůňka v Záhoří. Majitel by si velice přál pozemek na kopci, ale i tady, na písecké rovině, dokázal zázraky.

Skalka nad jezírkem je z vysněného materiálu všech skalničkářů – z travertinového pěnovce

Záhoří u Písku je místem vyvolávajícím v lidech potřebu věnovat se nějakému koníčku. Chovatel Pavel Ťupa z televizního Receptáře zde předváděl své gigantické králíky a pozoruhodné holuby i slepice, kdežto jeho soused Jiří Bartůněk je zas známý mezi českými pěstiteli skalniček. A protože jsme měli to štěstí a jeho členitou zahradu navštívili na začátku května, kdy skalky kvetou téměř o život, mohli jsme se tu kochat desítkami kvetoucích skalniček: fialovými hořci, narůžovělými lýkovci, skalničkovými tulipánky, bohatě kvetoucími turany i nádhernými božskokvěty…

Zahrada není od sousedních parcel výrazně oddělena, ale podle výsadby se její hranice dají snadno poznat

Nejhezčí výhled na okrasnou zahradu je z terasy opatřené širokým schodištěm, odkud je i náš panoramatický záběr, ukazující, jaká kouzla se dají udělat i s rovinatým pozemkem situovaným na jih.

Roste tu i zelenina

Zahrada pana Bartůňka se rovným dílem dělí na užitkovou a skalkovou část. Obě měří zhruba po 300 m2, i když ta okrasná se díky četným zákoutím na terase zdá větší. Připočteme k nim ale ještě přístupovou cestu určenou pro vjezd aut, která není ledajaká…

Mlýnský kámen na podstavci funguje jako stůl i sedátko a navíc, jakožto originální artefakt, ozvláštňuje cestu

Vede ve stínu početných kultivarů vzácných bříz, z nichž některé dosahují stáří i padesát let, k domku syna pana Bartůňka. Cestu kromě bříz lemují i vzrostlé magnólie, skalníky, několik čarověníků, panašovaný javor jasanolistý nebo srdcovky. Zejména bříza u domku se nám zdála netypická a měli jsme pravdu – jde o břízu černou. V jejím stínu našly místo stojany se sbírkou vranečků a dalších stínomilných rostlin.

Majitel nás jako správný zemědělec nejprve pozval do zázemí, na užitkovou část zahrady a pak do skleníku, kde opečovává sazeničky, kterými hodlá zpestřit své skalky. Část rostlinek ale tvoří železnou rezervu, pokud by na skalce stejný druh uhynul, a jiné zase pan Bartůněk nabízí na výměnu ostatním skalničkářům. Oko se zde potěší bujným porostem kamzičníků i rudými pivoňkami tenkolistými. Za pár měsíců nastane čas sklizně kanadských borůvek a na podzim dozrají i hrozny jednoho exempláře vinné révy.

Mám rád kapradiny

Už to tak bývá, že jakmile někdo začne být dobrý v jednom oboru, uvědomí si, že by se mohl věnovat ještě něčemu dalšímu. Jiří Bartůněk po létech pěstování skalniček zatoužil proniknout do tajů množení kapradin. Ukázal nám své zelené výpěstky, na které je opravdu pyšný.

Jezírko i skalku s kapradinami stíní borovice lesní a borovice osinatá

„Nejvíc se mi líbí woodsie, česky kapradinky,“ vysvětluje majitel. „Do skalek se hodí i sleziníky a kyvory. Chce to ale najít takové místo, kam příliš nesvítí sluníčko a kde se daří udržovat vlhkost.“

Po obhlídce četných kapradin, jimiž jsou všechny skalky vyšperkované, nás pan Bartůněk s vlídnou trpělivostí zasvětil do tajů vysévání výtrusů získaných z listů kapradin do sterilní půdy, aby je neohrozily mechy. Jakmile z výtrusu vyklíčí lístkovitý útvar prokel s pohlavními orgány, je napůl vyhráno. Jen je třeba svlažit povrch proklu kapkou vody, aby se samčí pohlavní buňky dostaly k samičím, a můžeme se těšit na novou klíčící rostlinku kapradiny.

Pěstitelé se už dokonce naučili vytvářet křížence nebo pozměněné formy. Takto poučeni jsme teprve dokázali ocenit nevelké rostlinky woodsie, jimiž se majitel zahrady pyšní.

Světlo a stín

Skalka potřebuje obojí. Umění je vytvořit drobným rostlinkám tu správnou míru osvětlení i zajímavě zapojit dřeviny do kompozice. A tak ve volném prostoru zahrady nenacházíme mnoho vzrostlých dřevin, majitel je však hojně použil k odstínění okolních stavení, kterých v průběhu let jeho příbuzní na velkém rodinném pozemku postavili hned několik.

Jako „předpolí“ skalkové části působí výsadba půdopokryvných jalovců a dalších dřevin

Na jednom místě tvoří živý plot hned několik druhů jehličnanů, od cypřišků po vysoký smrk omorika. Západní okraj pozemku lemuje záhon s hajními rostlinami a nad nimi vytvářejí stín japonské javory. Před domem, v severní části zahrady, se daří dvěma statným jalovcům mírně nepravidelného tvaru. Jezírko a kapradinovou skalku zastínila majestátní borovice lesní a vedle ní i hustá borovice osinatá.

Za zmínku ještě stojí dvě vzrostlé cesmíny, které jsme vedle synova domku právě zastihli v plném květu. Pak už prostředí skalek dotvářejí jen nízké kónické cypřišky a smrčky spolu s bochánky borovice „šmidky“ a nízké vrby kolem jezírka. Jejich úkolem je poskytovat pohyblivý stín okolním rostlinkám.

Putování mezi skalkami

Do okrasné části zahrady zkomponované z několika odlišných skalek, situovaných pod terasou s několika schody, nás vede rovná pěšina lemovaná huseníkem. Uprostřed je dvoreček, travnatý pás mezi skalkami, z něhož se vinou cestičky ze šlapáků rozdělující jednotlivé skalkové sektory. Mezi skalkami majitel vystavěl jezírko nepravidelného tvaru s vrbičkami a vlhkomilným zátiším včetně primulí a sítin. „Jezírko sem patří, dává zahradě punc rozmanitosti.“

U některých skalničkářů není pro samé kameny a rostlinky kam šlápnout. Tady tvůrce zahrady raději vybudoval síť pohodlných cestiček

Majitel, původním povoláním automechanik, kutil a posléze skalničkář, se během čtyřiceti let budování a přestaveb skalek dopracoval k rozdělení podle biotopů, způsobů kompozice a barev kamene. „Nakonec se mi na pozemku vylíhly čtyři různé skalky,“ směje se skalničkář. A tak tu najdete skalku vyskládanou z třpytivého křemene, který pochází z polí v blízkém okolí, skalku z červeného kamene a dvě skalky z cenného tufu.

Jedna ze skalek je ryze skalničková, na druhé jsou majitelovy oblíbené kapradiny a sleziníky, další částečně kryje poléhavá borovice lesní a pokřivený kmínek borovice aristaty. „Tahle bude jednou čistě americká, ale zatím v ní dožívají i rostliny odjinud,“ říká pan Bartůněk. Skalky pojal jakou soubor individualit, tedy spíše drobných vzácnosti, které nesplývají do velkých polštářů.

„Mám rád přírodní, tedy botanické druhy, které také na mých skalkách převažují, a líbí se mi, když je na kytičky dobře vidět,“ vysvětluje filozofii výsadby majitel.

TEXT: RADKA BOROVIČKOVÁ
FOTO: ZDENĚK ROLLER

Skalka v rovině aneb království za kopec