Kanafas na chalupu i do bytu

Sluší roubenkám, ale svým přírodním vzhledem dokáže zútulnit téměř každý domov, foto: Eva Jandíková

Ručně tkaná kostkovaná či pruhovaná látka byla součástí českých domácností po staletí. Nadčasová estetika bavlněného a lněného kanafasu se skvěle hodí nejen do vesnických chalup, ale i moderních interiérů. Dnes si už můžete vybírat z řady originálních designů v různých barevných odstínech.

„Vidíte tady tu nepravidelnost? Bílý proužek se neopakuje všude stejně,“ ukazuje výtvarnice Eva Jandíková, jak se ve struktuře tkaného kanafasu prolínají barevné nitě. Pruhy na látce místy vytvářejí vzor připomínající tahy tužky roztržitého malíře. „Podobná nepravidelnost se na textiliích objevovala, když ještě venkovské ženy předly přízi ručně a muži ji pak tkali na domácích stávcích. Některé nitě byly tlustší, jiné tenčí. I ve vzorech byly odchylky, drobné chyby. Stejné je to v přírodě. Květy na louce, listy, kůra stromů, nic z toho není dokonale souměrné,“ vysvětluje svůj přístup k navrhování látek paní Eva. Často se při něm inspiruje také přírodní paletou barev.

Kanafas na chalupu i do bytu, foto: Shutterstock

Za lidovými řemesly

Výtvarnice se textilnímu designu věnuje celý profesní život, což je více než čtyřicet let. Kladný vztah k němu získala už v dětství. Její maminka navrhovala vzory pro žakárové tkaniny a otec dělal ve stejné fabrice vedoucího výroby. Eva krátce po absolvování Ateliéru textilního výtvarnictví na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (UMPRUM) nastoupila jako návrhářka kanafasu do Ústředí lidové umělecké výroby (ÚLUV), pod které spadaly prodejny Krásná jizba. „Já ty prodejny často navštěvovala už během studií.V Praze byly dvě, jedna na Národní třídě a druhá na Žižkově. Tradice se tam nádherně propojovala s moderními trendy bydlení a odívání.“

Kanafas je oboustranný

Kanafas je pestře tkaná látka, která vzniká specifickým způsobem tkaní. Gramáž i hustota nití bývá různá, záleží na tom, jaké má být využití látky. Důležitou roli hraje u kanafasu linka, čili barevná příze. Nitě jsou barvené ještě před samotným tkaním, takže utkaná látka je oboustranná. To potištěná látka na rubu barvu nemá. Kanafas se vyrábí z konopí, lnu a bavlny. V českém venkovském prostředí se v minulosti používal převážně len. Je totiž nenáročný na kvalitu půdy, odolný proti škůdcům i plísním a nepotřebuje tak intenzivní zavlažování jako bavlna.

Cena lněného povlečení je oproti bavlněnému vyšší. Má ale řadu výhod. Vydrží i deset let, foto: Eva Jandíková

Jaká Manka taká kanafaska

Hlavní výhodou lnu ale je 20 až 80 centimetrů dlouhé vlákno, které se spřádá snadněji než vlákno bavlněné. Nešlechtěná bavlna má vlákna dlouhá jen 2,5 až 3,5 centimetru. Její předení tak bylo časově náročné a nákladné. Nemajetní venkované si proto bavlněné látky nemohli dovolit. „Ženy se spřádání lnu věnovaly hlavně v zimě, kdy nebyla práce na poli. Hotovou přízi buďto zpracovávali muži na domácích stávcích nebo ji nosily tkalcům, kteří znali své řemeslo a uměli přízi zpracovat efektivněji. Tkalci měli své vzorníky, ale ženy jim mohly říct, jaký vzor si přejí,“ objasňuje paní Eva. Podle ní potřebovaly ženy odlišit například látku, z které se šily pytle na mouku, aby u mlynáře rozeznaly svou mouku od jiných. Na kanafasové osnově se tkaly ubrusy, povlaky na ložní prádlo a spousta dalších věcí do domácnosti, ale třeba také sukně, zvané kanafasky. „Žena se mohla domluvit s tkalcem, jaký vzor na sukni chce, velmi často to byl tak zvaný kanafas vyrážený, kde byla použitá kromě plátnové i vazba keprová nebo atlasová. Každá děvečka chtěla mít jinou parádu, než její sousedky,“ usmívá výtvarnice. Kromě šířky proužků a velikosti kostek si ženy na látce vybíraly i různé barevné kombinace. Nejběžnější byla modrá a červená s bílou. Objevovala se ale třeba i zelená se žlutou, bílá s fialovou a další varianty.

Pokud dáváte přednost bavlně, můžete si pořídit i povlečení z bavlněného kanafasu, foto: Eva Jandíková

Krása nepravidelnosti

Během průmyslové revoluce byl vynalezen spřádací stroj, který zlevnil předení lnu i bavlny. Výroba tkanin se v mnohém změnila, zautomatizovala a zrychlila. V Evropě i ve světě začala prosazovat bavlna. „Když jsem nastoupila do ÚLUVU, vyráběl se kanafas jen z bavlny. Tkal se na stavech poháněných elektrickým motorem s rychlostí 80 útků za minutu a pracovalo se opakující se pravidelností,“ vzpomíná paní Eva. Jako zdroj inspirace jí sloužily původní lidové vzory látek uložené v archivu v Domě uměleckého průmyslu a také populární severské vzory, které se k nám prostřednictvím různých módních katalogů dostaly ze západu. Za dobu svého působení v ÚLUVU vytvořila paní Eva několik desítek osobitých kolekcí. „Říkala jsem si, že jestli máme vycházet z lidové kultury, musím tu nepravidelnost do svých vzorů kanafasů vrátit.Je to něco, co ho odlišuje od průmyslově vyráběných látek a dělá z něj jedinečný artefakt,“ dodává umělkyně.

Kanafas na chalupu i do bytu, foto: Eva Jandíková

Výhody lněného kanafasu

Kanafasu se výtvarnice věnuje dodnes. Postupně prý čím dál víc tíhne k minimalistickým vzorům, kde vynikne struktura lněné příze. Obdivuje japonský styl estetiky wabi-sabi. Pracuje převážně se lnem. Nevýhodou lnu je jeho mačkavost. Jinak má ale oproti bavlně řadu výhod, včetně toho, že jeho pěstování je ekologičtější. Nepropouští UV záření. Je pevnější, prodyšnější, savější než bavlna, a přitom rychleji schne. „Dělali jsme test savosti, nebo přesněji vzlínavosti a jeden vzorek bavlny byl šestkrát méně savý a druhý dokonce dvanáckrát než lněný. Proto se nám lněná látka při pocení nelepí na tělo. Vzhledem k tomu, že je lněné vlákno delší, nemusí se při předení tolik kroutit, tím pádem je hladší a nedrží se na něm tolik špína a pachy. Nemusí se tak často prát,“ uzavírá paní Eva výčet pozitivních vlastností lnu.

Text: Lenka Kašparová Foto: se souhlasem Evy Jandíkové, Shutterstock