U tohoto článku nebylo technicky možné zajistit fotografie a obrázky.
ESTONSKÉ ostrovy
Kategorie: Návštěva | Autor: Jan Pešta
Estonsko je malá a mladá země, která předloni v září oslavila desetileté výročí nezávislosti po letech sovětské okupace. Je to ale také země s pozoruhodnou historií, svébytnou kulturou i nevšední krajinou, pro kterou bývá někdy srovnávána s Finskem.
Toto srovnání není nadsazené: osídlení je řídké, velkou část země dosud pokrývají lesy a navíc Estonci jsou s Finy blízce příbuzní, což je nejlépe patrné na obou jazycích znějících pro Středoevropana naprosto nesrozumitelně. Kromě unikátně dochovaného hlavního města Tallinnu se středověkými hradbami a uličkami může Estonsko návštěvníkovi nabídnout také velmi půvabný a idylický venkov s neponičenou krajinou i lidovou architekturou. Estonci jsou – stejně jako další pobaltské národy – na své tradice a lidovou kulturu právem hrdí. V každém větším městě je spousta obchodů a obchůdků s tradičními výrobky, národními kroji a lidovou hudbou, často se zde konají různé lidové slavnosti, při nichž vedle sebe spatříte tancovat a zpívat s nefalšovaným nadšením snad všechny generace. K nejatraktivnějším částem země patří západní pobřeží a ostrovy v Baltském moři. Zatímco pobřeží Lotyšska i Litvy je na ostrovy chudé, v Estonsku se pevnina drobí na desítky větších i menších ostrovů. Největší je ostrov Saaremaa, následují ostrovy Hiiumaa a Muhu. Zejména na ostrově Saaremaa je na estonské poměry nebývalá koncentrace “lákadel” všeho druhu. Přesto zde, s výjimkou největších atrakcí, o turisty téměř “nezavadíte”. Krajina na ostrovech je sice plochá, ale velmi půvabná. Převažují borové lesy, louky a pastviny, jež jsou poseté volně se pasoucími krávami, bludnými balvany z narůžovělé žuly a keři jalovce. Na jaře navíc ožívají příbojem rozkvetlých šeříků. Na své si přijdou i milovníci romantiky: na severním pobřeží ostrovů Saaremaa i Muhu zajímavé vápencové útesy, na západě (v národním parku Vilsandi) je zase jen obtížně přístupný labyrint pobřežních bažin, mělčin a malých neosídlených ostrůvků. Na odlehlých poloostrovech a písčitých mysech stojí osamělé majáky. Přírodní zajímavostí první kategorie je také meteoritický kráter s jezírkem poblíž osady Köljala na ostrově Saaremaa. Estonské ostrovy jsou jen velmi řídce osídlené, města zde prakticky neexistují. Výjimkou je Kuressaare, správní centrum ostrova Saaremaa, velké asi jako naše průměrné okresní město. Pyšní se středověkým biskupským hradem na břehu moře i půvabným náměstím a uličkami s přízemními dřevěnými domky. V místních obchůdcích to krásně voní nejrůznějšími výrobky z jalovcového dřeva a lnu. Středoevropana však patrně nejvíc překvapí, jak je centrum města udržované a čisté. Jinak je zde osídlení rozptýlené, převažují osady s nanejvýše několika domky, vzdálenými od sebe kilometry prašných cest (asfaltové jsou jen hlavní komunikace, a těch tu moc není). Mnoho usedlostí je dodnes roubených s doškovými či šindelovými střechami. Nejpůvabnější je bezpochyby rybářská osada Koguva na ostrově Muhu, chráněná jako památková rezervace s malým muzeem. Většina usedlostí je obývána, anebo slouží podobně jako u nás k rekreaci. Kolem nich se táhnou ohradní zídky, na nichž odpočívají rybářské čluny. Roubená obydlí na estonských ostrovech patří k širšímu okruhu tzv. halových domů, rozšířených v severním Německu a všude okolo Baltského moře. Pod jednou širokou obvykle doškovou střechou je soustředěna obytná světnice, chlév i stodola, odkud byla přímo přístupná vysoká síň s otevřeným ohništěm a pecí. Našinci zvyklému na středoevropský trojdílný půdorys domu chvilku trvá, než se v takovém domě zorientuje. Několik si jich lze detailně prohlédnout v estonském národním skanzenu přímo v Tallinnu. K samozřejmému vybavení usedlostí patřily i roubené sýpky a samostatně stojící kamenné stavby, sloužící jako letní kuchyně a sauna. Ke koloritu ostrova neodmyslitelně patří také dřevěné větrné mlýny. V lokalitě Angla se jich dochovalo pět v jedné řadě. Oprávněnou pozornost milovníků památek přitahují i mohutné kostely, pocházející většinou ze 13. a 14. století, často stojící o samotě jen ve společnosti mohutných dubů. V interiérech můžeme obdivovat pozoruhodné gotické nástěnné malby i na severovýchodní Evropu nezvykle náročnou kamenickou výzdobu. Každý z těchto venkovských kostelů je trochu jiný, za návštěvu stojí všechny. Do interiérů se dá vždy alespoň nahlédnout díky ochotným místním “babičkám”, které se s exotickými návštěvníky ze vzdálených končin rády podělí o trochu historie i o starosti všedního dne.
