U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.

Jaro znamená nové nátěry

Kategorie: Speciál – nátěry pro dům a zahradu | Autor: Karel Štech

Příchod jara bývá ve znamení malířských a lakýrnických aktivit. Některé dosavadní nátěry totiž přes zimu “ztratily glanc” – přestaly být lesklé a jejich barvy se někdy vytratily. Kromě toho se nám často okoukaly a rádi bychom je nahradili jinými odstíny.

Protože se barev a laků v současné době vyrábí značné množství (a neustále přibývají, zejména dovážené), je orientace v nich obtížná i pro profesionály. Přesto se dají zjednodušeně rozdělit podle pojivové báze a podle pigmentace. Podle pigmentace se nátěrové hmoty rozdělují na bezbarvé laky, lazurovací laky a krycí nátěrové hmoty (barvy a emaily).

Laky na dřevo

Laky bývají bezbarvé (nebo podle použitého pojiva nažloutlé) a jejich základním představitelem byla původně výhradně fermež, což je rafinovaný lněný olej. Jiným tradičním nátěrovým materiálem býval lihový roztok šelaku, který je však vhodný jen na lakování předmětů v interiérech (a dnes jej používají snad již jen houslaři). Tyto lepivé přírodní materiály byly barveny přírodními hlinkami (později i uměle připravenými kysličníky kovů), takže vznikaly kryvé olejové a šelakové barvy.

Teprve ve 20. století byly tyto klasické materiály doplněny laky syntetickými (roztoky alkydových nebo alkyd-uretanových pryskyřic v organických rozpouštědlech) a rychle schnoucími, ale méně odolnými a zejména silně hořlavými nitrolaky (laky na bázi nitrocelulózy nebo acetylcelulózy ve směsi organických rozpustidel). V šedesátých letech se mezi bezbarvými laky objevily vodou ředitelné laky disperzní. Disperzní laky (akrylátové, polyvinylacetátové, alkyd-akrylové, polyuretanové) mají velmi dobré mechanické vlastnosti, jsou nehořlavé a hygienicky nezávadné. Disperzní nátěrové hmoty však nesmí zmrznout, protože krystalky ledu natolik naruší jejich strukturu, že jejich soudržnost pro nátěry prakticky zanikne.

Pro získání vhodného zabarvení, které ovšem nepotlačovalo přirozenou strukturu dřeva, ale jen dodávalo požadovaný odstín, se zejména na nábytkářské polotovary dříve nanášelo tzv. mořidlo – transparentní barevný roztok, jehož ředidlem je líh nebo voda. Pro ochranu před znečištěním (ohmatáním) se namořené dřevo muselo opatřit nátěrem některého z bezbarvých laků. Dnes je mnohem výhodnější aplikovat prostředek kombinující barvivo s vhodným chemickým přípravkem, zvyšujícím odolnost dřeva proti pronikání vlhkosti a zejména proti biologickým škůdcům (plísním, dřevokazným houbám, dřevokaznému hmyzu) – lazurovací laky.

Barevné nátěry

Krycí neprůhledné, podle lakýrnické terminologie “kryvé” nátěry, nanášíme na dřevěné výrobky zejména tehdy, když nemají homogenní probarvení, popřípadě jsou vyrobeny z více druhů dřeva s nestejnou texturou či barvou. Kryvé nátěry se používají zejména v nábytkářství pro barevné sjednocení ploch nebo když je dřevo opravováno tak, že vysprávky a tmely by byly pod průhlednými laky patrné. Možnost nanést tyto neprůhledné nátěry oceníme také tehdy, když se nám moření nepodařilo a odstranění krycího laku a mořidla by bylo obtížné.

Složení pigmentovaných nátěrů vychází z laků, navíc obsahují barevné pigmenty, jejichž množství je limitováno lepicí schopností pojiva. U barev je důležitým kritériem barevná stálost; některé méně kvalitní barvy jsou totiž náchylné k tzv. vyšisování – ztrátě barevného odstínu, který je způsoben účinkem slunečních paprsků. Jinou důležitou vlastností je dlouhodobá odolnost vůči slunci a povětrnostním vlivům. Barvy se musí také dobře slévat (tahy štětcem nesmí být po zaschnutí patrné).

Nároky na venkovní nátěry a na interiérové se výrazně liší – zatímco barvy pro interiéry se musí vyznačovat perfektním povrchem, dnes nejčastěji matovým či sametově matovým, u barev pro venkovní použití je hlavní požadovanou vlastností dlouhodobá odolnost vůči povětrnostním vlivům.

Barevné emaily pro kryvé nátěry se vyrábějí zpravidla v lesklém, pololesklém a matovém provedení. Někteří (zejména němečtí) výrobci používají rovněž výrazy “sametový” nebo “hedvábný” lesk.

Lazury

Někdy v šedesátých letech se objevila třetí skupina nátěrových materiálů – lazurovací nátěry. Ty nahradily nejen nátěry dřevěných plotů a vrat ekologicky nepřijatelným vyjetým olejem nebo karbolkou, ale vzhledem k tomu, že jimi natřené plochy vypadají velice dobře, se nyní používají i v interiérech. Lazurovací nátěry spojují vlastnosti mořidel, napouštědel a laků: většinou obsahují pigment dodávající dřevu vhodné zabarvení, pro ochranu dřeva jsou často doplněny fungicidními či insekticidními přísadami. “Penetrační” lazurovací nátěry jsou řídké a do dřeva velmi dobře pronikají. Zatímco krycí nátěry mohou časem přesychat, popraskávat, křídovat a odprýskávat, penetrační lazury tuto nectnost nemají. Po nanesení na dřevo je nejen chrání před vlhkostí a hnilobou, ale také znatelně zlepšují jeho vzhled tím, že zvýrazňují kresbu let. Ta vynikne zejména tehdy, když po nějaké době od nanesení lazury na dřevo (asi po 15 až 20 minutách) přebytek “po létech” stáhneme čistým hadříkem.

Lazurovací laky byly původně tvořeny olejovými a později syntetickými materiály s malým množstvím sušiny, doplněné pigmentem, někdy i UV filtrem a biocidními látkami. Dnes se vyrábějí i lazurovací laky vodou ředitelné, což jsou vodné roztoky kopolymerů akrylátových disperzí.

Lazurovací laky sice zvýrazňují kresbu let, ale natřený povrch dřeva si ponechává přírodní strukturu. Požadujeme-li lesklý nebo pololesklý a navíc odolnější povlak, je třeba aplikovat lazuru silnovrstvou.

Lazurovací laky ředitelné vodou se většinou nehodí pro ochranu tvrdého dřeva, do jejichž drobnějších pórů hůře pronikají. Na rozdíl od syntetických lazur se nanesená vrstva “nestahuje” textilem, ale nechává se zaschnout. Dřevo, které nebylo dosud nijak povrchově upravováno, by se mělo nejprve napustit zředěným lazurovacím lakem (nejčastěji tři díly lazury na jeden díl vody; někdy výrobce stanoví jiný poměr). Po vytvrzení a přebroušení se nanášejí další vrstvy. V případě, že nepoužijeme jako vrchní vrstvu lazuru silnovrstvou, nanášíme v interiérech vrstvy dvě až tři. V exteriéru bychom měli použít kombinaci lazury penetrační (2 vrstvy) a silnovrstvé (1 – 2 vrstvy), popřípadě jako vrchní nátěr některý venkovní syntetický lak.

Nezaměňujte venkovní a vnitřní nátěrové materiály!

Bezbarvé laky, lazurovací laky i krycí nátěrové hmoty se vyrábějí jak pro interiéry, tak pro venkovní prostory. Základní rozdíl spočívá v jejich složení: nátěry vystavené povětrnostním vlivům musí dostatečně chránit dřevo před degradujícím UV zářením. Bezbarvé a lazurovací laky proto obsahují UV-absorbér, který chrání dřevo proti působení slunečního záření, a tím omezuje jeho žloutnutí pod nátěrem. Některá napouštědla nebo lazury obsahují i fungicidní nebo insekticidní látky, které působí preventivně proti napadení dřeva plísněmi, dřevokaznými houbami nebo dřevokazným hmyzem. Naopak je nepřípustné, aby interiérový nábytek, podlahy, dřevěné hračky a podobné předměty obsahovaly jakékoli zdravotně závadné přísady, které by mohly způsobit kožní alergie nebo dokonce otravy.

FOTO PAVEL VESELÝ A ARCHIV

Jaro znamená nové nátěry