U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
Jihozápadní Krušnohoří
Kategorie: Návštěva | Autor: Jan Pešta
Krušné hory nemají u většiny české populace právě nejlepší pověst. Snad každý si představí planiny s uschlými pahýly stromů, zahalené do jedovaté mlhy z blízkých elektráren a chemiček. Pro severovýchodní část pohoří to opravdu částečně platí.
Kdo však někdy navštívil část hor jihozápadně od Klínovce, nebude s tímto zjednodušeným popisem souhlasit.
Jihozápadní Krušnohoří, to jsou totiž hory jak se patří. Hluboké, nenarušené lesy a rozsáhlá horská rašeliniště si nic nezadají s těmi šumavskými. Nehostinné vrcholové planiny jsou na okrajích rozbrázděny údolími potoků a říček. Zvlášť malebné je údolí Rájeckého potoka na Kraslicku. Milovníky romantické krajiny zase okouzlí kaňon Ohře mezi Ostrovem a Kláštercem, oddělující Krušné a Doupovské hory, který patří k nejhlubším v Čechách. Na pouhých pěti kilometrech zde terén vystoupá z údolí na horské hřebeny o více než 700 m.
Kruchat znamená těžit
Krušné hory by byly jen pustým, nehostinným horským předělem, nebýt jejich přírodního bohatství. To sem od středověku přitahovalo horníky ze Saska, kteří se usazovali po obou stranách hranice. Hornickou minulost připomínají ostatně i obě jména pohoří. Německé označení “Erzgebirge” lze přeložit jako “Rudohoří”, české jméno je zase odvozeno od slova “kruchati”, tedy těžit.
Největší slávu zažilo pohoří v 16. století. Z počátečního nesmělého rýžování se přešlo na hlubinnou dobývku. Těžilo se zde zejména stříbro, měď, cín a olovo, přičemž mnohá naleziště tehdy patřila
k nejbohatším na světě. V jihozápadní části hor vládli mocní Šlikové, kteří podporovali rozvoj těžby a příliv nových osadníků. Krušné hory se tak na jedno století staly nejhustěji osídleným pohořím v Evropě.
Centrum těžby – horní město Jáchymov – se stalo ve 30. letech 16. století se svými osmnácti tisíci obyvatel po Praze zdaleka největším českým městem. Na náměstí a v hlavních ulicích si těžaři stavěli honosné goticko-renesanční paláce se sklípkovými klenbami, zatímco prudké svahy horských strání a údolí zaplnily hornické domky. K nejlidnatějším českým městům patřily i dnes téměř zapomenuté pohraniční Kraslice.
Vzhůru na horské pláně
Ještě v 16. století se osídlení začalo z hlubokých údolí šířit i na horské pláně. Zde vznikla celá řada horních měst a městeček s pravidelným půdorysem. Mají velká obdélná náměstí, často v prudkém kopci, a pravoúhlou síť ulic. K nejznámějším v jihozápadní části Krušných hor patří Horní Blatná (od r. 1992 památková zóna) či naše nejvýše položené město Boží Dar. Zejména v okolí Horní Blatné najdeme zajímavé doklady těžby cínu – romantické skalnaté průrvy zvané Vlčí nebo Ledové jámy na svazích Blatenského vrchu. Horské oblasti s dlouhými zimami a extrémně vysokou sněhovou pokrývkou se nehodily pro trvalé zemědělské osídlení. Lidnatá hornická sídliště však vyžadovala pravidelné zásobování potravinami, a tak na odlesněných horských pláních vznikaly vesnice s rozptýlenou zástavbou, obklopené rozlehlými pastvinami. Po úpadku dolování v 17. a 18. století mnohé vesnice i města stagnovaly a na krušnohorském venkově se rozšířila domácí výroba, hlavně paličkování krajek a výroba pleteného zboží. Teprve koncem 19. století nastalo oživení, související s turistikou. Horské chalupy se řestavovaly na penziony, na kopcích vznikaly rozhledny a první lyžařské tratě. Rozkvět však byl jen krátký. Přišla druhá světová válka, odtržení pohraničních oblastí a po ní vysídlení Němců a zřízení pohraničního pásma. Bylo sice poměrně brzy opět zrušeno (za hranicemi ležela NDR), ale pro mnoho obcí to znamenalo definitivní konec.
Dík patří chalupářům
Naštěstí se do některých vesnic i bývalých horských měst začal od 60. let vracet život. Opuštěných domů se ujali především rekreanti. Řada obcí byla i přes citelné ztráty díky chalupářům doslova na poslední chvíli zachráněna před zkázou. Za všechny jmenujme Bublavu, Nové Hamry, Stříbrnou či bývalé horní město Přebuz. Podívejme se nyní podrobněji na krušnohorské domy a chalupy, které se dodnes zachovaly. V jejich podobě se promítalo několik vlivů. Předně to byla vazba na kulturní prostředí sousedního Saska. Tak se na horské pláně dostaly velké patrové domy se zděnými (nebo i částečně roubenými) přízemky a hrázděnými patry a štíty. Jejich hrázděná konstrukce byla jen stroze, účelně řešená. Kvůli nepřízni počasí bývaly někdy chráněné prkenným bedněním nebo šindelovým obkladem. Řada se jich zachovala v nejcennějším krušnohorském městě – Horní Blatné, další v bývalých městečkách Abertamy, Pernink či Přebuz. Již jen ze starých fotografií víme, že obdobné stávaly i v horských vesnicích (jeden se zachoval v Ryžovně). Dalším vlivem na utváření krušnohorských venkovských domů byla lidová architektura Chebska. Odtud se po proudu Ohře šířily až na Sokolovsko a do Krušných hor přízemní i patrové domy s krásně ztvárněnými hrázděnými štíty. V jejich dekorativním členění najdeme řadu podobností s chebskými – zejména šikmé “šachovnice” z trámků ve štítech i mezi okny. Několik takovýchto domů se dochovalo v městečku Krajková, nebo ve vísce Horní Nivy na Sokolovsku. Nejchudší horské chalupy se ale nijak neliší od podobných v Jizerských horách či Krkonoších. Šlo o nevelká přízemní roubená stavení chlévního typu se zápražím a bedněnými štíty. Někdy byly dřevěným obkladem chráněné i celé stěny. Kvůli drsným klimatickým podmínkám se u nich vyvinul zvláštní prvek – drobná dřevěná zádveří v podobě jakési “budky” před vstupem do síně. Tyto roubené chalupy můžeme obdivovat zejména v dolní části Přebuze nebo v Bublavě. Mladších domy z konce 19. a první třetiny 20. století již postrádají typické rysy lidové architektury. Obvykle jsou však dosud postavené tradiční roubenou technologií a mají velmi dekorativní romantická průčelí, štíty a vikýře s lomenicemi či břidlicovým obkladem, s výzdobnými prvky převzatými z lidové architektury i secese (tzv. “Heimatstil”). Snad nejkrásnější se zachovaly v Bublavě. Podobné však nalezneme i v jiných horských vesnicích, ale i v dalších pohraničních oblastech – např. v Jizerských horách a na Frýdlantsku. Ve 30. letech 20. století zde pak vznikaly neméně půvabné domky, postavené ovšem často z neomítaného cihelného zdiva.
Popisy k obrázkům
Pohled ze svahů Krušných hor od Malého Hrzína přes údolí Ohře na protější Doupovské hory patří ke nezapomenutelným zážitkům
Dům čp. 475 v Bublavě je krásným příkladem vilky postavené v “Heimat” stylu, s dekorativními dřevěnými prvky a břidlicovým obkladem štítu
Dva z nejlépe dochovaných domů v bývalém horním městě Přebuz. Vlevo přízemní roubená chalupa č. 45, vpravo patrový dům č. 46 s hrázděným štítem. Oba domy dnes stojí skoro o samotě, obklopené horskou přírodou ůvodně byly zapojené do souvislé ulicovité zástavby v horní části městečka
Zděný domek č. 1 v Horních Nivách na Sokolovsku má hrázděný štít, ovlivněný lidovou architekturou nedalekého Chebska. Ta se prozradí především šikmým “šachováním” mezi okénky a roubeným věncem – pásem trámů v dolní části štítu
V dolní části Přebuze se dochovala řada přízemních roubených chalup. Většinou mají stěny obložené prkny, vstup do síně chrání před nepřízní počasí “budka” zádveří. Na obrázku č. p. 99
Autor fotografií: Foto Jan Pešta
